Kulturou žije řadu let. Působil v novinách, kde napsal tisíce článků, později začal také fotit a psát knížky. Dnes Robert Rohál pracuje v jednom kulturním domě, ale nadále píše a publikuje, prezentuje své fotografické výstavy, občas něco produkuje. Zajímá ho spousta věcí, ale nejvíc asi divadlo, hudba, film, výtvarno a také osobnosti, což jsou témata, o kterých často píše i pro Kulturu 21.

Roberte, jak dlouho jsi redaktorem magazínu Kultura 21?

Nepočítal jsem to, ale myslím že osm let to asi bude. Začalo to asi tím, že jsem odešel po asi dvaceti letech z novin a i když jsem začal pracovat v kultuře, psát a publikovat jsem nepřestal. Vesměs to byly a jsou rozhovory s lidmi, kteří kulturu tvoří. Píšu o osobnostech z hudební, divadelní či filmové branže, ale také to byly rozhovory s fotografy a malíři, reportáže i recenze - jak já říkám "dojmologie".

Kdy jsi začal psát, jaká byla tvoje první tvorba? Psal jsi třeba i básničky, povídky?

První básničky jsem začal když mi bylo asi třináct, později jsem napsal pár písňových textů pro jednu hudební skupinu... A když mi bylo asi dvacet, začaly mi vycházet články v okresních novinách a když mi bylo pětadvacet, tak jsem psal po hudební časopisy jako Melodie, Populár a Gramorevue. A když mi bylo třicet, nastoupil jsem do novin. Současně jsem psal i externě pro fůru časopisů a novin a všechno se točilo kolem kulturních sfér.

Co tě přimělo k tomu zvolit si své povolání novináře?

Bavilo mě to řadu let a zatím jsem nenarazil na nic zajímavějšího. Díky této práci jsem poznal v životě spoustu zajímavých lidí, neskutečné množství osobností. Pár let jsem třeba jezdíval na filmový festival do Zlína, kde jsem dělal rozhovory nejen s českými tvůrci, ale i s filmovými zahraničními hvězdami jako Ornella Muti, Annie Girardot nebo János Bán. Rád vzpomínám na setkání s Karlem Kachyňou či Věrou Plívovou-Šimkovou.

Co tvoje knihy? O čem nejraději píšeš, kdy vyšla tvá první kniha a co tě inspirovalo k tomu psát knihy?

Za těch dvaadvacet let mi jich vyšlo docela dost, asi přes čtyřicet. A ta první byla o zpěvačce Heidi Janků (Heidi a její příběh). A o čem nejraději píšu? Asi o zpěvácích a hercích, což dokládají názvy jako Legendy československé populární hudby, Mistři malých rolí, Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen z českém filmu, Osudy nehasnoucích hvězd, Slavíci a slavice, České zpívající filmy... Vyšlo i pár monografií - třeba o Heleně Vondráčkové, Karlu Gottovi nebo Laďce Kozderkové. Důležité je ale nejen téma a napsat knihu, ale mít i vydavatelství, které knihu vydá.

Připravuješ něco nového, třeba novou knížku?

Prozatím poslední knihu jsem napsal ve spolupráci s Jiřím Bartoněm (Velká kniha herců první republiky a protektorátu), ale co bude dál, to se uvidí. Rád bych dokončil jednu povídkovou knížku a také bych napsal novou encyklopedii české pop music, jenomže nakladatelé se zatím nad tímto tématem ošívají.

Tematicky jde o oblasti, o které se roky zajímáš...

To je pravda. Já se o film, divadlo a muziku takřka všech žánrů zajímám od svých třinácti. Bedlivě sleduji kulturní život v tuzemsku, je to moje hobby.

Jak trávíš volný čas?

Podzim už je v plném proudu, ale jitra jsou zde tichá... Jsem rád doma a proto mi vyhovuje psaní, ale současně mám rád i focení venku, divadlo, koncerty stejně jako procházky do přírody a výlety, nejradši na hrady a zámky. Potřebuji i setkávání s lidmi, které mám rád a kteří mi něco říkají a já jim... Taky se v naší rodině narodil můj první vnouček, což je paráda.

A co fotky? Pokud vím, tak za patnáct let jsi představil po republice asi padesát výstav. Kde všude a co nejraději fotíš?

Fotím přibližně dvacet let a první výstavu jsem měl asi před patnácti lety. Zpočátku to byly skupinové výstavy, ale přibližně deset let vystavuji sám. I když si nechci hrát na velkého fotografa a nikdy jím nebudu, pár hezkých a snad i úspěšných výstav jsem měl. Třeba na hradech Karlštejn a Křivoklát, ale také v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Městském divadle Zlín, Muzeu Kroměřížska nebo v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci...

Samozřejmě svou tvorbu jsem prezentoval v Praze, Brně, ve slovenském Zvoleně, Třebíči, Dobrušce, Kyjově, Hukvaldech, také v galerii Divadla Šumperk, na zámcích Doudleby nad Orlicí, Rájec nad Svitavou a Lomnice nad Popelkou. A samozřejmě jsem vystavoval několikrát v rodném Holešově nebo nedalekém Kroměříži, kde sedm let pracuji v kulturní oblasti. A co fotím? Dělám hlavně velkoformátové černobílé fotografie, které jsou přeneseny na plátno. Obvykle tvořím celé kolekce, které mají svůj příběh...

O čem ty příběhy jsou?

Jak jsem řekl předtím, zabývám se černobílou fotografií a nejčastěji fotím lidi, které stylizuji do různých postav a příběhů. Zatímco příběhy si vymýšlím, protagonisté jsou většinou přátelé, kteří jsou fotogeničtí či zajímaví a rádi mi "to" zahrají. Za deset let jsem se prezentoval kolekcemi, jejichž názvy možná něco napoví - Andělé kolem nás, Komtesa, Hřebci, Doudlebské motivy, Romance o Krásce a Zvířeti, La Divina, Celebrity, Edith a Marlene, Tisíc tváří černovlásky, ... láskou a múzou políbená, Věčné návraty, Nostalgia 22...

Kdy a kde bude další tvá výstava fotografií?

Loni jsem měl mít dvě velké výstavy, ale nevyšlo to díky covidovým opatřením, a letos připravuji jen jednu, zato společnou prezentaci s kroměřížskou malířkou Miladou Ivánkovou. Výstava se bude jmenovat Andělé mezi námi a proběhne od začátku prosince v Domu kultury v Kroměříži. Milada vystaví svá barvitá plátna a já tradičně černobílé fotografie. A na všech budou andělé, jak to cítíme my dva. A protože se mi mezitím nashromáždila řada fotek s přírodními, městskými či architektonickými motivy, možná to bude téma pro mou další výstavu...

Foto archiv Robert Rohál

< Předchozí		Další >