Beneš – mezi státníkem a viníkem

Neděle, 21 Červen 2026 00:00 Eva Mašková

benes perexová fotka Pavel Kosatík nepíše klasický životopis druhého československého prezidenta. Ve své knize nabízí interpretační portrét muže, který pomáhal budovat republiku, ale podle autora nese odpovědnost i za některé její největší tragédie.

Edvard Beneš patří k těm historickým postavám, které v české společnosti vyvolávají silné emoce i téměř osmdesát let po své smrti. Pro jedny je schopným diplomatem, mužem, který se dvakrát zasloužil o československý stát. Pro druhé představuje politika, jenž selhal před Mnichovem, podpořil odsun Němců a svou orientací na Sovětský svaz připravil půdu pro komunistický převrat. Kniha Pavla Kosatíka „O tom Benešovi“, nevstupuje do této debaty jako neutrální životopis. Je spíše pokusem pochopit, jak se osobnost jednoho člověka mohla propsat do klíčových okamžiků českých dějin.

Portrét místo monografie

Síla Kosatíkovy knihy nespočívá v objevování nových historických faktů, ale v interpretaci. Beneše sleduje současně jako politika, intelektuála i člověka s vlastními slabostmi a obavami. Pokouší se vysvětlit, jak jeho povaha, způsob uvažování a politický styl ovlivnily československé dějiny. Vzniká tak čtivý portrét muže, kterému autor přisuzuje zásadní podíl jak na vzniku republiky, tak na některých jejích nejproblematičtějších dějinných zvratech.

Kosatík nepíše akademickou monografii. Právě forma patří k největším přednostem knihy. Dokáže složité historické události převyprávět jazykem, který je srozumitelný i čtenáři bez hlubší znalosti dějin. Vyhýbá se odbornému žargonu a místo chronologického výčtu událostí skládá příběh člověka, jehož rozhodnutí a povahové rysy podle něj výrazně ovlivnily osud státu. Kniha se proto čte spíše jako politický portrét než jako tradiční historická biografie.

beneš foto článek

Mnichov, Moskva a odsun

Nejkontroverznější jsou pasáže věnované Mnichovu, vztahu k Sovětskému svazu a poválečnému odsunu Němců. Kosatík odmítá tradiční obraz Beneše jako politika semletého okolnostmi a zdůrazňuje jeho vlastní odpovědnost. Mnichov neinterpretuje pouze jako důsledek zrady západních spojenců, ale také jako projev Benešovy neochoty riskovat otevřený konflikt. Podobně kriticky hodnotí prezidentovu cestu do Moskvy v roce 1943 a jeho přesvědčení, že poválečné Československo může stát na pevném spojenectví se Sovětským svazem. Právě zde autor vidí počátek vývoje, který zemi postupně přivedl do sovětské sféry vlivu.

Stejně provokativní je Kosatíkův pohled na odsun Němců. Nevnímá jej pouze jako důsledek války a nacistické okupace, ale také jako krok, který zásadně proměnil poválečnou společnost. Konfiskace majetku, atmosféra kolektivní viny a očekávání dalších sociálních změn podle něj přispěly k posílení komunistů. Beneš tak v autorově interpretaci nevystupuje jako oběť dějin, ale jako politik, jehož rozhodnutí měla dlouhodobé a často nečekané důsledky.

Otázkou zůstává, zda tato interpretace není místy až příliš přesvědčivá. Čtenář může získat dojem, že za většinu československých tragédií první poloviny 20. století nese odpovědnost především Beneš. Jenže dějiny nevytvářejí pouze jednotlivci. Mnichov nebyl jen výsledkem Benešových rozhodnutí, ale také politiky Francie a Velké Británie. Komunistický převrat nebyl pouze důsledkem prezidentových omylů, ale i volby značné části československé společnosti. Právě zde by kniha mohla ponechat více prostoru širším historickým souvislostem.

Kniha, která neukončuje, ale otvírá debatu

Nejcennější na knize nakonec není odpověď na otázku, zda byl Edvard Beneš velkým státníkem, nebo tragickou postavou českých dějin. Kosatík přesvědčivě ukazuje, že obě charakteristiky mohou být do jisté míry pravdivé zároveň. „O tom Benešovi“ patří k těm historickým knihám, které spor neuzavírají, ale naopak jej znovu otevírají a nutí čtenáře promýšlet vlastní představy o odpovědnosti, demokracii a roli jednotlivce v dějinách. A právě proto stojí za přečtení.

beneš foto 2