Málokterá básnická kniha na sebe poutá v poslední době tolik pozornosti jako triptych Dokumenty Kamila Boušky (doprovozený ilustracemi Jana Turnera). Svůj podíl na tom má i nominace na cenu Magnesia Litera, nicméně soubor rezonoval ještě dlouho před ní. O těchto třech knihách bylo již hodně mluveno a hodně napsáno povolanějšími lidmi, a tak si dovolím přidat jen pár vlastních postřehů.

 

Snad se na úvod sluší poznamenat, že Dokumenty se skládají z tří knih nazvaných Dokument, Má vlast a Na doživotí. Popisovat důkladněji kompozici těchto svazků by si však vyžádalo bezmála celou recenzi. Zajímavé je tedy zeptat se, proč vlastně dostaly tyto tři svazky souborný název tolik podobný jednomu z nich. Odpověď je možno hledat prostě v tom, že poetika nastavená ve svazku Dokument má v celém triptychu dominantní roli.

Ovšem hned v tu chvíli je také možno se ptát, jestli texty Dokumentu nějakou poetiku, ba vůbec poezii mají. Jde zpravidla jen o záznamy skutečností bez snahy o stylizaci či očividnou práci s jazykem. Texty jsou prostě záznamy o tématech, která nějak vystihují naši dobu a její problémy (jmenuji zde např. enviromentální otázky, dobu covidové pandemie či možnosti básnictví v dnešním světě). Jelikož má jít „jen“ o dokumenty, jsou to texty prosté nějakého hodnocení básníka – ten tu vystupuje jako by byl pouhým pořadatelem. Ovšem za vším tímto se skrývá netriviální snaha dostat se až k jádru ducha doby – a nedeformovat jeho řeč nějakými příkrasami. Nakonec – jestli je text Dokumentu bez poezie (nakolik je to vůbec možné), určitě to ještě neznamená, že je bez imaginace. Básník si pro své texty musel vytvořit celou řadu situací, které by bez notné dávky představivosti nevznikly. Srov. k tomu všemu ukázku č. 1.

Druhý svazek, Má vlast, pracuje velmi podobně jako Dokument, ovšem se zvláštním přihlédnutím k situaci v naší zemi. Pokud se Bouškovi daří vystihnout náladu české kotlině – a já si myslím, že daří – pak čtenáře patrně nepotěší, bude-li si pod zorným úhlem Mé vlasti odpovídat na otázku, zda je ona nálada pověstně „blbá“. Má vlast jde v některých ohledech v antipoetičnosti ještě dále než Dokument. Její texty jsou sice výhradně veršované (zatímco v Dokumentu jsme často měli co dělat s básněmi v próze), nicméně užívá se zde takových přesahů, které brání plynulému čtení textu, seč mohou. Viz k tomu ostatně ukázku č. 2.

Závěrečná knížka, Na doživotí, čtenáře udeří náhlou změnou poetiky: najednou se nedokumentuje, najednou se dravě básní, jazyk se stává pestrým a výrazně osobním. Silným motivem je tu tělesnost: Bouška ztělesňuje, zhmotňuje i „věci“ jako jsou poezie či láska, které jsou ostatně hlavní témata Na doživotí. Jen občas se tu vyskytne „dokumentární“ psaní jako z předchozích částí triptychu. S tím souvisí i (alespoň pro mě) nejsilnější moment celých Dokumentů: člověk, který čte triptych souvisle a v daném pořadí má po Dokumentu a Mé vlasti skutečný problém vpravit se vůbec zpátky do poezie, do básnického jazyka. Najednou se mu vůbec nedaří v hlubším smyslu číst. Tak silně ho způsob psaní v předchozích svazcích poznamenal. Když se čtenář nechá touto zkušeností oslovit, jistě bude jeho chápání poezie napříště proměněné.

O Bouškových Dokumentech se říká, že by je měl přečíst každý, nejen pravidelní čtenáři poezie. S tím lze jistě jenom souhlasit. Je ovšem jenom dobře nezkušeného čtenáře připravit na to, že poezie, se kterou se tu setká, mu bude asi jen málo připomínat to, co by očekával.

Ukázka č. 1: Úryvek nepojmenované básně z Dokumentu, s. 27:

dostali jsme hlášení
že se na nádraží mezi lidmi
pohybuje velký kus krvavého masa
a působí paniku

vyjeli jsme na místo
a zjistili že krvavé maso se pohybuje
v nádražní hale a bezcílně
prochází mezi nástupišti
a tabulí s příjezdy a odjezdy vlaků

Ukázka č. 2: báseň č. 21 z Mé vlasti

je těžké pochopit že zdejší lidé
nechtějí živořit a žebrat až budou staří
rádi by věděli že jejich práce se jim
vyplatí a navíc myslí i na děti

je prostě nepochopitelné že lidé musí jíst
a také svítit a topit aby nezmrzli
navíc by se po práci ještě rádi zaslouženě
bavili a to se opravdu nedá pochopit

Ukázka č. 3: úryvek básně Průsvit z Na doživotí

Souvislé ticho a tma
až do zmodrání oken.
Tenký vzduch prokluzuje dovnitř
škvírou mezi balkonovými dveřmi.
Klidná kulatá hladina paměti
před probuzením prvních ptáků a chlad
visí na tvářích hvězd.

Název: Dokumenty (Dokument, Má vlast, Na doživotí)
Autor: Kamil Bouška
Nakladatelství: Trigon
Rok vydání: 2023
Počet stran: 112 + 80 + 64
Hodnocení: 85%

https://www.trigon-knihy.cz/dokumenty

< Předchozí		Další >