Jedno je jisté! Autor s každou svou další knihou zachází stále do zajímavějších a zajímavějších hloubek a to vzácné historické téma doslova košatí. Ačkoliv sám měl pocit, že nic víc už nelze napsat, přesto nás ve svém až poetickém úvodu zavedl do svých vlastních úvah, jak ještě více téma žítkovských bohyní otevřít.

Fotografie, léčba, byliny, atmosféra

Tenkrát tak znovu dostaneme možnost prohlédnout si v knize vzácné fotografie, úlitky z včelího vosku, které určují diagnózu a věští budoucnost, nebo výšivky, kroje a chalupy. Vzory léčení, bylinky. Něco bude už tolik zasunuté do historie, něco zase s posvátnu úctou můžeme použít i dnes.

A stále nás bude provázet myšlenka, co to bylo za ženy. Byly čarodějnice, nebo jen mistrné manipulátorky? Byly to zázračné léčitelky, nebo uměly jen tak dokonale využít po generace předávané zkušenosti a byly pečlivými psycholožkami? Máme k nim cítit úctu, nebo z nich mít hrůzu?

Teda, tolik protichůdných emocí jsem ještě nezažila!

Za deštivého a tichého dne si naprosto dokážu představit, že se čtenář dostane do stavu až hypnotického, jak moc si bude připadat ponořen do kraje žítkovských bohyní. Do starých časů, které jsou dodnes zahaleny tajemstvím.

Tato malá ochutnávka časů tak prastarých, recepisů tak magických, že vám půjde mráz po zádech.

Ukázka z knihy:

Kopaničářské chalupy nahoře v kopcích bývaly nejchudší a zachovávaly nejdéle původní tvář tohoto kraje. Postavili je ve značných vzdálenostech od sebe kopaničáři, od nepaměti nedůvěřiví k sobě navzájem. Když se z nízkých mraků spustil déšť anebo stráně i údolí zasypal sníh, stávala se jejich stavení nedostupnými.
Nevedly k nim pevné, vyasfaltované cesty jako dnes. Tehdy byl čas vložit do starobylé pece bochníky chleba jako kdysi dávno, kdy tato práce byla svátkem a obřadem. Dostatek mouky byl důvodem k optimismu, zvyšujícímu šanci na přežití. K radosti stačilo vzít nůši, v lese do ní nasbírat suché klestí a zatopit v peci. V oranžovém světle plamínků se v tiché meditaci zapomínalo na smutek i těžký život a člověku bylo lépe.

Tohle je myslím něco velmi vzácného, co Vlastimil Hela v knize poodhaluje a snad každý čtenář v tu chvíli zavzpomíná na nějakou svou prababičku, babičku, která třeba i některá slova z těchto nářečí ve své mluvě používala. Raději jsem se nepouštěla do nutkavých myšlenek na to, jak moc se doba od tehdy změnila. Z nemocí, čarování a léčení se pak dostáváme až k seznamu léčivých bylin.

Ta knížka je tolik voňavá po starých časech, po staré magii a světě, který se v tom dnešním tak rychle rozpouští v historii, že ji moc ráda otevřu zase s voňavým podzimem, s chvilkami klidu a nostalgie.

O autorovi: Vlastimil Hela (*1956) pochází z Bojkovic ležících nedaleko Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Tajemství bohyní na Žítkové, Návrat žítkovských bohyní a dalších. Působí také jako kouč a lektor v oblasti zvládání stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá přitom poznatků moderní psychologie. Jeho knihy s tématikou žítkovských bohyní jsou citlivé, hladivé a s veškerou pokorou k tématu již tolik zapomínanému…

Vydalo nakladatelství Eminent, 2023, www.eminent.cz

< Předchozí		Další >