Jak si žila bavorská vesnice ve třetí říši

Vesnice perex Historici se dlouho snažili dějinné události, hlavně takzvaně velké a zásadní, popisovat na základě důležitých událostí. Často je vztahovali k současnosti a nahlíželi na ně skrze aktuální politické či ideologické potřeby. Teprve francouzská škola Análů vnesla odlišný pohled, mimo jiné se soustředila na postižení každodennosti, pěstovala mikrosondy do života izolovaných komunit či nějakým způsobem výjimečných jedinců, zajímala se o proměny a vývoj mentalit. Nutným předpokladem pro vznik takových děl bylo zachování písemných, obrazových či jakýchkoli jiných předmětných materiálů v dostatečném množství, aby z nich bylo možné vytěžit zamýšlené poznatky.

Zmíněný přístup se týkal hlavně středověkých či raně novověkých reálií, britská historička Julia Boydová se však zaměřila na éru nacismu a zkoumala, jak si podmanil (nejen) německý národ. Česky vyšli již Cestovatelé ve třetí říši a nyní následuje Vesnice ve třetí říši. Autorka uplatnila tytéž postupy při zkoumání všedních dnů represivního režimu, dnes vnímaného jako zločinný. Jenže tehdy leckdo oceňoval, že (aspoň pro „vyvolenou rasu“) zajistil pořádek a řád, že národu vrátil sebedůvěru.

Ani odlehlost nechránila

Boydová přiblížila dění v bavorské obci Oberstdorf, podhorské osadě se zhruba čtyřmi tisícovkami obyvatel (dnes jejich počet stoupl k deseti tisícům), která se nachází v těsné blízkosti rakouských hranic. Oberstdorf těžil ze svého umístění v blízkosti horských velikánů, takže lákal milovníky zimních sportů, které si získávaly stále větší oblibu. Nebyla to tedy nějaká bezvýznamná ves, naopak ji díky tomu provázela určitá proslulost, byť se s ní nepojily obchodní cesty ani nějak ceněná řemeslná nebo průmyslová výroba – ležela doslova na konci světa a končily v ní sjízdné silnice, dále vedly už jen horské stezky. Z dnešního hlediska však vyniká pečlivě spravovaným archivem, k dalším důležitým pramenům patří i místní tisk a egodokumenty, deníky, dopisy, vzpomínky, fotografie, ať již byly zveřejněny či nikoli. Tyto písemnosti a obecněji předměty se žádoucí vypovídací hodnotou tvoří dostatečně širokou základnu pro průzkum.

Vesnice 1

Vesnice ve třetí říši je zalidněna pestrým společenstvím lidí od dětí po starce, setkáme se s lesníky, sedláky, s lidmi pracujícími v rekreačních službách, s členy místní samosprávy, s lidmi pronásledovanými i těmi, kteří zosobňovali nacistických režim, s mládeží vehnanou do války (mimo jiné sloužili ve specializované horské divizi). Přibližuje fungování školy i kostela. Postihuje převažující smýšlení místních, ukazuje, jak snadné bylo takříkajíc vymýt mozek a člověka přimět, aby bezcitnost, násilí a zločin považoval za službu dobru i vlasti.

Odraz vnějšího politického dění ve vesnické realitě

A nic nebylo jednoznačné – tak se mohlo stát, že ani místní nacistický funkcionář nepostupoval pokaždé podle striktních předpisů, třeba při prosazování antisemitských opatření. Místní obyvatelstvo navenek zachovávalo plnou loajalitu vůči režimu, který si celou německou společnost předsevzal přimět k vyznávání svých hodnot; „zájmům celku“ se nakonec museli paradoxně podřídit i ti, kteří nacismus aktivně podporovali.

Vesnice 2

Boydová zvolila princip mozaiky, kdy představuje jednotlivé postavy zúčastněné na vesnické pospolitosti. Líčí skrze ně nejen jejich osobní rozpoložení, ale i řekněme kolektivní pocity, když připomíná třeba první světovou válku a zbytečně zmarněné životy. Své líčení přitom neomezuje jen na éru nacismu, sleduje, jak obec žila před ní, jak se i v ní věřilo, že porážku císařského Německa v roce 1918 nezpůsobila slabost armády, nýbrž ničemné počínání (nejen berlínských) civilistů, kteří vojákům vrazili onu pověstnou dýku do zad – z toho pramenil i nacisty šířený mýtus o zradě sociálních demokratů, komunistů a židů, prostě všech, kteří se vyznačovali „neněmeckým“ smýšlením; vyčítala se jim absence vlastenectví. Autorka průběžně načrtává, jak se ideje nacismu coby příslib národní spásy poznenáhlu vkrádaly do duší lidí dávno před tím, než se Hitler chopil moci.

Četba přináší varování

Vesnice ve třetí říši je kniha odborná, ale přitom čtivá, poutavě nás seznamuje s často křivolakými osudy jednotlivých postav, ať již se režimu podřizovaly nebo se snažily vzdorovat jeho tlakům. Co chvíli prosvítají tragédie: i slepota byla důvodem k zabití z důvodu osobnostní méněcennosti, ani útěk do nedalekého Švýcarska nezaručoval přežití, neboť švýcarské úřady uprchlíky mnohdy vracely. A stařičký židovský podnikatel, jenž léta odpočinku chtěl strávit právě v Oberstdorfu, raději spáchal sebevraždu, než by nastoupil do přikázaného transportu.

Výhrady bych měl jen k podtitulu knihy, který zní „Jak se obyčejný život změnil s nástupem fašismu.“ Jenže v Německu vládl nacismus, fašistické zřízení se vztahuje k Itálii. Ale to je drobnost, která by neměla zakrýt mimořádný přínos celého díla. Zajímavé jsou i mapové přílohy, které ozřejmují jak výsek německo-rakousko-švýcarského pomezí, tak širší zeměpisné reálie, třeba předválečné polské území sahající do hloubi dnešní Ukrajiny. Zbývá doplnit, že Boydová na knize spolupracovala s německou historičkou Angelikou Patelovou, která se v Oberstdorfu narodila a má k němu dozajista niternější vztah.

Vesnice obal

Julie Boydová, Angelika Patelová: Vesnice ve třetí říši. Jak se obyčejný život změnil s nástupem fašismu
Vydala nakladatelství Argo a Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2025. 471 stran
Přeložil Robert Novotný

Hodnocení: 100 %

https://argo.cz/knihy/vesnice-ve-treti-risi/
www.ustrcr.cz/publikace/julia-boydova-vesnice-ve-treti-risi/
Foto: kniha, wikipedie