Z velkého světa zpátky domů. Dva světoběžníci Jirka Jansch a Jan Kunovský v galerii jihočeské Jistebnice

Dva umělci, dva odlišné výtvarné světy a jedno společné téma: člověk, jeho příběh, místo a čas. Galerie U Kostela v jihočeské Jistebnici nabízí setkání s fotografiemi Jirky Jansche a kresbami a obrazy akademického malíře Jana Kunovského. Výstava je mimo jiné příležitostí zamyslet se nad tím, co znamená vrátit se domů, neztratit vlastní kořeny a nezapomenout, odkud pocházíme.

Někdy člověk musí poznat svět, aby znovu objevil domov. Právě tak můžeme číst poselství společné výstavy fotografa Jirky Jansche a akademického malíře Jana Kunovského v Galerii U Kostela v jihočeské Jistebnici. Na první pohled se tu setkávají dva různé umělecké přístupy. Fotograf zachycuje okamžik, tvář, gesto a neopakovatelnou situaci. Malíř naopak vytváří vlastní svět, v němž se skutečnost proměňuje v pohyb, emoci, symbol a někdy i provokaci. Při bližším pohledu však oba autory spojuje cosi podstatnějšího: zájem o člověka a schopnost vidět pod povrch věcí.

Fotograf, který poznal svět

Jirka Jansch vystudoval pražskou FAMU obor produkce, ale jeho srdce si získala fotografie. Když ho osud resp. emigrace zavály do západního Berlína, kde žil 35 let, stala se fotografie jeho profesí. Procestoval díky ní celý svět, pracoval pro významná média včetně časopisů Gala, Stern a Bunte nebo Berliner Zeitung. Před jeho objektivem stáli nejslavnější ze slavných. Nositelé Nobelovy ceny, umělci, vědci, sportovci, politici, jejichž tváře zná publikum po celém světě. „Doma“ v Berlíně pak fotografoval pro místní významné galerie a ve chvílích patřících pouze jemu se věnoval své vlastní volné tvorbě. Fotografie v Jistebnické galerii jsou průřezem jeho díla.

Janschův archiv zachycuje nejrůznější podoby života a jeho proměn. Nejstarší vystavené snímky sahají podle autorových slov až do roku 1987. Vedle klasické fotografické techniky dnes používá i mobilní telefon, aniž by tím rezignoval na to nejdůležitější: schopnost dívat se. Technika se mění. Vystavená díla však ukazují, že lidské oko, cit pro okamžik a zkušenost se nahradit nedají.

Jansch se dnes vrací ke svým kořenům nedaleko Prahy. A právě v tom lze číst jednu z důležitých vrstev jistebnické výstavy: svět nemusíme odmítat, abychom mohli mít rádi vlastní zemi. Naopak, teprve zkušenost se světem nám někdy dovolí pochopit, co všechno máme doma.

Jan Kunovský: umělec, který přivádí svět do rodného města

Druhým protagonistou výstavy je akademický malíř Jan Kunovský, jistebnický rodák, jehož umělecká dráha dalece překročila hranice rodného města i České republiky.

Akademický malíř Jan Kunovský často cestuje za inspirací, není uzavřen ve světě domácích témat. Inspiraci nachází při cestách po evropských městech, v uměleckých sbírkách, v historických kulturách i v současném světě. V jeho tvorbě se tak potkávají různé epochy a prostředí, od antických a orientálních inspirací až po moderní městskou kulturu. Na jejich základě tvoří svá specifická díla, kterým vévodí pohyb, řeč ženského těla a nezaměnitelná linie tahů štětce. Ta, která patří pouze jemu a je součástí například sbírky Národní galerie, nebo zdobí stěny mnohých sběratelů umění u nás i v zahraničí. Pro svoji rodnou Jistebnici, kde má stále svůj druhý domov, se tentokrát inspiroval antikou, starověkým Římem a Byzantskou říší, aby zachytil dekadenci jejich úpadku – bohatství, nenažranost, dravost, divokost.

Kunovský nepřiváží do svého rodiště jen obrazy. Přivádí sem také zkušenost umělce, který se pohybuje v mezinárodním prostředí, a přesto neztrácí vztah k místu, odkud vyšel, a v němž lze sdílet umění, setkávat se s lidmi a navazovat nové kulturní vazby.

