Nejnovější díl Uměleckých památek obhlíží Velkou Prahu

Soupisy památek na území České republiky vycházejí už po několik desetiletí – od vydání prvního čtyřdílného kompletu věnovaného Čechám nás dělí více než tři desetiletí, v 90. letech přibyla dosud nedokončená řada pojednávající o Moravě a Slezsku, pak došlo na hlavní město. Po svazcích věnovaných historickému jádru nyní vychází první část věnovaná Velké Praze, tedy čtvrtím, původně samostatným osadám, přiřazovaným k blízkému velkoměstu až v průběhu 19. a zvláště 20. století: Umělecké památky Prahy – Velká Praha A/L.

Početný kolektiv autorů vedený Pavlem Vlčkem zvolil abecední členění jednotlivých lokalit, v tomto případě počínaje Běchovicemi a konče Lysolajemi. Po obecném seznámení s polohou i minulostí dotyčného území, s počty domů i obyvatel následuje podrobný popis jednotlivých památek – nejen historických budov světských (hrádky, tvrze, zámečky, hospodářské dvory, pomníky) i církevních (kostely, kaple, hřbitovy), ale rovněž novodobých obytných domů, pokud si zasluhují pozornost. Každé heslo uvozuje stručná charakteristika, následovaná jak výčtem stavebních proměn a jmen majitelů, tak přiblížením vzhledu a pozoruhodností všeho druhu.

Tak se dočteme o vnější podobě (nejčastěji) stavby a jejím vnitřním rozvržení, pozornost se přirozeně soustředí na vybavení interiérů, dokonce jsou přepsány starobylé nápisy, pokud se někde vyskytují. Zejména v kostelích jsou cenné údaje o oltářích, obrazech a sochách – jen doufám, že shrnuté informace neposkytnou vodítko zlodějům, jejichž aktivity snad již ochably, ale přesto bychom je neměli podceňovat.

Každé heslo, pokaždé uzavřené seznamem pramenů i literatury, provází obrazový doprovod, zpravidla fotografie zachycující příslušný objekt, ale také stavební plány, případně přetisky dávných map. Leckdy se dovíme překvapivý detail, oživující jinak vážný a seriózní přístup. Tak se můžeme třeba přesvědčit, že dnešní Hloubětín se kdysi doopravdy nazýval Hloupětín (na mapě stabilního katastru z první půle 19. století čteme německé znění Hlaupetin), což nejspíš vyvolávalo posměšky, takže nastoupilo úřední přejmenování.

Autoři se ovšem, nezbývají pouze minulostí, nahlížejí i do mnohdy tristní přítomnosti. Například u Barrandovských teras připomínají jak meziválečný věhlas doložený na připojené fotografii, tak současný stav, kdy „se budovy nacházejí stále v zoufalém stavebním stavu a jsou nepřístupné.“ Dlouhou dobu chátrala i letenská neofunkcionalisticky pojednaná restaurace, původně postavená pro bruselské Expo v roce 1958, v současnosti proměněná v kancelářské prostory (na snímku nynější stav). Zato o monumentálním Stalinově pomníku se nedočteme nic, protože byl před půlstoletím odstřelen – právě pomíjení sice již neexistujících, ale kdysi proslulých staveb považuji za nejspornější rys celé jinak příkladně zpracované knihy.

Je to škoda, protože texty každého hesla jsou daleko obšírnější a podrobnější, pečlivěji pojednané, než tomu bylo na přelomu 70. a let v prvním kompletu, který daleko stručněji popisoval pamětihodnosti českých měst a vesnic. Přibyl i jmenný rejstřík osobností, nějak souvisejících s probíranými památkami. Dovíme se jak jejich profesi, tak životní data. Nejnovější Umělecké památky Prahy patří v kontextu obdobně zaměřených encyklopedických publikací k nepochybné špičce a já doufám, že se záhy dočkáme i druhého dílu, že tedy nezůstanou torzem, jak se přihodilo „moravsko-slezským“ spisům…

Umělecké památky Prahy – Velká Praha, A-L
Autor: Pavel Vlček a kolektiv
Vydalo nakladatelství Academia v roce 2012, 1080 stran.
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: kniha, zpatkyvcase.wordpress.com, estav.cz