Přeskočit na obsah
Společnost

Umění a síla diplomacie: Velmocenské strategie od Attily po Kissingera

Měli bychom zrušit velvyslanectví a diplomaty přeškolit na influencery na sociálních sítích, nebo celé odvětví svěřit umělé inteligenci, nadacím a celebritám? I takové otázky ironicky klade autor v úvodu knihy. „V dnešním světě se diplomacie stala takřka zapomenutým uměním. Diplomacie, jakou lidské společnosti pěstovaly od dob faraonů, se najednou přežila.“ Opravdu?

Nová kniha Aarona Wess Mitchella s názvem Umění a síla diplomacie vychází v době, kdy se svět opět stává multipolárním, v éře obnovené konkurence velmocí, kdy se vojenská síla a ekonomické sankce stávají dominantními nástroji zahraniční politiky. Autor připomíná, že diplomacie není ani pouhým administrativním řízením míru, ani slabší náhradou za zbraně. Je to svébytné umění státní moci, schopnost přeskupit moc v prostoru a čase tak, aby stát nemusel podstupovat zkoušky, které přesahují jeho síly.

Aaron Wess Mitchell (*1977), historik a diplomat, je Texasan s doktorátem ze Svobodné univerzity v Berlíně. V první Trumpově administrativě působil jako náměstek ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti, kde jeho portfolio zahrnovalo padesát států, NATO a EU. Předtím působil jako prezident a generální ředitel Centra pro analýzu evropské politiky ve Washingtonu, D.C., think tanku, který založil ve věku dvaceti osmi let. Je autorem tří dalších knih.

V devíti kapitolách nabízí kniha osm studií o tom, jak strategická diplomacie zachránila velmoc před soupeřícími a ohrožujícími mocnostmi, s nimiž nebyla připravena válčit. Studie se zaměřují na západní státy, a to, vzhledem k evropskému původu moderní diplomacie; na velmoci, jejichž zahraniční politika má největší dopad.

Mitchell staví svou argumentaci na řadě historických příkladů sahajících od starověku až po Nixonovu a Kissingerovu diplomacii. Právě spojení znalosti historie a praktické zkušenosti z politiky a diplomacie jsou největší předností autora. Podává poutavý historický přehled, který zároveň ilustruje nadčasové principy. Kniha nabízí detailní portréty státníků, kteří pomocí diplomacie odráželi silnější soupeře, a představuje diplomacii jako strategický nástroj tam, kde výzvy přesahují dostupné zdroje.

Případové studie sahají chronologicky od souboje mezi Spartou a Athénami v peloponéské válce: Autor začíná u spartského krále Archidama II., který před peloponéskou válkou nabádal ke zdrženlivosti a získání času i spojenců.

Následují pasáže o Habsburcích, příklady z Benátek, z Francie za Richelieua, Bismarcka, který se snažil vyhnout válce na dvou frontách, či britské diplomacie před světovými válkami. Kniha končí Nixonovým a Kissingerovým otevřením Číny, které změnilo geometrii studené války.

Další se zaměřují na úspěchy a neúspěchy Byzantské říše (ohrožené Attilou), námořní Benátské říše, předrevoluční Francie, habsburského Rakouska, Bismarckova Německého impéria a Britského impéria v období před oběma světovými válkami.

Mitchell trvá na tom, že diplomat není ani voják, ani právník. Jeho úkolem není budovat abstraktní světový řád ani jen předávat informace. Diplomacie je součástí strategie. Jde o budování koalic, oslabování protivníka, získávání času a propojování politických cílů s vojenskou a ekonomickou silou. Diplomacie, jak ji chápe Mitchell, pomáhá překlenout propast mezi omezenými prostředky a zdánlivě neomezenými hrozbami. V Mitchellově preferovaném světě diplomacie sedí diplomaté a generálové u jednoho stolu, aby formulovali národní strategii, přičemž národní prostředky sladí s národními cíli, a vědí, že hlavním cílem je národní přežití. Mitchell obhajuje klasickou diplomacii jako nástroj národního zájmu, nikoli jako nástroj abstraktního míru či univerzálních hodnot, a právě toto zaměření na sebepřežití státu může paradoxně přinášet stabilitu a prosperitu.

Historické příklady jsou vybírány tak, aby podporovaly současnou tezi o nutnosti obnovit klasickou diplomacii. Mitchell klade důraz na realitu moci a odmítá progresivistické iluze, že lidstvo se osvobodilo od geografie, historie a lidské přirozenosti. Naopak zdůrazňuje národní zájem, hranice moci, odmítání utopických představ o „globálním řádu“ a praktický, tvrdý charakter diplomacie, což je linie blízká republikánskému, a obecně konzervativnímu, myšlení.

Mitchell rozděluje strategii do tří kategorií: strategie smíření (které zahrnují odklon, uklidňování a uvolnění); strategie zapojení (zapojení národů se společnými ekonomickými a politickými zájmy); a strategie izolace (budování koalice za účelem izolace potenciálního nepřítele). Někdy se tyto strategie překrývají. Mitchell dodává, že nejúspěšnější diplomaté obvykle projevovali trpělivost, obezřetnost, flexibilitu, nepřímou reakci a sebeovládání.

Kniha Umění a síla diplomacie není suchým učebním textem. Je to čtivý, místy vtipný a vždy erudovaný průvodce dějinami státnického umění. Mitchell rehabilitoval diplomacii jako tvrdé, pragmatické umění sledování národního zájmu (ne jako moralizující misi ani jako pouhý doplněk vojenské síly). Autor připomíná, že diplomacie zůstává nepostradatelným nástrojem, a cituje Demosthena: „Velvyslanci nevládnou bitevními loděmi, těžkou pěchotou ani skrze pevnosti. Jejich zbraněmi jsou slova a příležitosti.“ Kdo se zajímá o zahraniční politiku, historii nebo strategické myšlení, měl by si tuto knihu důkladně přečíst. Ne proto, že by nabízela jednoduché recepty, ale proto, že ukazuje, jak státy po staletí přežily a prosperovaly, a to i tehdy, pokud jejich vojenská síla byla slabší.

Mitchell uzavírá: „Největším paradoxem je, že právě úsilím o přežití státu – tím nejsobečtějším ze všech cílů – diplomacie umožnila vznik nejvýznamnějších období prosperity a míru v lidských dějinách. Tento úkol zůstává i v 21. století stejně obtížný, ale také stejně nezbytný, jako v dobách minulých.“

Název: Umění a síla diplomacie: Velmocenské strategie od Attily po Kissingera (Great Power Diplomacy: The Skill of Statecraft from Attila the Hun to Kissinger)
Autor: Aaron Wess Mitchell
Překlad: Lenka Hendrychová
Ilustrace/Grafika: Mapy: Andrea Poláčková, Martin Lokaj
Žánr: Globální historie, diplomacie
Nakladatelství: Lingea s.r.o.
Rok vydání: 2026
Počet stran: 400
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: nakladatelství

Odkaz na web: https://www.lingea.cz/umeni-a-sila-diplomacie-globalni-historie.html

Čtěte také

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x