Spisovatelka Petra Dvořáková vydala knihu Dědina obsahující velmi zajímavý příběh jedné současné vesnice. Těšte se na nářečí a zajímavé postavy i osudy!
Dědina má v prvé řadě velmi pěknou a nepřehlédnutelnou obálku, kde na pozadí zeleného kostkovaného ubrusu vyčnívá klasický zdobený porcelánový talíř s logem Jednoty. Pod názvem knihy najdeme také jakýsi podtitul v podobě slov: pole, závist, chtíč a otčina. Dohromady to skvěle funguje a přímo láká na čtení.
V knize najdeme 4 povídky o různé délce: Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude, Kdo to zas vyzvání v neděli dopoledne?, „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem, „Poď, čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“. Každá povídka je trochu jiná, ale přesto nezapřou společný rukopis a navíc se navzájem trochu prolínají. A hlavně, kdo žil na vesnici, tak si bude určitě mnohokrát přikyvovat, vzpomínat, nebo dokonce ztotožní některé postavy s těmi jeho. Já sama se díky Dědině myšlenkově mnohokrát vrátila do dětství a moc jsem si to užila.
První povídka ukazuje klasický generační rozpor – pohled babičky a dědy na rozjívenou vnučku, druhá povídka čtenáře seznamuje s prostředím klasických vesnických zabijaček a také se sukničkářem Laďou. Kromě zabijaček tady jde také o uživení velké rodiny, předání řemesla a podobně. Musím uznat, že ta se mi líbila nejvíce, i když jsem s hlavním hrdinou nijak nesympatizovala. „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem je nejobsáhlejším počinem, kde se střídají vypravěči z celé rodiny. Ať už je to prodavačka Maruna, její muž Josef nebo syn Zbyněk. Každého trápí něco jiného a každý se snaží nějak protloukat životem a poprat s nastalými situacemi. Poslední povídka ukazuje soužití dvou starých manželů, spory o peníze s příbuzenstvem a hlavně pravou lásku.
Tam zas všechno znova, ale prase je menší. Kdepak dvě stě padesát kilo. To měl Vavirek velký voči. Sotva dva metráky. Už mám dost v hlavě a Vavirci taky nalejvaj. Vzpomínají, jaký bejvaly zabijačky dřív. „Ještě s tvym tató, to bylo neco. Na to do smrti nezapomenu,“ poplácává mě dědek Vavirek po ramenách a Bohóš přikyvuje. „Prase drželi skoro v každym baráku, sjela se rodina, byla to událost. Taky bévalo vic snihu, to taky dělalo tu náladu,“ vzpomíná dál dědek a přihne si rovnou z flašky. Znám to už skoro zpaměti, opakuje to rok co rok, ale vždycky ho nechám, ať povídá. Však já na to taky vzpomínám. Bejvalo to tady po dědině skoro jako na těch pohlednicích od Lady. (str. 42)
Příběhy v Dědině neukazují život nijak idylický, ale hlavně hodně reálný. Jsou zde na vesnici všudypřítomné drby, závist a také skvěle vykreslené zažité stereotypy. A to ve stylu: rád bych jí za jídlo pochválil, ale neudělám to, ani můj táta to nedělal a ženy nás taky nechválí, že jsme pěkně vykydali hnůj.
Petra Dvořáková sama uznává, že nadělila práci na víc svým korektorům, protože Dědina je psána nářečím. Moc se mi líbilo, jak se s tím v nakladatelství společně poprali, protože nářečí je zde používané přirozeně, tedy tak, že se tomu dá rozumět a vytváří to tu hmatatelnou atmosféru. Dialekt vychází z Vysočiny a je zajímavé také pozorovat, jak kombinuje okolní nářečí – něco má z Valašska, něco z hánačtiny a nezapřou se ani vlivy obecné češtiny.
K Dědině se chci v budoucnu určitě ještě jednou vrátit, šlo o dobré, poutavé a originální čtení. I když jsem se nedokázala pořádně začíst a preferovala jsem kratší povídky, byla to opravdu zajímavá a poučná vesnická sonda.
Petra Dvořáková se narodila v roce 1977 a je to česká spisovatelka a scenáristka. Do povědomí čtenářů vstoupila knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly Já jsem hlad (2009) a Sítě — příběhy (ne)sebevědomí (2016). Kniha Julie mezi slovy (2013) byla oceněna Zlatou stuhou (beletrie pro mládež) a Cenou učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství. Dalšími autorčinými knihami pro mladé čtenáře jsou Flouk a Líla (2015) a Každý má svou lajnu (2017). Autorka pravidelně spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.
Dědina
Autor: Petra Dvořáková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248
Hodnocení: 90 %
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/ceska-beletrie/dedina-1438
| < Předchozí | Další > |
|---|