Dřevo, knihy, ženy – tři múzy Martina Patřičného

Tisk

patricny 200Věnuje se jim s důslednou pečlivostí – svědčí o tom jeho publikace, výstavy i televizní pořady. S nádherným nadhledem se dívá kolem sebe a nás ostatní se učí dívat, učí hledat krásu kolem sebe. V polovině května letošního roku (2014) vyšla jeho Čítanka – v neobvyklé formě a v neobvyklém složení. Originál se vším všudy. Autora jsem se zeptala:


V těchto dnech vyšla vaše Čítanka – neobvyklý průvodce světem literatury. Odhalil jste čtenářům své literární favority, proč?

Neřekl bych, že je to průvodce. Jde o příběh čtenáře. Lidi si vždycky vyprávěli příběhy – mýty, pohádky – já to mám rád – čtení i vyprávění – dostalo se mi obého a děkuju za to, a vyprávím dál, vracím, co jsem dostal.

Myslíte si, že by si měl každý vytvořit svůj knižní žebříček/čtenářský deník, aby nezapomínal na díla, která ho ovlivnila v průběhu života?

Ne. Ať si každý dělá, co chce. Mnohem potřebnější by byl žebříček hodnot.

O spojení knih a dřeva nikdo nepochybuje, někdo se však může domnívat, že dřevo a ženy se k sobě nehodí. Jak to podobným škarohlídům vyvrátit?

patricny obraz

Ve vaší čítance dáváte ženám veliký prostor – literárním ženám – nakolik ovlivnily hrdinky z knížek váš osobní pohled na ženský svět?

No, to by bylo na hodně dlouho… Na prvním místě je skutečnost, pak dlouho, dlouho nic a pak teprve ženy literární, stvořené, vyprávěné a psané mužem – skoro až do poloviny 20. století. Mě by zajímalo, co tomu říkají holky, že je psali muži – pořád se jich ptám...

Když se zeptám – kniha nebo film – čemu dáte přednost? Míním snímky zfilmované podle románů.

Myslím, že kniha se nedá natočit – kniha je nejen množství vedlejších příběhů, ale i jazyk, postoj vypravěče…

Svět dřeva je plný vůní – jak to vnímáte ve světě knih. Voní vám knihy?

Ano.

Jsme v době technického rozvoje, neustále se někdo vyptává – knihy tištěné/elektronické, asi bych měla se zeptat i vás – pokud byste měl volit, která vyhraje? Nemáte pocit, že elektronická kniha ochuzuje některý z vjemů čtenáře? Že nemohou zapojit čich, hmat, v případě leporel i chuť?

Já jsem v tomhle konzervativní – to elektronické, to není kniha.

patricny

S Bedřichem Ludvíkem jste stvořili úspěšný televizní dokument Kus dřeva ze stromu (vyšel i v knižní podobě). Chystáte podobný dokumentární cyklus v budoucnu?

Chystáme „dokument“ pro děti o Dřevících, skřítcích, kteří žijí ve dřevě a chodí za dětmi, když se jim nechce spát – ti hlavní jdou tři – Bobulka, Očko a Suk.

Myslíte si, že knihy a stromy jsou dostatečně chráněny před škůdci – mám pocit, že pomalu jde o ohrožený druh. Že je tak nějak bereme za samozřejmost.

Protože jsou samozřejmé. A jinak – myslím, že je pořád víc slušných lidí než škůdců. Jen jsou tišší a míň vidět. Od knih neupustí a zeleň ve městech a alejích milujou.

Od knih a dokumentů přejděme k výtvarnu. Nakolik literatura inspiruje vaše výtvarná díla?

Neustále. I kniha sama jako objekt.

Můžeme se těšit na nějaké výstavy? Kde se s vašimi díly mohou lidé potkat?

Pro letošní For Arch a For Interior (Výstaviště Letňany, Vstupní hala 2) chystám výstavu s názvem Všecky krásy dřeva… Tak přijďte.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nových podnětů a inspirace.

S panem Martinem Patřičným se můžete blíže seznámit na www.patricny.com

Zdroj foto: Martin Patřičný

( 1 hlas )


 

Zobrazit další články autora >>>