Nebe je pořád fialové. Podmanivý příběh o stromech a hledání nového domova

Nádherně fialová obálka knížky, nádherně melancholicky fialová atmosféra. Poutavý příběh o prodavačce použitých věcí napsala mladá íránsko-nizozemská autorka Sholeh Rezazadeh a u nás vyšel v nakladatelství Prostor pod názvem Nebe je pořád fialové. Od prvních řádků budete mít pocit, že čtete malé umělecké dílko, které vás vtáhne do příjemné, poklidné, melancholické atmosféry, ve které vám bude dobře a útulno. Ústředním tématem jsou stromy, jejich kořeny a hledání nového domova, místa, kde může člověk zakořenit. Místa, kam patří…

Hlavní hrdinkou je Arghaván, která odešla z Íránu do Nizozemí a zanechala za sebou tíhu svojí minulosti. To mi trochu připomíná osud samotné autorky, když jsem si četla její životopis. V roce 2015 odešla z Íránu, konkrétně rodného Tabrízu, do Nizozemí, během několika let se velice dobře naučila nový jazyk a začala psát poezii i prózu, za kterou získala několik ocenění.

Hrdinka v knize žije obyčejným každodenním životem. V jejím příběhu je kladen důraz především na její myšlenky, pocity a vzpomínky. Ve svém novém domově, Amsterdamu, provozuje obchůdek s použitým zbožím. Jsou to věci, které mají také svou minulost a svůj příběh, stejně jako ona. Některých vzpomínek se ale nedá zbavit a nedají se odložit jako nepotřebné věci. Místní atmosféra jí připomíná tržiště v rodném Tabrízu a vlastní vzpomínky na dětství, které bylo spíše neutěšené a poznamenané odchodem matky i otcovou postupnou závislostí na opiu.

Arghaván v Amsterdamu poznává nové přátele: neslyšící tanečnici Annu, milovníka přírody Johana, který naslouchá stromům, a mladého muzikanta Meese, s nímž naváže romantický vztah ve své touze po lásce. Hledá si tak nové místo k životu, vlastně svůj druhý domov, snaží se někam patřit a bojuje se svou osamělostí, integruje se do nového prostředí. Celý tento proces autorka líčí neskutečně poetickým vyprávěním s důrazem na detaily, smyslové vnímání a porozumění krajině, přírodě a především stromům.

Je to nádherné, poetické, nemám slov. Neskutečně silná atmosféra, emotivní, sice pomalé tempo vyprávění, ale důraz na prožitek. Taky miluju stromy. Byla jsem opravdu u vytržení. Tahle kniha je skvost a určitě i díky překladatelce! Nádherný závěr…a moc doporučuji k přečtení!

Ukázky z knihy:

„Jak víte, že je strom šťastný?”
„Milá dámo, evidentně ještě pořád nevěříte, že se stromy mluvím. Nejenom stromy, ale i jiné bytosti na tomto světě jsou šťastné, že žijí a prostě nepřestávají žít. My lidé jsme jediní, kdo sami sebe a ostatní dusíme očekáváním. Chceme mít úspěch místo štěstí a neustále vyhledáváme další úspěch. Nepřistupujte na tuhle hru. Nenechte lidi, aby vás měřili svými měřítky a tvarovali vás do svých formiček tak, že vás zdeformují.”
Najednou před sebou vidím planetu s miliardami zdeformovaných lidí, kteří neustále přicházejí a odcházejí, a s miliardami stromů, které pozorují nebe.

(…)

Na okamžik mám pocit, že všechny stromy odrážejí fialovou záři nebes.

Autor: Sholeh Rezazadeh
Název: Nebe je pořád fialové
Překlad: Blanka Konečná
Nakladatelství: Prostor
Počet stran: 208
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 100 %