„Hudba provází celý můj život. Miluju jí a je mojí součástí,“ přiznává flétnistka Markéta Stivínová, která se věnuje také pedagogické činnosti a jak sama říká: „Pracovat s dětmi je fascinující.“

Pocházíte z umělecké rodiny – plné herectví a hudby. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí?

Nestěžuji si. Někdy to byl trochu chaos, ale byl to chaos radostný a tvořivý. U nás doma se pořád něco dělo – zkoušelo se, hrálo, diskutovalo. Hudba i divadlo byly přirozenou součástí každodenního života. Bylo veselo a inspirativně.

Vaše sestra je herečka a zpěvačka, jeden bratr hraje na bicí a druhý na baskytaru. Vy jste si vybrala flétnu, na kterou hraje také váš tatínek. Neuvažovala jste o jiném nástroji? Vybrala jste si flétnu sama, nebo si ona vybrala vás? Nelákal vás zpěv nebo herectví?

Zkoušela jsem klavír, zpívala jsem v Kühnově dětském sboru a hrála na zobcovou flétnu. Jednoho dne jsem si zkusila zahrát na příčnou flétnu a hned se mi podařilo vyloudit tón. To rozhodlo. Dnes, když sama učím, vím, že jen málokterému dítěti se to podaří napoprvé – nátisk je opravdu věda. Možná si tedy flétna vybrala mě. Zpěv i herectví mě lákaly, ale hudební nástroj mi nakonec byl bližší.

Hru na flétnu jste studovala na Pražské konzervatoři u Jana Hecla a poté na HAMU u prof. Jiřího Válka. Jak na své pedagogy vzpomínáte?

Na celé studium vzpomínám ráda. Konzervatoř jsem studovala v revolučních letech, maturovala jsem v roce 1989. Ta společenská i kulturní euforie byla neuvěřitelná. Bylo to období svobody, nových možností a obrovské energie. Moji pedagogové mě vedli nejen technicky, ale i lidsky – učili mě přemýšlet o hudbě v širších souvislostech.

Co vás přivedlo ke studiu na Pedagogické fakultě UK?

Na HAMU jsem se napoprvé nedostala, a tak jsem nechtěla ze studia „vypadnout“ a zvolila jsem Pedagogickou fakultu – hudební výchovu a sbormistrovství. Byla to velmi cenná zkušenost. Dirigování, práce se sborem i doprovázení na klavír mi otevřely další hudební obzory. Zároveň jsem si ale brzy uvědomila, že nejvíc ze všeho chci být flétnistkou.

Působíte jako sólistka souboru Collegium Quodlibet Jiřího Stivína, orchestru Art’n’R Romana Z. Nováka a dlouhá léta jste hrála v duu April s Tomášem Illem. Jak se vám spolupracuje s Tomášem Illem a jaké to je spolupracovat se svým otcem?

S Tomášem Illem jsem hrávala řadu let, dnes se více věnuje skladbě a je v tom opravdu výjimečný. Nedávno jsme například uvedli jeho krásnou úpravu Smetanovy Vltavy. S otcem vystupuji velmi ráda, i když už ne tak často jako dříve. Každé setkání na pódiu je pro mě obohacující. Zároveň se dnes více věnuji vlastním projektům – jsem sólistkou souboru MLP a hraji v triu i kvartetu se svým manželem, houslistou Jiřím Sládkem.

Proč své koncerty ráda provázíte mluveným slovem?

Je to pro mě příjemné uvolnění a odlehčení. Ráda s publikem komunikuji, vnímám, jak jsou lidé naladění. Mám ráda humor a smích – a ten se s flétnou u pusy vyjadřuje poněkud obtížně.

Věnujete se také pedagogické činnosti. Co vás na ní baví?

Práce s dětmi je fascinující. Někteří žáci jsou u mě už téměř deset let, takže dnes jsou z nich dospělí lidé. Sleduji, jak se vyvíjí jejich vztah k hudbě, jak procházejí pubertou a dospíváním a jak se to odráží v jejich projevu. Doufám, že jim hra na flétnu dá něco do života, i kdyby se hudbě profesionálně nevěnovali. Poslední roky se věnuji také výuce metodou Suzuki, pro menší děti. Hrajeme bez not a mám, jako lektor, mnohem více prostoru pro zvukové a pohybové variace, které dětem pomáhají lépe pochopit klasické skladby. Práce s velmi malými dětmi je nádherná a nesmírně inspirující.

Spolupořádáte hudebně-improvizační kurzy ve Všenorech. Co vás k tomu přivedlo?

Byl to nápad mého otce, pro kterého je Improvizace přirozenou součástí. Kurzy vznikly z potřeby sdílet zkušenosti, otevřít prostor tvořivosti a spontaneitě. Táta dokáže účastníky nadchnout a ukázat jim, jak objevovat hudbu i jinak než jen prostřednictvím notového zápisu.

Čím je pro vás hudba? Jak trávíte volný čas?

Hudba provází celý můj život. Miluji ji, je mojí součástí. Můj muž i naše tři děti se také věnují hudbě, často hrajeme společně a mám radost, jak se neustále zlepšují. Kromě klasické hudby poslouchám i rock, spíše na koncertech. Mám ráda interprety, kteří mají co říct a není jim lhostejné, co se ve společnosti děje – ať už jsou ze zahraničí, nebo od nás.

Markéta Stivínová:

• Narodila se 16. 4. 1971 v Praze.
• Její otec Jiří Stivín (1942), je český jazzový hudebník, jehož maminkou byla herečka Eva Svobodová (1907 – 1992). Herectví se věnovala také její teta Zuzana Stivínová st. (1940). Herečkou je i sestra Zuzana Stivínová (1973), která působí také jako šansoniérka a hraje na violoncello. Bratr Jiří Stivín ml. hraje na bicí a bratr Adam Stivín na baskytaru.
• Vystudovala hru na flétnu na Pražské konzervatoři ve třídě Jana Hecla.
• V letech 1991 – 1993 studovala na Pedagogické fakultě UK v Praze (hudební výchova a sbormistrovství).
• V letech 1993 – 1997 studovala hru na flétnu u Jiřího Válka na HAMU v Praze.
• Více info: www.marketastivinova.com

Zdroj foto: archiv Markéty Stivínové

< Předchozí		Další >