Literární soutěž – Ivo Fencl: Fetiš a ještě

Literární soutěž „Erotické povídky aneb nahota s úsměvem“ pomalu vrcholí! Nyní je na řadě Cena čtenářů, kterou ovlivníte svým hlasováním právě Vy. Po dobu deseti dnů budeme publikovat povídky, které se dostaly do TOP 10 a jakmile budou všechny zveřejněny, započne hlasování. Sedmá …

Ivo Fencl: Fetiš a ještě

Čtenářkám pověstné upíří ságy
„Jano, potřebuješ dneska svůj kabátek?“
„Jaký kabátek, Carol? Vždyť už je skoro léto. Vedra.“
„Jaký? No, to sáčko. On tomu ale říká kabátek.“
„On? Jaký on?“
„To by byla kilometr dlouhá historie hloupůstek, Jano. Potřebuješ to své černé sáčko?“
„Prodám ti ho za stovku.“
„Za sto euro? Tady je máš,“ fingovala Carol úplatek.
„Jsi prdlá? Tady to máš zadara,“ mrštila Jana sakem po Carol. „To jsem od tebe nečekala.“ Obě dvacetileté hovořily v internátním pokoji.
„A co jsi ode mě nečekala, Jani?“ optala se Carol.
„Posedlost mými hadříky,“ přistoupila studentka ke Carol. „Opravdu tě tak šíleně vzrušuji? Ne. Ty si na to hraješ!“ A zadívala se na brožovanou knihu pohozenou na podušce. „Tohle čtou děti, Carol! Zblbneš.“
Obě se rozesmály. Potom ale Carol přistoupila k oknu: „Vidíš? Jano! Támhle jde.“
„A kdo?“
„Ale nikdo, jen jeden známý. Ne, on mě nemiluje, on vlastně miluje jistou Joriku, ale nakukala jsem mu, že tu Joriku blíž znám. Z jedné hospody v sadech. No, a když se Justin zmínil, jak se mu líbilo její sako, tak jsem mu právě to sáčko slíbila. Za deset tisíc.“
„Studentu v sáčku lásku závidím!“ znělo z rádia, které však ztlumily. Cizinec se mezitím blížil po trávníku k internátu. Smrákalo se. Janě připadal sympatický, i když povinnou věkovou hranici dávno překročil. Tohle – a fetišista? ptala se kamarádky. Svěsila bezděky koutek úst: „Co ještě chtěl?“
„Nic.“ A Carol zavrtěla hlavou. „Jen punčochu.“
„Cože? Tak ty jsi mu ji taky dala…“
„Dala? Ne. Prodala. Za pět tisíc.“
„Aha. Ale svou, že. Hm, tuhle mi vážně připadalo, že ti jedna černá chybí.“
„Nemáš mi uklízet. Ale přesně tak, nemýlíš se,“ přikývla Carol. „Já mu tu punčochu fakt práskla. A co? Jsme studentky? Jsme. A není snad takhle ctná metoda lepší, než…“
Mávla rukou.
„Jistě, Carol,“ vyslovovala Jana odměřeně. „Zvlášť, když vím, že zrovna ty bys nikdy nic podobného neudělala a nespala bys jen, aby… Ale jinak si snad děláš prdel, ne?“
„A proč bych dělala? Ostatně, koukni. Justin stojí pod hromosvodem.“
„Dole?“ Obě se vyklonily. V záři zapadajícího slunce shlížely do šera.
„Jo. A leze,“ hlesla Jana. „Sním, či bdím?“
„Jo, taky mi to připadá jako v tom filmu Stmívání,“ odpověděla Carol, která četla nejen stejnojmennou knížku, nýbrž i některá pokračování. „Jenže tady nám servíruje svět živoucí realita, ségro. A Justin? To je zase regulérní fetišista. A ještě k tomu bohatý, takže mi platí za kousky Joričina oděvu, protože je tou servírkou posedlý. Úplně posedlý.“
„A protože je to upír, ne?“ vyprskla Jana. Drát bleskosvodu u okna se chvěl, zatímco slunce zapadalo jako v románu. Jako v barvotiskovém filmu.
„Protože je Nos-fe-ra-tu? Ne. Protože to je můj pří-tel,“ zvolna vyslovovala Carol, která byla u Jany v pokoji pouze na návštěvě. „Asi jako ty má kamarádka.“
„Jo ták. A já už si myslela, že jsi ještě teplejší než Aneta. A že prahneš nejen po mé podprsence, nýbrž i mých kalhotkách.“ Obě se znovu zasmály. Ale Carol okamžitě zmlkla a strnula jako ještěr, zatímco drát sebou škubal víc. A víc. Ještě a ještě.
„Ty, podle mě Aneta není lesba.“
„Ne? A to jsi objevila jak?“
„Nijak, ale myslím si to.“
„A proč si to myslíš?“
„Když je holka mladá, sama si často nerozumí. Až časem.“
„Časem! A to ti řekl nějaký tvůj strýček?“
„Ne. Justin.“

