Spisovatelka Eva Mašková má na kontě již pár knih, nejčastěji detektivek. Je to taková česká Agatha Christie, ráda píše klasické detektivky, kdy co nejvíce napíná čtenáře a dobře psychologicky prokresluje postavy. Kromě toho, že si můžete přečíst rozhovor s touto autorkou, si také můžete zasoutěžit o její knížku Předloha pro vraždu. Informace k soutěži najdete v odkazu na konci článku. 

 Evi, kdy jsi začala psát a proč?

V pubertě jsem, tak jako snad každý kdo navštěvoval místní knihovnu s úžasně inspirativní paní knihovnicí, psala kratičké povídky a ještě kratší básně. Následovalo několik desetiletí, kdy jsem sportovala, studovala, pracovala, měla rodinu, starala se o nemocné rodiče a sepisovala výhradně odborné články a učebnice. Relaxovala jsem četbou detektivek a těšila se, že jednou, až budu mít čas i sama pro sebe, začnu psát vlastní příběhy.

Četla jsi hodně jako dítě nebo kdy tě ten úžasný svět knih chytl?

Čtení mě chytlo hned, jak jsem dokázala spojit písmenka ve slova. Četla jsem skoro pořád, knihy jsem přímo hltala. Když mě doma chtěli opravdu citelně potrestat, zakázali mi číst. To pak byla přímo muka!

Vždycky jsi chtěla být spisovatelka, nebo tě život k tomu psaní nějak náhodně přivedl?

Vždycky. Dokonce jsem to svojí babičce rukoudáním slíbila. Bylo mi tenkrát asi šest. Uběhlo víc než půl století a půlku slibu jsem splnila. Na druhé půlce – stát se dobrou spisovatelkou usilovně pracuji.

Píšeš každý den, nebo jak dokážeš skloubit práci se psaním?

Snažím se usednout k počítači každý den. Nejlépe brzo ráno. Pravidelně psát jsem začala až se zvolněním pracovního tempa, v plném zápřahu mi na literární tvorbu chyběla jak energie, tak čas.

Máš pocit, že postavy z tvé knihy ožívají nebo že se děj, který napíšeš, nějak prolíná synchronně do tvého života? Kde čerpáš náměty na příběhy?

Moji hrdinové naštěstí zůstávají na papíře. Některé, zvláště pak vrahy a vražedkyně, bych v reálném životě potkat nechtěla. Postavy nemají svoje živoucí předlohy, jsou směsí detailů odpozorovaných u lidí, které potkávám. Skutečností si pomáhám při popisech míst a prostředí. Obvykle mívají svůj reálný předobraz.

Proč sis ke své tvorbě vybrala zrovna detektivky?

Detektivní příběh na začátku připomíná slepou mapu. Autor odkrývá jednotlivé dílky puzzle – nejprve tvoří jen nesourodou změť, teprve postupně, jak se vyprávění rozvíjí, se začnou skládat do zdánlivě smysluplných obrázků. Je povoleno, samozřejmě v rámci detektivní fair play, vodit čtenáře za nos. Předhazovat falešné stopy, mást podružnými detaily, které se tváří důležitě. Teprve na konci příběhu vyjde najevo, že události a chování jednotlivců měly úplně jiný význam. Zároveň děj nesmí postrádat vnitřní logiku a postavy musí být natolik živoucí, aby čtenáře bavily.

Kolik jsi vydala knih a jaká byla ta cesta k jejich vydání, šlo to snadno?

Nedávno jsem podepsala nakladatelskou smlouvu na čtvrtou knihu. Moje cesta k první knize byla relativně rychlá, možná proto, že jsem tomuto cíli věnovala hodně úsilí a času. A měla jsem štěstí na lidi kolem. Věděla jsem, že najít nakladatele ochotného vydat prvotinu může být oříšek, ale netušila jsem, že vydáním rukopisu práce spisovatele zdaleka nekončí. Královskou disciplínou je knihu dostat ke čtenářům. Což na publikacemi zahlceném a nepřehledném knižním trhu není vůbec snadné.

Jaká je tvoje civilní profese a jaké máš koníčky?

Jsem ekonom se specializací na mezinárodní účetní standardy. Školím finanční účetní a připravuji mladé auditory na profesní zkoušky. Ve volném čase sportuji, starám se o pejska a o zahradu. A samozřejmě každý den aspoň hodinu čtu.

Co jsi nejraději četla, a co nejraději čteš dnes?

Mění se to, procházím různými čtenářskými etapami. V mládí jsem hltala hlavně klasiky světové literatury, pak následovalo období detektivek a thrillerů a teď se kruh uzavírá – vracím se ke světovému románu a snažím se sledovat současnou českou prózu. Kdybych musela rozprodávat knihovnu, tak jako poslední bych obětovala sebrané spisy Karla Čapka a Hilského překlady Shakespeara.

Jakou svou knihu považuješ za nejlepší nebo ke které máš zvláštní vztah?

Svou nejlepší knihu jsem, doufám, ještě nenapsala. Citové pouto mám ke knížečce Povídky (p)od psa, vyprávění o lidech a jejich psech z psí perspektivy. Oslava jedenáctiletého vztahu s úžasným tvorem, který to z psího útulku dotáhl až na Hrad.

Co dalšího se chystáš napsat a vydat? Na čem zrovna pracuješ?

S přibývajícím věkem se konečně nebojím snít. A za svým snem si, možná trochu sobecky, jít. Proč taky ne, když velké životní úkoly jako rodina a profese jsou uspokojivě odškrtnuté. Pro nakladatelství MOBA dokončuji třetí detektivku, vyjde v prvním pololetí příštího roku. Mezitím chodím pravidelně na tenis – v další detektivce se bude vraždit v tenisovém klubu. A možná dojde i na psí příběhy, v útulku jsem si i napodruhé vybrala velkou osobnost.

Co bys chtěla vzkázat čtenářům?

Nebojte se snít s otevřenýma očima – nikdy není pozdě. Ale dejte si pozor, po čem toužíte. Sny se vám totiž můžou splnit.

Soutěž o knihu od Evy Maškové

Od Evy Maškové si můžete přečíst třeba knihu Předloha pro vraždu, kterou vydala v roce 2023 MOBA. A my vám to rozhodně usnadníme, protože pokud odpovíte správně na otázku, detektivku vám pošleme! Soutěž najdete ZDE.

< Předchozí		Další >