Básně Daniela Srba

TOBĚ
Upeklas mi desítky
meruňkových srdíček
co ti bydlí ve tvářích
když začla ses smát

MILOSTNÁ
Jedla jsi pomeranče
a já ti dal hlavu do klína.
Šťáva  kápla do úst
a bylo mi moc krásně.

POTRAT
Pokoj je šedomodrý
s nádechem čehosi posvátného
Pod oknem dokořán postýlka kolébka stůl
Pod oknem zhasnula maminka
v pokoji s nádechem zeleného
plakaly ruce a teď je nás půl

HOŘE
Rozpadl jsem se na čtyři půlky
a tisíc dalších
naskákalo do moře
Ach bože můj co je to za hoře
když žena milovaná
srdce jinam dala
však s ním se
milovat nemůže

Ach bože můj co je to za hoře

SENTENCE ŽIVOTA
Po krátkém intermezzu
nastal chaos v černobílém vysílání z celého světa.
Jen sanita zpívá překrásnou píseň
a lékařčin plášť voní levandulÍ

MĚKKÉ
Vzduch je nasycený vodou
a měkké ťápoty
jdou do neznáma
Déšť zvolna rozpíjí barvy
na plátnech impresionistů

AŤ KREV MÁ ZEMI NEZASVINÍ
Vzduch je nasycený vodou
a měkké ťápoty
jdou do neznáma
Déšť zvolna rozpíjí barvy
na plátnech impresionistů

DRAVÍ PTÁCI
Skrývaj´ se ve mně
draví ptáci
rozervat hruď
a vzhůru ke hvězdám
ulovit touhy
co se nevyplácí
že člověk nechce zůstat sám.

Rvěte má prsa
ptáčci dobrodinní
rozneste maso mé
kamsi dál

Ať krev má zemi nezasviní
a slunce? Ta ať svítí dál!

CIDLINA 2
Chtěl bych ti zpívat,
princezno hezká,
vroubená javory
jak milenci z listí
co byl tebou před léty
ustrnuv potěšen