Jitka Hrzánová po úspěchu knihu Dovolená očima delegátky vydala další titul Delegátka pod rouškou nejistoty ukazující, jak to o loňských prázdninách šlapalo v Řecku.

 

 

 

Kniha je rámcová, takže vlastně začíná na konci. Kratší příběh Jak jsem se ocitla někde, kde jsem vlastně asi ani neměla být popisuje tvrdou fyzickou práci a navnadí čtenáře na další čtení. Následují kapitoly jsou: Jak jsem odletěla v době koronakrize do Řecka, Jak jsem tam začínala a vzpomínala…, Jak jsem tam pokračovala… a i nadále vzpomínala… Závěr je pak známý a tvoří jej vyprávění Jak jsem tam skončila, abych se ocitla někde, kde jsem vlastní ani nechtěla být.

Už při čtení předešlé knihy jsem si říkala, jak je delegátka obdivuhodné povolání – co vše musí zvládnout, co řeší, s kým se musí potýkat, a přitom stále zůstává profesionální. Nyní v době koronakrize se to vše ještě přiostřilo, a to především v oblasti mezilidských vztahů. Jitčinou nadřízenou je v Řecku Fenna, se kterou je velmi těžká domluva. Hned od začátku si o Jitce myslí, že jde o alkoholičku, občas s ní jedná jako s malou holkou a rozhodně jí práci nijak neulehčuje. A bylo až překvapivé, jak se situace následně vyostřila.

Rozjedeme se k dalšímu hotelu, spíš studiím. „Fakt umíš holandsky, nebo jsme ti jen pro legraci?“ otáže se mě, když se dostaneme na dálnici.
„Kdoví.“
„Takže neumíš ani kulový,“ vysměje se mi.
„Možná že ne, každopádně mi nepřišlo úplně profesionální mě pomlouvat v jazyku, o němž jsi byla přesvědčena, že neumím.“
„Kolik jsi toho rozuměla?“ otáže se.
„Vlastně všechno. Jsem ochotna to vymazat, ale trošku respektu by neuškodilo, ne? Vždyť jsem ti nic neprovedla, skoro se neznáme a mám zatím dojem, že děláš všechno pro to, aby se mi tu vyloženě nelíbilo!“ rozjedu se upřímně.
„Nejsi trochu přecitlivělá a vztahovačná?“ pousměje se mateřsky.
„Myslím, že ani ne.“
„Tak to potom promiň.“ (str. 43)

Ani v tomto díle samozřejmě nechybí spousta příhod s turisty, které má Jitka jako delegátka na starost, ale je jich o něco méně. Například jedné padesátnici zařizuje čtyřhodinový soukromý výlet s kapitánem, který bude mlčet a nekoukat na ni, když bude nahoře bez, řeší ztracený klíč i zachraňuje klientčinu ruku z tlamy oslice Mavry.

Na jednu stranu mi přišlo, že Delegátka pod rouškou nejistoty je klasickým druhým dílem, taková kniha pro knihu po předchozím úspěchu. Na druhou to pro mě představovalo zajímavý vhled do situace v jiném státě než u nás a opět jsem se při čtení pobavila a užila si jej.

Jitka Herzánová (* 1986 v Třebíči) se nikdy moc nedokázala udržet na jednom místě. Již během studií ji bavilo poznávat, většinou autostopem, krásy Evropy a po ukončení škol různorodého zaměření vyrazila i dále. Navštívila téměř 50 zemí, ale nejblíže má k Řecku, kde posledních 7 let působí jako delegátka. Mimoto pracovala jako servírka, barmanka, lovkyně vačic, průvodkyně poznávacích zájezdů (Vietnam, Malajsie, Indie, Nový Zéland a Evropa), učitelka angličtiny a sběračka nejrůznějších plodů. Momentálně žije v Praze a nemůže se dočkat, až se svět uzdraví a ona se bude moci znovu vydat na cesty.

Delegátka pod rouškou nejistoty
Autor: Jitka Herzánová
Žánr: humor, cestopis
Nakladatelství: CPress (Albatros Media)
Rok vydání: 2021
Počet stran: 216
Hodnocení: 85 %

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/68527178/delegatka-pod-rouskou-nejistoty/

< Předchozí		Další >