Hudební skladatel, klavírista a spisovatel Zdenek Merta zažívá napínavé pracovní léto

Zatímco 23. srpna představí Zdenek Merta v závěru Chopinova festivalu v Mariánských Lázních nový šansonový projekt s Helenou Vondráčkovou, na podzim to bude jedna premiéra za druhou. Budou to nejen dva nové filmy s jeho hudbou, ale aktivní bude také na divadelním, koncertním a literárním poli. Například 12. října bude mít ve Smetanově síni v Praze premiéru jeho skladba Shakespeare’s RAPsody, skladatel se však podílí rovněž na hudební složce připravované inscenace Král Lear v Městském divadle Brno. A na spadnutí je i  jeho další kniha Hudba je zázrak…

Co vás vedlo k projektu, který předvedete s Helenou Vondráčkovou v samém závěru 56. ročníku Chopinova festivalu?

Především jde o nabídku festivalu, která mě potěšila. Postludium vymyslel jeho ředitel Martin Kasík, znamenitý klavírista i člověk, jako takový nedělní bonus po závěrečném koncertu Chopinova festivalu. V loňském roce jsme podobné představení absolvovali se Zorou Jandovou, a protože mělo velmi dobré ohlasy, přišla nabídka opět. Těším se.

S Helenou se znáte řadu let, zřejmě to nebude vaše první spolupráce…

Helenu znám opravdu příšerně dlouho, občas jsem si s ní příležitostně zahrál, ale nikdy jsme spolu vážně nevystupovali. V tomto rozměru to bude poprvé.

Které písně a jaké skladby zazní a kdo je autorem aranží?

Mně se velmi líbí její „šansonový“ projev. Je to velmi muzikální, silné a k tomu ještě samozřejmě výborně zazpívané. Tohle nebude revoluční show, většinu skladeb Helena už někdy zpívala, ale nikoli v tomto pojetí. Budeme hrát jen s klavírem a kytarou (Charlie Blažek), nedá se mluvit o aranžích, spíše o koncepci. Ta je zatím moje, ale na koncertě bude jistě společná.

Myslíte, že by tento komorní recitál mohl být uváděn i jiných místech v Česku?

To netuším. Zaznamenal jsem víckrát chuť publika slyšet od „paní Vondráčkové“ něco jiného, komornějšího, ale to není moje kompetence. Ona už zpívala všechno možné a se svým publikem úspěšně komunikuje padesát let. Mně se v poloze, kterou budeme prezentovat v Mariánských Lázních, zdá Helena velmi přesvědčivá, když bude chtít pokračovat, třeba vymyslíme i něco autorského.

Co  vaše vlastní vícerozměrná kariéra? Co zajímavého vás čeká v nadcházející sezóně?

Zažívám napínavé pracovní léto. Na podzim mají premiéru dva filmy s mojí hudbou. Celebrity s Jiřím Mádlem v režii Miloše Šmídmajera jsou takovou ulítlou mafiánskou komedií a televizní dvoudílný film Zločin v Polné v režii Viktora Polesného naopak zpracovává velmi vážné téma Hilsneriády, značně aktuální v těchto časech. 12. října má ve Smetanově síni premiéru moje skladba Shakespeare’s RAPsody – jde o Shakespearovy Sonety v neobvyklém spojení symfonického orchestru (SOČR), rapu (Ota Klempíř a James Cole) a zpěvu (Michaela Jančaříková). No a pro listopadovou premiéru Krále Leara v Městském divadle Brno (režie Stanislav Moša) připravuju muziku pro bicí nástroje a dechy. Leara hraje Bolek Polívka, to bude jistě pěkné. Nejvíce osobní je však připravovaná kniha o hudbě, kterou dokončuju. Vyjde v listopadu opět v nakladatelství Mladá fronta a bude se jmenovat Hudba je zázrak.

Foto: archiv Zdeňka Merty