V nakladatelství Kalibr vyšel první díl ze série s „geniálním, zábavným a totálně nesnesitelným vyšetřovatelem“ od Roberta Pobiho s názvem Město plné oken.

 

 

 

Právě popisem vyšetřovatele a reference od Lee Childa „Akční, originální thriller plný smrtících zásahů i smrtícího humoru. „Miluju ho!“ jsem se nechala ke čtení nalákat. Hledala jsem něco jiného a byla zvědavá, jak se bude takový vyšetřovatel projevovat.

Příběh se rozjíždí poté, když je zastřelen policista jedoucí v autě na rušné newyorské křižovatce. Po prvotním ohledání je patrné, že se muselo jednat o velmi dobrého střelce, který navíc nenechal žádné stopy. Proto je potřeba povolat bývalého agenta FBI Lucase Page. Ten se však živí jako univerzitní profesor astrofyziky, věnuje se rodině a už nechce mít se svým dřívějším zaměstnáním nic společného, protože při poslední akci přišel o ruku, o nohu, o oko, a především o chuť honit se za zločinci. Vrah však brzy znovu udeří a náhod přibývá…

Lucas Page na mě nepůsobil nesnesitelně, i když lidé, se kterými se setkal by měli jiný názor. Nehraje si na nějakou přehnanou zdvořilost, naopak je stručný a hlavně upřímný. Často také někoho setře. Jeho kolegyní se stává agentka Whitakerová, která se ním ve většině případů nenechá zaskočit a díky tomu mezi nimi funguje jisté spojení. Právě konverzace jsou také častým zdrojem humoru. Ten v knize funguje i díky tomu, že se dotýká aktuálních událostí i trendů jako je například přístup Američanů ke zbraním. Jinak jsem čekala větší propracovanost, co se týče agentovi geniality, ale možná bude více odhaleno v dalších dílech.

Po další odmlce na to šel Dominiguez jinak. „Čeho jste doktor?“ zeptal se. „Nějakej koroner? My tu totiž taky máme doktora, vlastního.“
„Astrofyzik.“
„Vědec?“
„Už to tak bude.“
„Nikdy jsem o vás neslyšel.“
„Nemyslím si, že by můj výzkum nějak rezonoval v bachařských kruzích.“
„Nejsem bachař, jsem příslušník vězeňské služby.“
„Lidé, kteří instalují klimatizace, jsou instalatéři klimatizací, ne technici chladírenských zařízení. Lidem sedícím za pokladnou se říká pokladníci, ne pracovníci odbytu. Na výstižných termínech není nic špatného. Dáváte bacha na vězně, takže jste bachař.“
„Co byste řekl, kdybych o vás řekl, že jste hvězdář?“
„Od bachaře by mě to neudivilo.“ A tím byla konverzace efektivně ukončena. (str. 161)

Město plné oken představuje detektivku klasického rázu, která je založená především na výpovědích ostatních a cílem vyšetřovatele je poskládat si veškeré informace, a tak odhalit pachatele. Vůbec to zde není na škodu, autor se drží nastavené linie, přišel se zajímavým příběhem a vše odsýpá, jak má. Další díl si určitě nenechám ujít a už se na něj těším.

Robert Pobi je autorem thrillerů vydávaných ve 25 zemích. Vyšetřovatele Lucase Page uvedl na scénu v srpnu 2019, následoval další příběh Pod tlakem, jehož vydání se chystá a třetí díl by měl vyjít příští rok. Pokud zrovna nepíše knihy, vyráží chytat cokoli, co plave, také sbírá americké umění z počátku dvacátého století, poslouchá Motorhead a zbožňuje Rice Krispies Treats. Žije v Kanadě a část roku tráví v chatce v horách bez internetu a televize. 

Město plné oken
Autor: Robert Pobi
Překlad: Ivan Ryčovský
Žánr: thriller
Nakladatelství: Kalibr (Euromedia Group)
Rok vydání: 2021
Počet stran: 368
Hodnocení: 85 %

https://www.knizniklub.cz/knihy/373035-mesto-plne-oken.html

< Předchozí		Další >