Detektivka z roku 1939 je skvostem z jednoduchého důvodu. Deset malých černoušků v novém překladu! Jaká bude? „Do moderního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni. Desítka přítomných včetně sluhy a kuchařky zde má stanout před tváří spravedlnosti. A ta s nimi účtuje – den co den ubude na stole v jídelně figurka a s ní vyhasne život některého obviněného. Nikdo jiný na ostrově není. Vraždí tedy jeden z nich…“
Čteme jedním dechem, co naplat! Knížka s voňavým papírem a příjemným formátem do ruky nezklame nikoho, kdo už tuto edici dobře zná.
„Máme tady tři oběti, na to nezapomínejte…
…K pevnině je to přes půldruhého kilometru, moře bylo vzedmuté a u pobřeží běsnil příboj. Na útesech navíc byla spousta lidí, skautů i dalších místních, kteří ostrov sledovali.“
Ať se pak k příběhu vrátíte kamkoliv, uchvátí vás jedinečný vypravěčský um, který v málo slovech vystihne takovou atmosféru, že naprosto přesně cítíte, kde jste a co děláte a jak se cítíte. Atmosféra ostrova a domu, který je v hlavní roli, potěší milovníky i severské krimi, které snad trochu omámena dobou, ráda zařadím zrovna k tomuto příběhu. Tak syrový a chladný je.
Vjemy jdou do morku kostí a roztáčejí mozkové závity, protože opravdu nevíte, s čím se druhý den parta na ostrově probudí. Jak nadčasový román!
Desítka přítomných včetně sluhy a kuchařky před tváří spravedlnosti
Zejména část, kde přítomní zažívají běsnění bouře, je prostě úchvatná a úplně láká k šálku horkého čaje, teplé peřině a naprostému ponoření se do příběhu. Ne, vážně se mi nechtělo se odpoutat a vplout zase do všedního dne. A to příběh s deseti černoušky znám. Dá se říci, že jsem se ponořila tak hluboko, že jsem zatoužila znovu pohledat film s tímto námětem. Protože ať vezmete tento geniálně spletený příběh z jakékoliv strany, je jasné, že tisíc vypravěčů, tisíc odstínů.
A pak nezbyl žádný vyniká strohostí, jednoduchostí a přitom obrovskou barevností a hrou na city, emoce čtenáře. Každé slovo je skvost, každé slovo vás zavádí hlouběji a hlouběji. Možná z toho je jednoduše cítit to, že s příběhem a zápletkou byla autorka po vypracování nadmíru spokojená.
Já se ráda hlásím k nadmíru spokojenému čtenáři.
Snad jen, kdoví, co by Agatha řekla na přejmenování knihy… K tomu ostatně je psáno:
"Česká média mimo uvedený kontext v září 2020 informovala – v reakci na rasové nepokoje v USA v roce 2020 –, že ve Francii román se souhlasem dědiců bude vydáván bez zmínky o černoušcích v názvu ani v textu." Wikipedie
Jedno se ale nechat musí – je to něčím zásadní kniha do sbírky knih od Agathy Christie.
A pak nezbyl žádný
Autor: Agatha Christie
Originál: And There Were None, 2021
Nakladatelství: Kalibr
Přeložil: Milan Lžička
Vydání sedmé
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|