Markéta Stivínová: Nátisk na příčnou flétnu je věda
Banner

Markéta Stivínová: Nátisk na příčnou flétnu je věda

Tisk

archiv Markéta SP„Hudba provází celý můj život. Miluju jí a je mojí součástí,“ přiznává flétnistka Markéta Stivínová, která se věnuje také pedagogické činnosti a jak sama říká: „Pracovat s dětmi je fascinující.“

Pocházíte z umělecké rodiny – plné herectví a hudby. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí?

Nestěžuji si. Někdy to byl trochu chaos, ale byl to chaos radostný a tvořivý. U nás doma se pořád něco dělo – zkoušelo se, hrálo, diskutovalo. Hudba i divadlo byly přirozenou součástí každodenního života. Bylo veselo a inspirativně.

Vaše sestra je herečka a zpěvačka, jeden bratr hraje na bicí a druhý na baskytaru. Vy jste si vybrala flétnu, na kterou hraje také váš tatínek. Neuvažovala jste o jiném nástroji? Vybrala jste si flétnu sama, nebo si ona vybrala vás? Nelákal vás zpěv nebo herectví?

Zkoušela jsem klavír, zpívala jsem v Kühnově dětském sboru a hrála na zobcovou flétnu. Jednoho dne jsem si zkusila zahrát na příčnou flétnu a hned se mi podařilo vyloudit tón. To rozhodlo. Dnes, když sama učím, vím, že jen málokterému dítěti se to podaří napoprvé – nátisk je opravdu věda. Možná si tedy flétna vybrala mě. Zpěv i herectví mě lákaly, ale hudební nástroj mi nakonec byl bližší.

archiv Markéta Stivínová IMG-20260218-WA0007

Hru na flétnu jste studovala na Pražské konzervatoři u Jana Hecla a poté na HAMU u prof. Jiřího Válka. Jak na své pedagogy vzpomínáte?

Na celé studium vzpomínám ráda. Konzervatoř jsem studovala v revolučních letech, maturovala jsem v roce 1989. Ta společenská i kulturní euforie byla neuvěřitelná. Bylo to období svobody, nových možností a obrovské energie. Moji pedagogové mě vedli nejen technicky, ale i lidsky – učili mě přemýšlet o hudbě v širších souvislostech.

Co vás přivedlo ke studiu na Pedagogické fakultě UK?

Na HAMU jsem se napoprvé nedostala, a tak jsem nechtěla ze studia „vypadnout“ a zvolila jsem Pedagogickou fakultu – hudební výchovu a sbormistrovství. Byla to velmi cenná zkušenost. Dirigování, práce se sborem i doprovázení na klavír mi otevřely další hudební obzory. Zároveň jsem si ale brzy uvědomila, že nejvíc ze všeho chci být flétnistkou.

archiv Markéta Stivínová IMG-20260218-WA0005

Působíte jako sólistka souboru Collegium Quodlibet Jiřího Stivína, orchestru Art’n’R Romana Z. Nováka a dlouhá léta jste hrála v duu April s Tomášem Illem. Jak se vám spolupracuje s Tomášem Illem a jaké to je spolupracovat se svým otcem?

S Tomášem Illem jsem hrávala řadu let, dnes se více věnuje skladbě a je v tom opravdu výjimečný. Nedávno jsme například uvedli jeho krásnou úpravu Smetanovy Vltavy. S otcem vystupuji velmi ráda, i když už ne tak často jako dříve. Každé setkání na pódiu je pro mě obohacující. Zároveň se dnes více věnuji vlastním projektům – jsem sólistkou souboru MLP a hraji v triu i kvartetu se svým manželem, houslistou Jiřím Sládkem.

archiv Markéta Stivínová IMG-20260218-WA0006

Proč své koncerty ráda provázíte mluveným slovem?

Je to pro mě příjemné uvolnění a odlehčení. Ráda s publikem komunikuji, vnímám, jak jsou lidé naladění. Mám ráda humor a smích – a ten se s flétnou u pusy vyjadřuje poněkud obtížně.

Věnujete se také pedagogické činnosti. Co vás na ní baví?

