Legenda Turbo slaví 45 let na scéně: „S novým zpěvákem se vyčistil vzduch a kapelu to nakoplo novou energií“

Legendární rocková skupina Turbo oslavuje neuvěřitelných 45 let na hudební scéně. Při té příležitosti vydává nové album a LP s názvem Časem bloudím a vyráží na výroční koncerty. Bubeník Jiří Lang a baskytarista Petr „Bob“ Šťastný v rozhovoru vzpomínají na divoká osmdesátá léta, popisují příval nové energie po nedávné změně v sestavě i to, jak probíhala unikátní spolupráce s kytaristou slavných KISS Tommym Thayerem. Jak se kapela vyrovnává s moderními technologiemi a co chystá pro své věrné fanoušky?

V letošním roce slavíte na kapelu velmi úctyhodných 45 let. Jaký je to pocit? Co to pro vás znamená?

Jiří Lang: Hrdost, vděčnost, pokora. 45 let na rockové scéně je radost, motivace a přesto, že kapelou prošlo množství muzikantů, má stále v hudebním světě co říct. Jsem opravdu moc rád, že máme stále obrovské množství fanoušků a posluchačů a že naše hity stále oslovují celé generace.

Petr Bob Šťastný: Mám z toho radost, že Turbo tak dlouho vydrželo a snad ještě nějaký čas vydrží. Škoda, že se toho nedožil Ríša, ten by si to zasloužil nejvíc. Snad by z nás měl také radost, na jeho písničkách ta naše kapela stále stojí.

Když se ohlédnete zpátky, tak je nějaké období, do kterého byste se rádi vrátili? Které bylo v něčem jiné a lepší?

Jiří: Naše nejlepší období bylo samozřejmě v 80. letech minulého století, které nás vyneslo do 1.ligy československé rockové scény, ale musím konstatovat, že nyní poslední 2 roky s nástupem nového zpěváka Radomila Ziky, kapela opět šlape na plné obrátky.

Petr: Určitě by to byly osmdesátky, když jsem s Turbem začal hrát. Koncertovali jsme skoro pořád, měli jsme i 28 vystoupení za měsíc. Byli jsme furt na šňůře, na hotelích, prostě spolu. Užili jsme si spoustu legrace a občas samozřejmě trochu vyváděli. Ale to k té muzice patří.

Za ty roky můžete mít také určitým způsobem zmapované, jak se proměňuje česká scéna nebo fanoušci. Je to tak? Čeho si všímáte?

Petr: Česká hudební scéna se změnila vlivem streamovacích služeb a nových technologií. Myslím, že, posluchači upřednostňují např. Spotify a podobné platformy před fyzickými alby. A umělá inteligence prý již umí na dané téma složit hudbu, text, zaranžovat to a i nazpívat. Teď jsme právě vydali nové album na CD a LP, tak uvidíme.

A je něco, co je v dnešní době obzvlášť jiné? S čím se třeba musíte potýkat?

Jiří: Pro naši kapelu je velká změna v tom, že se na koncerty přepravujeme jednotlivě, protože jsme z různých míst a toto cestovaní je velmi únavné. Zkoušíme jen před natáčením desky, nebo při přípravě nového programu.

Petr: Potýkáme se hlavně s dopravou. Když jedu z Plzně na Moravu, tak abych si dal aspoň 2-3 hod. rezervu, abych přijel na čas. Cestou do Brna jsou vždy aspoň tři zácpy, ale to asi nemá řešení, aut přibývá a silnice se nestačí stavět a opravovat. Zato ostatní věci jako pódia, zvukové a světelné aparatury jsou na světové úrovni.

Dovedete si představit, že byste vznikli v nynějších letech? V čem by to podle vás bylo jednodušší nebo složitější?

Jiří: Kapely, které vznikají v dnešní době, rozhodně nemají na růžích ustláno. Sice nemají problém pořídit si špičkové nástroje a další technické zázemí, ale je zde obrovská konkurence a prosadit se je velmi těžké.

Petr: Dovedu si to představit, ale asi bychom hráli jinou hudbu, než tenkrát. Určitě bychom nebyli ovlivnění rockovou hudbou 60. a 70. let. Jednodušší je to dnes s dostupností nástrojů a aparatur, které jsme museli dřív složitě shánět, a s hudebním vzděláním. Těžší by asi bylo prosadit se ve větší konkurenci. Ale díky šíření hudby na sociálních sítích možná ne. Fakt nevím?

Tím se dostáváme k sociálním sítím, tak jak jste se poprali s jejich nástupem? Byla to pro vás velká změna? A jsou pro vás dnes pomocníkem?

Petr: Já nejsem na Facebooku ani na ničem podobném, stačí mi, když si posílám zprávy a fotky se svými přáteli a blízkými. Ale samozřejmě máme fanklub a manažera a ti tyto moderní prostředky využívají pro sdílení informací a kontakt s fanoušky.