V tom spočívá i zvláštní hodnota podobných výstav mimo velká kulturní centra. Umění nemusí být soustředěno pouze do Prahy, Berlína, Paříže nebo Londýna. Může se vracet tam, kde má své kořeny, a přinášet s sebou zkušenosti, které by jinak zůstaly vzdálené místnímu publiku.

Dva výtvarné jazyky, jeden lidský příběh

Fotografie a malba jsou odlišné disciplíny. Fotograf pracuje s realitou, která před objektivem skutečně existovala, byť ji může komponovat a interpretovat. Malíř si vytváří vlastní výtvarnou skutečnost. Může se inspirovat skutečným člověkem či událostí, ale konečný obraz je především výsledkem jeho představivosti, rukopisu a vnitřního světa.

Jansch zachycuje okamžik, který už se nebude opakovat. Kunovský dokáže z pohybu a tělesného výrazu vytvořit obraz, který se z bezprostředního okamžiku vymyká. Jeden se dívá na svět skrze fotografický objektiv, druhý ho přetváří pomocí kresby a malířského gesta. Oba ale diváka vybízejí, aby se zastavil a věnoval pozornost tomu, co by při běžném pohledu snadno přehlédl.
Fotografie známých osobností mohou připomenout, jak rychle se mění sláva, móda i veřejný obraz člověka. Malby a kresby zase ukazují, že lidská krása a výraz nejsou vyčerpány pouhým zachycením vnější podoby. Umění se zde nestává jen dekorací. Je způsobem, jak se dívat a jak přemýšlet.

Vlastenectví bez hranic a bez komplexů

V době, kdy se mluví o globalizaci, evropské integraci a pohybu lidí přes hranice, bychom neměli zapomínat, že otevřenost vůči světu a hrdost na vlastní kulturní dědictví se navzájem nevylučují. Vlastenectví nemusí být hlasité ani okázalé, někdy má podobu výstavy v jihočeském městečku.

Jistebnice přitom není jen náhodným bodem na mapě. Je spojena s významnou kulturní památkou českých dějin, Jistebnickým kancionálem, který připomíná středověkou českou hudební a duchovní tradici. Když se zde dnes setkávají fotografie z mezinárodního kulturního prostředí s obrazy umělce, který se do svého rodiště opakovaně vrací, vzniká přirozený dialog mezi místní identitou a světem za jejími hranicemi.

To je možná nejdůležitější poselství celé události: nemusíme si vybírat mezi světem a domovem. Můžeme poznávat svět, učit se od druhých a současně vědět, odkud pocházíme. A můžeme se vracet, abychom to, co jsme získali, sdíleli s ostatními.

Ještě jednou do Galerie U Kostela – Pozvánka na dernisáž

Společná výstava Jirky Jansche a Jana Kunovského ukazuje, že fotografie a malba mohou vytvořit dialog, v němž se potkávají různé generace zkušeností, různé výtvarné postupy i různé podoby vztahu k vlasti. Její význam nespočívá pouze v jednotlivých vystavených dílech, ale také v setkání dvou umělců, jejichž cesty vedly do světa a které teď spojuje jihočeská Jistebnice.

Kdo výstavu dosud nenavštívil, nebo se k ní chce vrátit s větší pozorností, má podle avizovaného programu ještě příležitost při dernisáži v sobotu 31. října 2026. Komentovaná prohlídka nabízí možnost nahlédnout na vystavená díla nejen očima návštěvníka, ale také prostřednictvím příběhů, zkušeností a záměrů jejich autorů.

Autorka doprovodného textu a průvodkyně vernisáží Tereza Herz Pokorná vás zve: „Výstava sice byla prodloužena, ale i tak se její čas právě nachyluje, a oba tvůrci vás tímto zvou na dernisáž 31.října, kde se s vámi velmi rádi, během své poslední komentované prohlídky, potkají. Jistebnická galerie je v tento čas obalena vskutku magickou energií. Navazuje na ni místní, svícemi zářící, malebný hřbitov a sousední kostel, kde byl nalezen slavný Jistebnický kancionál zahrnující husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci.“

Přijďte se setkat s fotografiemi, které zachycují neopakovatelné okamžiky, i s obrazy, které dávají realitě nový výraz. Přijďte si připomenout, že umění není výsadou velkých měst. Někdy se totiž právě při setkání s lidmi, kteří svět poznali, nejlépe ukáže, jakou cenu má domov.

Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: archiv Jirky Jansche