Připomeňte si před olympiádou nejúžasnější příběhy z ní

Po knize Proč se hraje fotbal jedenáct na jedenáct se Luciano Wernicke pustil do zpracování událostí z olympijských her. Výsledkem je kniha Nejúžasnější příběhy z olympijských her, která vyšla v edici Universum.

„Aniž bych se vyhýbal těm nejslavnějším sportovním výkonům, hrdinům her a jejich rekordmanům, kniha Nejúžasnější příběhy z olympijských her se zaměřuje zejména na největší kuriozity a překvapivé historky z letních her, které jistě pobaví, avšak zároveň vyzdvihnou nefalšovaně lidskou stránku svých hlavních protagonistů. Spousta z těchto vyprávění vychází ze situací vyvolaných politickou či ekonomickou situací či komplexností sportovních pravidel. Ostatní pak vycházejí ze situací nahodilých a často zcela neotřelých. Tak jako každý jiný „normální“ člověk občas i elitní sportovci, novodobí „bohové z Olympu“, utrpí nějaké to zranění nebo je skosí náhlá nemoc. Mohou je okrást, mohou ztratit zavazadla na letišti. Mohou se opít, ve vzteku udeřit svého rivala, nebo dokonce i sudího,“ popisuje Luciano Wernicke v úvodu.

Příběhů je celá řada a každý je unikátní. U některých se zasmějete (v Paříži dostali sportovci místo medailí hůlku, cylindr a fajfku vybrané od diváků, v Antverpách Italové ukončili zápas ve vodním pólu, protože jim byla zima nebo Polka získala v bazénu zlato i přes vyčuhující ňadro z plavek), u jiných budete žasnout (Francis Field vyhrál šest medailí s dřevěnou nohou, medaile vybojovaly i těhotné ženy), jinde zůstanete překvapeni. Například v Melbourne museli zakázat kratochvíle s bumerangem, protože v místě zbývalo už málo nevysklených oken nebo v Mnichově se mezi ztrátami a nálezy nacházelo skleněné oko. Zahřála mě na srdíčku zmínka o manželech Zátopkových.

Kromě příběhů jsem si s velkým zájmem přečetla také střípky z historie jednotlivých olympijských her. Bylo na nich zajímavé sledovat, co se kdy měnilo, například doping se objevil na hrách v St. Louis v roce 1904, v roce 1698 zavedli chromozové testy pohlaví a teprve od her v Los Angeles v roce 1984 se mohou olympijských her účastnit i profesionálové. Dozvěděla jsem se také, proč maraton měří právě 42 kilometrů a 195 metrů nebo že v Belgii se nedávali zlaté medaile, ale ty z levnějšího vermeilu (pozlaceného stříbra).

Do Nejúžasnějších příběhů z olympijských her jsem se původně pustila, abych získala nové znalosti do kvízů, které s přáteli hrajeme. Nevím, kolik jsem si zvládla zapamatovat, ale čtení mě moc bavilo a kniha předčila mé očekávání. Pro sportovní fanoušky a milovníky olympiády je rozhodně povinností!

Luciano Wernicke (*1969) je argentinský novinář a spisovatel. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě v Salvadoru. Pracoval 22 let v tiskové agentuře Diarios y Noticias (DyN) a pro řadu argentinských médií (např. magaziny Humor a El Gráfico) a sportovní noviny Olé. Psal články pro publikace v Kolumbii, Norsku, Chile, Japonsku, USA, Anglii a Skotsku. Je autorem celé řady knih se sportovní tématikou.

Nejúžasnější příběhy z olympijských her
Autor: Luciano Wernicke
Překlad: Jiří Pešek
Žánr: populárně-naučná, hobby
Nakladatelství: Universum (Knižní klub)
Rok vydání: 2021
Počet stran: 328
Hodnocení: 83 %

https://www.knizniklub.cz/knihy/395017-nejuzasnejsi-pribehy-z-olympijskych-her.html