Záhada, kterou předpověděla spiritistická seance

Detektivky Agathy Christie patří k mým oblíbeným. Neteče v nich až tolik krve, nemusím dumat nad odbornými rozhovory forenzních vědců, dostávám jako čtenář všechna potřebná fakta, která zná i detektiv, takže si mohu skládat mozaiku případu spolu s ním, zapojit se do vyšetřování a někdy uspět… Takové přesně jsou případy této autorky – přemýšlivé.

Sittafordská záhada k nim bezesporu patří. Vraždu kapitána Trevelyana, vyšetřuje inspektor Narracott souběžně se snoubenkou jednoho z obviněných synovců zavražděného – Emily Trefusisovou. Případ vypadá zpočátku jednoznačně: Trevelyanův synovec nutně potřebuje peníze a nečekaně navštěvuje strýčka v Exhamptonu, který zde tuto zimu bydlí, protože své sídlo pronajal matce a dceři Willetovým, v den, kdy jej jeho přítel major Burnaby nalezne mrtvého. Proto je záhy obviněn a uvězněn. Jenže Emily nevěří, že by její budoucí manžel byl něčeho takového schopen. Protože jde o ráznou mladou dámu, vypraví se do kapitánova domu v Exhamptonu a posléze do Sittafordu, malé osady, v níž žije jen několik obyvatel, aby zjistila, co se v onen večer, v němž vypukla sněhová vánice, která odřízla Sittaford od světa, při spiritistické seanci vlastně stalo. Postupně s ní a novinářem Enderbym poznáme spoustu zajímavých postaviček, o každé se něco dovídáme, skládáme detaily a nakonec se dobereme k pravému vrahovi, jehož motiv byl sice naznačen zkraje knihy, ale pro jeho malichernost jsme ho všichni (čtenáři i vyšetřující) nezaznamenali.

Jednoduchá zápletka, výtečně vypracované charaktery postav, mnoho nejasností a vedlejších motivů. V podstatě by kapitána mohli zavraždit všichni příbuzní. Vše víc a víc zatemňují podivné zájmy dalších obyvatel osady. Z velkého bludiště Emily i inspektor, každý svou trasou, dospějí spolu s námi k cíli. Vražda je objasněna. Některé nakousnuté záhady si však musí čtenář domýšlet sám, indicií má dostatek a jistě dospěje tam, kam jej chtěla autorka dovést.

Od prvního vydání detektivky uplynulo osmdesát let. Přesto nezestárla a její příběh oslovuje další a další čtenáře. Nedivím se. Bravurně napsaný text vás pobízí pokračovat bez přestávky ke konci a nutí přemýšlet a dedukovat spolu s hrdiny. Pro knihu bych zvolila slovo pohodová, i když jde o detektivku. Vedle krváků tak totiž vyznívá. A kupodivu vám potoky krve a zprávy z patologie v žádném případě nechybějí.

Název: Sittafordská záhada
Autor: Agatha Christie
Překlad: Jan Zábrana
Vydal: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub

Zdroj foto: Knižní klub a Bookfan