Carol teď jméno vyslovovala nevzrušeně, ale drát byl vzrušený. „A tahle Aneta, co zpívá, taky ví, co je to image. A vůbec.“
Slunce jim skoro už zapadlo. Všem třem. Obě dívky stály kousíček od parapetu, ale ani jedna se už víc nepodívala přes. „Justin už je tu!“ vyhrkla však pojednou Jana a natáhla ruku, až se konečky prstů dotkla na rameni Carol. „Justin už tu je. A posedlý tvými punčochami. Cha!“
„Mými ne,“ oponovala rafinovaná Carol. „On si skutečně myslí, že je to Joričina punčocha. Tedy ta, kterou já mu tak židovsky výhodně prodala.“
„A představuje si, že to dnes bude i Joričin kabátek?“
„Samozřejmě, nelžu. Nekecám, Jano, nepábím. Jsem jen praktická realistka, ty mě znáš. To Jorikou je Justin posedlý a ne nějakou všední Carol. Ostatně, vlastně o něj ani moc nestojím. Vůbec! Ale dokud je vampýr takhle naivní a platí jako mourovatý…“
Na parapetu se objevila ruka.
Carol zmlkla, jako když tu ruku utne. Nestojí Carol opravdu o návštěvníka? Justin se vhoupl do dívčího pokoje, jako by se vše odehrávalo v pošetilé telenovele, a Jana velice rychlými krůčky cupitala ve své mini a na vysokých podpatcích pozadu ke dveřím: „Dob-rý den! V-vy… jste vážně Justin?“
Cizinec v černém přikývl.
Minuta šplhu po drátu toho pomyslného vraha i milence očividně nevysílila. Měl hezké ruce a oči. Nepotil se. A a
koli byl vskutku věkově „za čarou“, Janu zaujal. „Asi se často díváte na akční filmy z dívčích internátů, ne?“ nahmatala kliku a zase kliku dobrovolně propustila.
„Proč? Dole je vrátná. Jasně, mohl mě kdokoli zbystřit a zavolat Policii České republiky, ale to je právě ono vzrušující riziko. Jako v trolejbusu bez…“
„A to jste šplhal za mnou, táto?“
Justin trpělivě zavrtěl hlavou a podíval se na Carol, i když vůbec ne mlsně jako kocour, nýbrž vyloženě oddaně. „Přišel jsem prostě jen za tvou nejlepší kamarádkou, Jano.“
„Ale tady bydlím já.“
„Vysvětlila jsem Justinovi, které okno ti patří, kočko,“ řekla nečekaně Carol. „Promiň, ale má strana internátu je už moc profláknutá. Znáš holky.“
„Jo, ale taky znám tebe, Carol. Držíš si kluky od těla, to je tvá deviza. Tohle tady nehraje.“
A nevěřila. Očím, uším, hmatu, čichu, ničemu. Nedořekla ani větu, protože lapala po dechu, zatímco Justin se klidně posadil na postel a nabídl dívkám cigarety. Po chvíli usedly a zapálily si. Slunce zašlo. V dáli přejela křižovatkou tramvaj a na to, že ještě necinkali večerku, byl internát pojednou neuvěřitelně tichý. „Tak tady je fetiš,“ podala Carol cizinci Janino sako.
Vzal ho a zůstalo viset v dlouhých prstech jako spící netopýr. Obě obyvatelky internátu čekaly, že se zeptá: „Opravdu je Joričino?“ Ale nezeptal se.
Nezeptal! „To bych ráda věděla, Justine, co s tím servírčiným kabátkem budete dělat?“ optala se po minutě přímočaře Jana, a protože mlčel a jen kouřil a ona už potřebovala něčím prolomit napětí, které ji svíralo jako ledy, sprostě řekla: „Vyhoníte si ho?“
„Prosím tě, Jano, odešla bys?“ uslyšela vtom upírem zmámená kamarádka. „Tady jsou klíče mého pokoje, prosím. Janino, nechala bys nás? Nechala bys mě s Justinem? Prosím!“
„Ale jo, proč ne?“ vstala Jana v hypnóze. „Můj pokoj tady zůstane i moje saky paky i láska, která prý drží jak židovská víra. A Roman Polanski…“ Mluvila jako pomatená.
Carol jí ucpala pusu. „Drž hubu!“ A jemně Janu vystrčila za dveře. Když se Carol vzápětí otočila, Justin stál přesně před ní. A Carol řekla. „Tak. Fetiš máš!“
„Dnešní. A ještě…“
Otáčel prstenem na prstu. „A ještě…“