Jiří: Sociální sítě jsou obrovským pomocníkem, ovšem pro nás – starší generaci je někdy těžké proniknout do tajů této techniky.

V roce 2025 jste se také potýkali se změnou sestavy, tak jak vzpomínáte na to? Proběhlo vše v pořádku a cítíte se dnes ustáleně? Funguje vše, jak má?

Petr: Koncem roku 2024 jsme se rozešli s Mírou Chrástkou, už delší dobu jsme nebyli schopní se s ním na většině věcí shodnout. Současná sestava si sedla po hudební i lidské stránce a v kapele je pohoda.

Jiří: Proběhlo to relativně v klidu. S novým leaderem se v kapele vyčistil vzduch a kapelu to nakoplo a vrhli jsme se s novou energií do nové práce.

Vzhledem k tomu, že nás podpořila i naše nahrávací firma Warner Music, jsme ihned domluvili natočení a vydání nového nosiče jak CD, tak i LP-vinyl a zároveň jsme vydali dva videoklipy.

Významným momentem ve vaší kariéře byla také spolupráce s kytaristou amerických Kiss a to na písni Vidím tu lásky svý stát. Jaké to pro vás bylo a jak na to vzpomínáte?

Petr: Je to až neuvěřitelné, že se to stalo. Nikdy bych nevěřil, že se osobně setkám s tak slavným hudebníkem a ještě s ním budu natáčet jeho píseň ve studiu. Osud tomu asi chtěl, aby se dcera Richarda Kybice potkala s Tommym a její matka Zuzana, naše bývalá manažerka, nás s ním pak dala dohromady.

Jiří: Spolupráce s Tommym Thayerem byla pro nás samozřejmě velká výzva. Bylo pro nás velkým potěšením s ním spolupracovat. Sledovat jeho chování a práci ve studiu. Velmi skromný hudebník. Moc mu dekujeme, že se s námi spojil a spolupracoval. Složil hudbu i anglicky text k Time of my live. Samozřejmě se na desce objevuje i s českým textem, který napsal Láďa Vostárek.

Jaký to byl pocit podílet se na společném díle s tak slavným hudebníkem? Brali jste jeho rady a postoje vážněji než od někoho jiného?

Petr: Samozřejmě, Tommy měl náš obrovský respekt. Měl jasnou představu, jak má píseň znít a pečlivě dohlížel, aby Radkova angličtina zněla, jak od rodilého Američana. Byl moc milý a nenáročný. Pil jen vodu, přesto, že jsme nakoupili dost plzeňského Prazdroje.

Čím je podle vás skladba Vidím tu lásky svý stát výjimečná? Je podle vás jiná než ostatní vaše počiny?

Jiří: Myslím, že tato pecka je typická Kissovka. Turbo již od začátku využívá klávesové nástroje a v tom je asi zřejmý rozdíl. Ale myslím, že se písnička libí, i když na koncertech ji zpíváme anglicky.

Petr: Když jsem si poslechl demo, tak jsem v tom hned slyšel Kiss. Myslím, že ale nijak nevybočuje z našeho současného stylu. Na koncertech jí hrajeme v originální anglické verzi a má vždy značný ohlas.

Pojďme se ještě vrátit k vašim oslavám. Součástí výročních koncertů bude i křest nového alba a LP s názvem Časem bloudím. Na co dalšího se mohou fanoušci těšit a proč by si koncerty neměli nechat ujít?

Petr: Křtít se bude určitě hodně krát. První bude 15. listopadu v Olomouci a pak další v Mohelnici a Boskovicích. Kromě již zmíněné Tommyho písničky zahrajeme z alba ještě dvě novinky, Časem bloudím a Až dostanou mě do želez. A fanoušci by si to neměli nechat ujít, protože bez nich by nás to moc nebavilo.

Jiří: Při oslavách našeho výročí samozřejmě budeme hrát naše největší hity a koncert okořeníme třemi peckami z nového alba. Proběhne křest a ve vybraných městech i autogramiády.

Prozraďte nám v závěru něco o této desce. Čím je výjimečná a v jaké náladě probíhala její tvorba?

Petr: Nevím zdali je výjimečná, ale je určitě jiná. Autorů hudby a textů je tu oproti dřívějšku celá řada. Velký podíl tam má kytarista Karel Mecner, který složil většinu skladeb a zpěvák Radomil Zíka, ne nadarmo přezdívaný Coverdale z Čechurova. Myslím, že hlavně díky kytaře a zpěvu zní skladby víc hardrockově.

Natáčeli jsme ve Studiu Svárov u Prahy s výbornými muzikanty, zvukaři a kamarády Michalem Šindelářem a Lukášem Martínkem. Prostě jsme si to tam v příjemné atmosféře užívali.

Jiří: Vzhledem k tomu, že jsme se zvukovými techniky a majiteli studia všichni přátelé, probíhalo natáčeni v naprosto přátelské atmosféře, za což klukům moc dekujeme a budeme se těšit na další budoucí spolupráci.

Zdroj foto: skupina Turbo