Středisko západočeských spisovatelů vydalo před pár dny u příležitosti stoletého výročí republiky almanach historicko-beletristických textů jejich členů nazvaný Moje republika 1918-2018. Co v něm najdete?

Středisko západočeských spisovatelů vzniklo jako občanské sdružení v únoru roku 1990 za přítomnosti třiceti západočeských spisovatelů. Nyní má přes 40 členů a od počátku si vytklo jasný cíl: pořádat nejrůznější literární akce, při kterých by se spisovatelé setkávali s veřejností a mohli jí tímto způsobem literaturu přibližovat. Jednou z těchto akcí je například Plzeňský literární festival.

V almanachu Moje republika 1918–2018 se nachází celkem 11 textů od členů střediska, shrnující slovo závěrem od PhDr. Miroslava Husa ze Západočeského muzea v Plzni a Filozofická fakulta ZČU a medailonky spisovatelů. Některé příběhy jsou doplněny také dobovými fotografiemi. Působivé je také jednoduché grafické zpracování, kde jako předěl funguje decentní lipový list.

Co se týče textů, každý je trochu jiný, ale všechny jsou moc zajímavé, čtivé a hlavně silné. Moc se mi líbilo vyprávění Jakou příchuť má štěstí psané formou deníku Idy Sebastiany. Odehrává se v italském prostředí, tehdejší součásti Rakouska Uherska a motiv štěstí je zde velmi důležitý. „Možná je největší štěstí, když je člověk volný. Chtěla bych být svobodná a rozhodovat o sobě sama.“ (str. 16). Autorkou je JUDr. Daniela Kovářová, spisovatelka, advokátka, vysokoškolská učitelka a bývalá ministryně spravedlnosti, která píše humoristickou literaturu, fejetony, povídky a detektivní romány.

Velmi silný je pak příběh v povídce Beze jména od Markéty Čekanové pojednávající o Františkovi, jehož jméno máma odmítá napsat na pomník, protože stále věří, že se vrátí. A následně se zde projevuje známý syndrom těch, kteří se navrátili: „Stejně jako spousta dalších mužů, kteří se z Velké války vrátili domů, měl i František pocit, že se ocitl ve světě, v němž pro něj není místo. Rána v hrudníku bolela a občas se ošklivě zanítila. Bránila mu v práci, připadal si jako naprostý válečný kripl. A vlastně jím také byl. Od té doby, co svlékl uniformu, jako by ztratil na ceně.“ (str. 74)

Žánrově se z textů vyniká sci-fi Pohádka o lenivé sjednotitelce Evropy od Iva Fencle, která má v knize své místo a je příjemným zpestřením. Zapůsobilo na mě také zamyšlení s názvem Ohlédnutí. Jejím autorem je Bohumil Jirásek, vysokoškolský pedagog věnující se především české literatuře 20. století, analýze a interpretaci literárních děl. Jedná se o kratší text shrnující nejvýznamnější události a jejich vliv na vypravěče.

Almanach Moje republika 1918–2018 jsem si přečetla s velkým zájmem a jen jsem si říkala, že by si takové texty zasloužily i širší distribuci nějakého velkého nakladatelství. A některé příběhy by stály i za rozšíření, protože by rozhodně neměly být zapomenuty.

Moje republika 1918–2018: almanach historicko-beletristických textů členů Střediska západočeských spisovatelů vydaný ke stým narozeninám České republiky
Autor: kolektiv
Žánr: povídky
Nakladatelství: Středisko západočeských spisovatelů
Rok vydání: 2018
Počet stran: 158
Hodnocení: 90 %