Začal se měnit!
Měnil se. Revizor už by ho třeba nepoznal. Ani exekutor. „Fetiš a ještě…“ Justin v podstatě zůstal stejný, ale neuvěřitelně omládl.
Najednou mu bylo dvacet. Jako princi. A jako by navíc vypadl z oka Justinu Biebrovi, tedy až tomuto hejskovi bude dvacet. A tak by snad veškeré holky z „intru“ jistojistě záviděly. To jistojistě, když Carol zamkla za zády a za Janou a když se Justin dotkl jejích ňader.
Nastavila mu i tvář, ale našel si rty. Nesmírně jemně dívku objal a líbali se snad rok. Snad světelný rok, než ji chtěl začít svlékat.
„Sama!“ zdanila však opět i tento nápad – a rozhodně to neřekla do větru, jak by předpokládali kluci, kteří ji znali. Oba se svlékli. Už byla skoro úplná tma a postel rozestlaně zívala. „A ona prý, že jsi upír,“ vzpomněla Carol na Janu, zatímco jí Justin jemně hnětl ňadra. „Ten by to takhle nedělal.“
„Upír možná ne, ale fetišista jo,“ vedl ji k posteli. „A ještě…“
„A ještě kouzelník?“ optala se romanticky.
Přikývl. Přikývl, zatímco se konečky prstů dotýkala jeho nahého těla. Najednou padli na lůžko a úplně se oddali mazlení. „Zamkla jsi?“
Nemohla mluvit, ale Justin se choval jenom jako vždycky. Nebyli spolu samo sebou poprvé, to by ani nešlo. Už se to stalo vícekrát. A choval se jako vždycky, ale v určité fázi ustrnul. Ano, zrovna jako prý někdy ustrnou praví netopýři i vampýři. Ale Carol řekla: „Chm. Můžeš pokračovat. Děláš to dobře.“
„A co?“
„No, tou rukou. Děláš to o bod líp, než já sama, když… Když jsem sama.“
„Ale co sako?“ řekl.
„Ale co sako? Aha. Málem bych zapomněla.“ A ač jinak nahá jako Eva, natáhla si rádoby Joričin kabátek přes ramena, zatímco Justin jí natahoval „Joričinu“ punčochu.
To dělal. Do okna vstoupil měsíc. „Tohle všechno musíme?“ zeptala se Carol. „Je to nutné? Je to zbytečné! Co říkáš? Tohle všechno potřebuješ? Líbím se ti?“
Tak se ptala i proto, že se jí Omládlý Justin líbil. „A líbím se ti víc než Jorika?“
„Možná. Přesto ji miluju,“ huhlal. „Miluju tu servírku z Rock´n´Wallu.“
„Jo? Ale jen se mnou držíš v prstech její částečky a kousky, copak to neuznáš, Justy?“
„Jo, ty kousky. Jo, ty kosti,“ laskal jí nohy. „Sako nesvlékej.“ A chtěl pokračovat, když tu navrhla, aby se milovali normálně. „Ty, nech už ruky.“
„Jak chceš,“ řekl bídník považovaný omylem za upíra z románů, ale jelikož byl nakonec asi opravdu upír a ještě víc kouzelník, náhle i pochopil, co vlastně pro Carol ve snu znamená ono normálně. Pochopil. Dveře se otevřely, ačkoli je předtím skutečně zamkla, a…
„Jano! Co tady děláš?“ zírala. „Štípni mě, Justine, protože… To se mi zdá.“
„Samozřejmě, že se nám to všechno zdá,“ zašeptal Justin rádoby zvrhle – a proti všem dobrým mravům. „A vždyť jsem upír z té tvé super knížky, ne?“
„A Jana?“ nerozuměla pojednou Carol ničemu.
„Upírka.“
„Ach, dostali jste mě!“ A vzpomněla při té větě na tón rozečteného příběhu, takže jej větou napodobila. A Justin?
Místo odpovědi Carol jemně kousl do ramene a miloval se pak s ní i ve chvíli, kdy Jana obemkla chodidly její spánky. „A ochutnáš mé prsty u nohou?“ vydechla Jana, která měla nataženu rovněž jen jedinou punčochu.
„Nemusíš, když nechceš, ale to je ta lichá,“ dodala. „Neuhýbej.“
„To je ta lichá punčocha? Zlodějko! A to je i něco jako ten domorodý fetiš z ostrova Bali, ne?“
„Ne, Carol. Pleteš se. To já jsem tvůj domorodý fetiš z ostrova Nedbali.“ A dodala: „Ještě!“ A zatímco Jana laskala napůl obnaženými chodidly dívčí tvář, Justin se s Carol jemně i méně jemně miloval. A protože byl kouzelník, měl i jeho orgán vždycky zrovna tu nejvhodnější velikost. A Carol?
Nemohla sténat a nemohla křičet, když to všechno drze dělali uvnitř onoho katolicky zaměřeného internátu, ale v duchu kvílela. Snad i rozkoší. „Ach, Jano, ach, Justine!“ stálo by na tomto místě v knížce, ale Carol nevěřila ani vzdáleně, že také oni dva prožívají stejně dokonalý orgasmus.
Možná se pletla. Možná. A upír se nepouštěl jejího saka a palec možná chutnal i oblečený v rádoby Joričině punčoše.
Tedy než se Carol probudila s obličejem pod stránkami pověstné dívčí ságy.
Pověstné, ale fetiš z ní nedělejme.

Zdroj foto: goowp.com