Dívka s dýkou v duši a s nožem v ruce

Úterý, 04 Květen 2021 09:49 Radka Mothejzíková

Smrtelny hrich perex Ožehavé téma incestu tvoří děj psychologického románu Markéty Harasimové. Tato autorka má na svém kontě již pěknou řádku románů cílených zejména na ženy. Jedná se jak o klasické romantické příběhy s prvky erotiky, tak o psychologicky laděné thrillery. Tentokrát zvolila opravdu silný námět. Jedenáctiletou Eriku začne sexuálně zneužívat otec a matka před tím zavírá oči. Dá se žít s touto trýznivou zkušeností? Platí i zde, že zlo plodí další zlo?

Incest jako vražda duše
Hrdinkou příběhu je mladá žena poznamenaná traumatizujícím zážitkem z dětství. Tenkrát jí, bohužel, nikdo nenaslouchal, a tak se musela poprat s náloží osudu sama. Bez jakékoliv terapie. S duší rozbitou na kousky se den za dnem prokousává životem, statečně bojuje s depresemi a upíná se k naději, že jakmile dospěje, opustí rodný dům a vymaní se z prostředí, které ji tak dusí. Když už se zdá, že v tomto směru má vyhráno, je konfrontována s novou výzvou – její matka nečekaně otěhotní a narodí se jí další dcera. Zasuté vzpomínky se opět derou na povrch, Erika je odhodlaná stůj co stůj zabránit tomu, aby její sestru Nikolku potkal stejný osud.

Anotace knihy Smrtelný hřích poměrně otevřeně nastiňuje stěžejní zápletku, takže by se mohlo zdát, že čtenář, který po ní sáhne, ví, do čeho jde.

Úryvek z anotace: „Již dospělá Erika se zmítá v bolestivých vzpomínkách a jejím životním cílem se s postupujícími roky stává jediné: ochránit sestřičku před stejně krutým osudem, jaký kdysi potkal ji. A jednou přijde den, kdy navzdory tomu, že riskuje vlastní svobodu, vezme spravedlnost do svých rukou…“

Otevřít oči a naslouchat
Markéta Harasimová čtenáře záměrně nešetří a předkládá téma zneužívání jedenáctileté dívky velmi naturalisticky a syrově, včetně nechutných detailů. Některé pasáže na mě působily natolik věrně, že jsem se otřásala hnusem – jako bych byla v kůži zneužívané Eriky. Chtělo se mi zavřít oči, přeskočit tyhle řádky plné špíny, dokonce knížku odložit a už se k ní nevracet. Taková témata si běžně nevybírám. Ale jelikož naše redakce s autorkou již delší dobu spolupracuje, byla jsem zvědavá, jak píše. Musím uznat, že opravdu dobře. Je zřejmé, že má hodně nastudováno nejen o problematice incestu, ale také o dalších souvislostech. Například o vlivu na osobnost takto postiženého dítěte a o nezbytnosti následné terapie.

Moje pocity vlastně přesně vystihuje autorčino motto použité v úvodu knihy: „Nezavírejte oči před zlem, i když je to mnohdy snazší… Naopak, mějte je otevřené. Naslouchání, empatie a podaná ruka mohou zachránit ztracenou duši.“

Když se děj překlenul dál, nemohla jsem se již od příběhu odtrhnout. Fascinovalo mě zejména uvěřitelné psychologické rozkreslení vývoje hlavní postavy až k závěrečné gradaci. Pominu-li některá použitá klišé, musím konstatovat, že se jedná o kvalitní literární počin s morálním přesahem. V případech podobných Eriččinu je nesmírně důležité všímat si byť jen drobných náznaků, že něco není v pořádku, protože těžká traumata poznamenají oběti incestu na celý život a naruší jejich psychiku. Doslova jim probodnou duši. Potom není divu, že se proti své vůli ocitnou před svým trýznitelem třeba s nožem v ruce.

Smrtelny hrich