Práce s dětmi je fascinující. Někteří žáci jsou u mě už téměř deset let, takže dnes jsou z nich dospělí lidé. Sleduji, jak se vyvíjí jejich vztah k hudbě, jak procházejí pubertou a dospíváním a jak se to odráží v jejich projevu. Doufám, že jim hra na flétnu dá něco do života, i kdyby se hudbě profesionálně nevěnovali. Poslední roky se věnuji také výuce metodou Suzuki, pro menší děti. Hrajeme bez not a mám, jako lektor, mnohem více prostoru pro zvukové a pohybové variace, které dětem pomáhají lépe pochopit klasické skladby. Práce s velmi malými dětmi je nádherná a nesmírně inspirující.

archiv Markéta Stivínová IMG-20260218-WA0001

Spolupořádáte hudebně-improvizační kurzy ve Všenorech. Co vás k tomu přivedlo?

Byl to nápad mého otce, pro kterého je Improvizace přirozenou součástí. Kurzy vznikly z potřeby sdílet zkušenosti, otevřít prostor tvořivosti a spontaneitě. Táta dokáže účastníky nadchnout a ukázat jim, jak objevovat hudbu i jinak než jen prostřednictvím notového zápisu.

Čím je pro vás hudba? Jak trávíte volný čas?

Hudba provází celý můj život. Miluji ji, je mojí součástí. Můj muž i naše tři děti se také věnují hudbě, často hrajeme společně a mám radost, jak se neustále zlepšují. Kromě klasické hudby poslouchám i rock, spíše na koncertech. Mám ráda interprety, kteří mají co říct a není jim lhostejné, co se ve společnosti děje – ať už jsou ze zahraničí, nebo od nás.

archiv Markéta Stivínová IMG-20260218-WA0003

Markéta Stivínová:

  • Narodila se 16. 4. 1971 v Praze.
  • Její otec Jiří Stivín (1942), je český jazzový hudebník, jehož maminkou byla herečka Eva Svobodová (1907 – 1992). Herectví se věnovala také její teta Zuzana Stivínová st. (1940). Herečkou je i sestra Zuzana Stivínová (1973), která působí také jako šansoniérka a hraje na violoncello. Bratr Jiří Stivín ml. hraje na bicí a bratr Adam Stivín na baskytaru.
  • Vystudovala hru na flétnu na Pražské konzervatoři ve třídě Jana Hecla.
  • V letech 1991 – 1993 studovala na Pedagogické fakultě UK v Praze (hudební výchova a sbormistrovství).
  • V letech 1993 – 1997 studovala hru na flétnu u Jiřího Válka na HAMU v Praze.
  • Více info: www.marketastivinova.com

Zdroj foto: archiv Markéty Stivínové


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jan Bílý: Zapomínáme, že čas je cyklický

janbily perexKdyž jsem četla knihu Jana Bílého Živoucí kruh, poněkud jsem se tématu obávala. Už v prvních chvílích mne však neuvěřitelně nadchla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Návrat do cyklického času se ukázal jako logická cesta duše, ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

Ráda pracuji nejen v ateliéru, ale i s lidmi, nechci, aby se ze mne stal ateliérový samotář, říká malířka Rosana de Montfort

rosana foto perexKdyž mi i ve světě respektovaná malířka Rosana de Montfort naznačila, na čem všem pracuje, na čem se podílí, a že to není jen výtvarná tvorba, usoudil jsem, jestli za touto neskutečně tvůrčí a aktivní umělkyní nestojí náhodou celý tým...


Výtvarné umění

Vila Tugendhat září po rekonstrukci jako skvostný šperk moderní architektury
ImageTato památka, která je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO se nachází v Brně. Jejím  autorem je významný architekt Ludwig Mies van der Rohe. Stavbu realizovala za autorova dozoru a za p...

Divadlo

Zlínské divadlo součástí celosvětového unikátního projektu na podporu Běloruska

Urazeni200Městské divadlo Zlín se jako první v České republice zapojí do scénických čtení současné běloruské hry Uražení. Bělo/R/usko. Akce je součástí celosvětového projektu Insulted. Belarus(sia) Worldwide Readings. Jde o vyjádření podpory a sounáležitosti...

Film

Nebezpečné pokušení může přepadnout každého


nebezpecnepok0Film Nebezpečné pokušení (2015) je spíš taková tradiční inscenace o tom, co se může stát, když venku prší a všude je spousta rozdělané práce. Povinnosti, starosti o rodinu a majetek, šťastné manželství, ale jakoby tady něco chybělo.