Probuzení živlů: Splní očekávání fanoušků Čtvrtého křídla, ke kterému je přirovnáván na obálce?

Dočíst tuto knihu byl pro mě trochu problém. Začátek sice vtáhl, opravdu jsem s Amarou a její ztrátou soucítila a také se těšila na její cestu, ale děj se pak rozbíhal jen velmi pomalu. Autorka šla v jejím výcviku na Spiritborna do detailů, což sice působilo realisticky, opravdu jsme sledovali mladou ženu, která se seznamuje se svými schopnostmi a prochází výcvikem, nejde jí to, dělá chyby, je z nich vyděšená atd., ale taky to postrádalo jakýsi náboj. Tyto pasáže byly zdlouhavé a já se jimi musela silou vůle prokousávat.

Uznávám, velmi často se fantasy hrdinkám a hrdinům vyčítá, že se až příliš snadno sžili se svými schopnostmi, takže tady tu realističnost výcviku opravdu oceňuji, Amara si vše opravdu musela vydřít a zasloužit, ale za mě to nebylo napsáno příliš lákavě. Přitom třeba ve „Čtvrtém křídle“, ke kterému se na obálce „Probuzení živlů“ přirovnává, nebo v „Divergenci“, která je sice z jiného těsta, ale taky tam Tris cvičí a trénuje, je výcvik pojatý lépe. Část s tréninky je prostě v tomto fantasy příběhu moc zdlouhavá. Ale zase poskytly prostor pro postupné budování romantické linky.

S pomalejším tempem vyprávění přitom problém nemám a introspekci mám v knihách moc ráda. Autorka dokázala Amařinu psychiku skvěle vykreslit, uvěřitelně a velmi emotivně. Prožívala jsem opravdu s ní. Jenže když se na to podívám celkově, přijde mi, že právě s rozvláčnějším stylem vyprávění neumí autorka pracovat. Já tyto příběhy přitom vyhledávám. Miluji „Čtvrté křídlo“, „Cizinku“, „Píseň ledu a ohně“ nebo knihy Barbary Erskine. A proto mě tak moc překvapilo, že jsem se tady nemohla velkou část knihy začíst a měla jsem často chuť ji odložit.

A přirovnání ke „Čtvrtému křídlu“ a dalším dílům na obálce je podle mě problém. Vytváří nereálná očekávání. Já „Čtvrté křídlo“ četla, takže mám srovnání, a opravdu to přirovnání nechápu. Do čtení jsem díky tomu totiž šla s tím, že v knize bude dynamické vyprávění, emoce, napětí a vášeň a nebudu se od čtení moci odtrhnout, ale jakmile jsem se dostala přes prvních pár kapitol, které byly opravdu zajímavé a vtahující, měla jsem problém se začíst a do čtení jsem se do asi strany 400 musela vyloženě nutit. Děj se prostě příliš neposouval. Za mě by se klidně i třetina knihy, ne-li větší, mohla proškrtat, a vůbec by jí to neuškodilo. Ba naopak.

Jediné, co mají knihy společného, je fantasy svět, magie, draci a vojenské prostředí. Zatímco celý děj „Čtvrtého křídla“ se odehrává na vojenské akademii, tady se s Amarou podíváme do vojenského tábora. Ale jsou to velmi povrchní podobnosti na to, aby se na ně na obálce odkazovalo.

Srovnání se „Čtvrtým křídlem“ přišlo také s dalším slibem – draci. Těšila jsem se na draky, na to, jak je pojala tato autorka. Když jsem četla „Čtvrté křídlo“, líbilo se mi srovnávání třeba s „Eragonem“, ale tady draci oproti těmto dvěma příběhům dostali jen velmi málo prostoru, a to mě velmi zklamalo. Těšila jsem se na společné pouto, vztah draka s jeho jezdcem, stejně jako to měl Eragon se Safirou nebo Violet s Andarnou a Tairnem… Ale tady nic moc. Přišlo mi, že Amara se svým drakem trávila jen velmi málo času a to i v myšlenkách.

Hodně prostoru tady dostaly jiné postavy, například Amařina kamarádka Lyra, která je úplně jiná nátura, než Amara. Hodně mě bavilo jejich špičkování, jak dokázala Lyra odlehčit jakoukoli situaci a nakopnout svou kamarádku správným směrem. Co na srdci, to na jazyku. Taky jsem si užila mužského přátelství, Thaneovi bratři byli skvělí. Každý jiný, ale všichni do příběhu vnášeli své kouzlo. Myslím, že vztahy se povedly autorce ze všeho  nejlépe. V knize je spousta dialogů, které jsou velmi živé.

Romantická linka tady byla opravdu slow burn, žádné à la „Čtvrté křídlo“, i když vášeň později fakt nechybí, nejdříve byla opravdu jen v náznacích, drobnostech.

To se mi naopak líbilo hodně a možná je to to, co mě drželo u čtení. To očekávání, když konečně. Opravdu jsem vnímala, co se mezi nimi odehrává, i když si to ani jeden nedokázal přiznat, a říkala jsem si: Tak kdy už? To napětí bylo skvělé. A zrovna tady šlo vidět, že nešlo jen o fyzickou přitažlivost, ale od začátku o lásku. O dva lidi, kteří se respektují a poutají k sobě hlubokým a propleteným poutem, takže bylo jasné, že se z toho nevymotají.

Přesto mě příběh zaujal natolik, že bych si moc ráda přečetla druhý díl. Jen doufám, že draci a romantika dostanou více prostoru. A moc se taky těším na poznání světa, který nebyl v prvním díle moc představen, protože většina děje se odehrává na vojenské základně. Přitom je tam naznačeno tajemství a na konci se objevil pěkný dějový zvrat.

Autorka navíc vytvořila vlastní magický fantasy svět, takže už se opravdu těším, až ho poznám. Doufám tedy, že ve druhém díle se to konečně rozjede. Autorka má moc příjemný styl psaní a Amaru jsem si opravdu zamilovala. A co jsem zapomněla vychválit a možná to mělo zaznít jako první, je úchvatná ořízka a vlastně celkově moc pěkná obálka.

Název: Probuzení živlů
 Originální název: Elemental Awakening
 Rok vydání: 2026
 Vydalo nakladatelství: Mystery Press
 Žánr: romantasy
 Počet stran: 688
 Hodnocení: 75 %

Recenzentka Markéta Zaoralová je redaktorka, korektorka a betačtenářka. Miluje fantasy, romantiku a příběhy, které dokážou probudit emoce a vtáhnout čtenáře do svého světa. Knihy nejen čte, ale také o nich píše a sama se věnuje vlastní tvorbě.