BALETNÍ KARAFIÁTOVI BROUČCI V ÚSTÍ NAD LABEM
Po 13 letech se v Severočeském divadle v Ústí nad Labem představili v premiéře 6.10 2013 v 15 hodin Karafiátovi Broučci. Pohádkový příběh o lásce, pochopení i naději napsal Jan Karafiát (1846-1929) v roce 1876. Tato knížka také měla svůj osud. První vydání se zrodilo až zásluhou mecenášky lady Jane Beakenen a stalo se oblíbeným čtením našich předků. Pak dlouhá léta nesměla být kniha vydávána, až v roce 1995 se objevili Broučci ve Večerníčku.
Dětský divák se nesmí ani chvilku nudit, bylo záměrem choreografa a režiséra Mgr.Vladimíra Nečase, a proto se na jevišti neustále něco děje. Nechtěl ale ukázat jen tvrdý život Broučka, jak o něm autor napsal, ale vnést více naděje i poslání, že i v těžkých časech se vyplatí být slušný k ostatním.
Příběh začíná broučkovým dětstvím v rodinném, laskavém prostředí. Pokračuje jeho dospíváním, zrcadlí i vztah k rodičům a přátelům. Ale také jeho první lásku i střet s nebezpečným světem. Proto režisér přivádí na jeviště dětské žáky Baletního studia, aby měli možnost si vyzkoušet a ukázat se i v důležitých rolích. Sám režisér, před dávnými časy, si v Národním divadle s chutí zatančil roli pavouka, kterou, jak říká, „si užil“. V ústeckém divadle si pavouka zatančí Vladimír Gončarov (nositel Thálie) a ten si jí také užije, protože říká, že záporné role se mu lépe vyjadřují. V rolích dospělých se vystřídá prakticky celý baletní soubor a v roli Tatínka další nositel Thálie Roberts Skujenieks. Zajímavou scénu a kostýmy vytvořil výtvarník Josef Jelínek (nositel Thálie) a líbivá, pestrá hudba Otmara Máchy (1922) je zárukou kvality. Role dospívajícího Broučka a Berušky byly svěřeny mladým perspektivním talentům Filipu Rybárovi a Elišce Černohlávkové.
„Pro Berušku jsem se nikde neinspirovala, je to můj vlastní projev. Má Beruška je trošku naivní a dětská, ale ví, co chce,“ vysvětlila Eliška Černohlávková přítomným novinářům. „Role Broučka je pro mne zajímavá i tím, že mimo tance musím i hodně hrát, ta role mě víc posunula“ odpovídal Filip Rybár. Oba shodně potvrdili, že kostým se jim moc líbí a počáteční problémy s tykadly už vyřešili. Eliška navíc se smíchem prozradila „Potykali jsme si přes tykadla“.

Ještě jedna zajímavost doprovází celé přestavení, a tou je nezaměnitelný hlas Petra Kostky v nahrávce vypravěče děje, aby děti lépe pochopily, co na jevišti vidí.
Je úmyslem ústeckého divadla, jak prozradil ředitel Mgr. Miloš Formánek, uvést Broučky i mimo Ústí nad Labem. Proto jestli přijedou i do vašeho města, neváhejte vzít děti a běžte se na představení podívat. Bude se líbit vám a hlavně vašim dětem.
V ústeckém divadle zároveň probíhá výstava ilustrací Kateřiny Bittmanové a výstava návrhů výtvarníka Josefa Jelínka.
Paní Kateřina Bittmanová navrhla plakát i obálku programu pro Broučky. Zajímavostí je, že tato všestranně nadaná malířka, ilustrátorka (Povídky malostranské, pohádky, knížky pro děti i učebnice) a řezbářka, zároveň v té době a při tom všem absolvovala i pražskou konzervatoř v baletním oboru a několik let byla členkou baletu Národního divadla.

Čtěte také
Už nehodlá být mrtvolou zaživa. Nicméně osud rozhodl, že mu do cesty předhodí mrtvolu skutečnou
Trojnásobného držitele ceny za nejlepší švédské krimi vždycky nejvíc zajímaly motivace osob za hranou zákona. Třetí případ stoika Barbarottiho ukazuje, že životní restart je obtížný nejen pro recidivisty, ale i pro bezelstné antihrdiny. Zbytek…
