Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Temnější pražská klubová záležitost s příjemným vokálem změnila sestavu a přibrala do party další krásku. Malinko jsem vyzpovídala zpěvačku Lucii Bártovou a slíbila jí, že se konečně přijedu podívat na jejich koncert. Doufám, že někdy znovu zavítají i k nám do „kraje razoviteho“…

Lucie, jaké byly vaše hudební začátky a co vlastně znamená označení vašeho vlastního stylu - basement popu?

Náš styl je temný, vycházející ze sklepních prostor. Basement pop je založený na jednoduchých kytarových partech a temných zvucích syntezátoru, které masivně podporují ženský vokál v první linii. Jádrem kapely jsem já a majoritní skladatel našich songů, kytarista David Nový. On je pro mě nejen nadčasový hudební génius, ale i skvělý člověk. Před osmi lety jsme se sešli a zjistili, že cítíme hudbu podobně. Oba jsme byli zrovna bez kapely, tak jsme občas jamovali. Bavilo nás to stále víc a víc, až jsme dospěli k rozhodnutí zkusit sestavit nějaké hudební těleso. To dlouho nemělo název ani stabilní sestavu, ale klíčovým impulsem byl pro nás příchod bubeníka Petra Makovičky, který nám jednoho dne vlepil jakýsi „ksicht“ a nastal velký posun. Dva roky po něm přibyl klávesák Saša Nikitin a byl na světě Noisetrap. Letos na jaře se ale Maky rozhodl věnovat se vlastním projektům a na jeho místo jsme ulovili ženskou. Bubenici Mirri Melcr, která je jedním z největších talentů za bicíma. Můžete ji slyšet hrát v punkovém klubu, ale taky třeba v O2 Aréně.

Takže tvoří převážně David? Texty si píšeš sama nebo se věnuješ jen zpěvu a basové kytaře? Mimochodem, trochu neobvyklá kombinace, ale viděla jsem i zpívajícího bubeníka :)

Mým hlavním nástrojem je hlas a momentálně se snažím experimentovat a kombinovat sólový zpěv spolu s poněkud neobvyklými kombinacemi efektů. Ale je to zatím všechno na začátku. Kapelní principál se bude smát, až si tohle přečte, ale fakt hraju na basovou kytaru. „Hraju“ je totiž v mém případě trochu silné slovo. Myslím, že každý muzikant tuší, jak asi může hrát kytarista samouk na basu :)

Jinak muziku skládá kytarista David Nový, ale v minoritním měřítku i já. Obvykle to máme tak, že autor napíše text, přinese hudební motiv a společnými silami na něm potom všichni pracujeme, dokud to nedostane ten správný rozměr. Správná tvorba je podle mě vždycky ovlivněná reálnými emocemi, událostmi, které se v životě zrovna dějí. Pokud skládáte na klíč nebo proto, že zrovna musíte, nikdy to nebude to pravé. I mě dost ovlivňují reálné emoce. Takže když skládám, snažím se dát do hudby i do textu právě tu autenticitu, byť to naoko pro posluchače příliš souvislosti nemá.

Pokud nejste kapela, která hraje covery, ale tvoříte své vlastní věci, navíc poměrně komplikované, člověk se toho v hlavě prakticky nezbaví. Pořád to tam někde vzadu rezonuje, jedete tramvají a zvuk kolejí vám evokuje slušivý beat, který máte okamžitě potřebu sdělit bubeníkovi… Muzikanti jsou blázni, jo… :)

A co plánujete do budoucna, vylezete ze sklepa někdy? :)

Vyjít na pódium a odehrát takový koncert, že z něj lidi odejdou konsternovaní a naplnění (a to už se plnit začíná) a přijdou i příště i s kamarády. A nestydět se za svůj výkon. Jsme kapela klubové scény, čím temnější, tím lepší. Ale samozřejmě máme ambice dát si opravdu, opravdu velkou stage. A co se týká materiálních věcí, nahrávky, které jsme zatím pustili do světa, měly pro nás až nečekaný ohlas. Uspěly v hitparádě pražské legendy Rádio 1, jedna z nich se dostala i do reklamy… Uvidíme, co se stane po našem nahrávání na podzim, kdy už pustíme do éteru nové tracky se vší vážností.

To je moc pěkné :) Můžete se každý v krátkosti představit? Dáme přednost nové slečně za bicíma…

Mirri Melcr – bicí

Mám ráda sport, tvoření nových věcí a umění obecně. Miluju hudbu a bicí, je to skvělá terapie a pro mě životní styl, který mě maximálně naplňuje, jen mě někdy trochu mrzí podmínky, které muzikanti mají. Člověk je jak otevřená kniha, nemůže nic předstírat, každá rána je od srdce a je jen na posluchačích, zda v té knize dokážou číst a cítit tep.

Do budoucna mám jasný plán, nikdy nepřestat hrát, neopustit rytmus, který pohání můj život a nutí srdce bít. Byla bych šťastná, kdybych se mohla hudbě věnovat naplno ideálně po boku úžasných lidí, jako jsou třeba v Noisetrap.

Lucie Bártová – zpěv, basová kytara

Miluju hudbu. Jsem odkojená jednoznačně na kapele Queen a zpěvačce Sinéad O´Connor. To byly moje hudební pilíře. Styl mi vyhovuje ten náš, protože je opravdu nezaškatulkovatelný. Když si však pouštím hudbu do uší, nerozhoduje styl, ale moje nálada. Zmáknu cokoliv, od trip hopu přes cimbál až po operu. Jde o emoce a je jedno, jaký druh muziky to v člověku vzbuzuje. Jen dechovka… To fakt nedám. Kdo mě ale vždycky rozseká, to jsou například kapely Archive, Portishead, Massive Attack, Hooverphonic. Jo a cvičím Krav Magu :)

David Nový – kytarista a hlavní autor Noisetrap

S Noisetrap hrajeme už nějaký rok a dlouho jsme se vyloženě hledali. Měnili se lidi v sestavě a hlavně jsme pořádně nevěděli, co a jak dělat. Hlavně po technické stránce. To se za poslední, řekněme tři roky, změnilo, takže můžu říct, že se mi muzicíruje celkem fajn. I když já budu vidět nedostatky v naší produkci asi pořád, ale jsem muzice závislý.

Baví mě hrát a hlavně to potřebuju. Koukáte na hokej? A pamatujete si mistrovství světa v roce 2010, kdy jsme v semifinále dali Švédům vyrovnávací gól sedm vteřin před koncem třetí třetiny? Tak úplně stejný pocit, mám vždycky, když se povede koncert nebo když mě napadne nějaký riff a vzejde z něj nová skladba. Navíc se kolem muziky na téhle úrovni motá spousta fajn lidí, je to taková jedna velká parta, to mě taky baví.

Nedávno se s námi rozloučil náš velký parťák, Maky - bubeník. Na jeho místo jsme zatím přemluvili slečnu, která to s bicíma umí jak Rothschild s prachama, takže můj plán je takový, že budu makat jak zjednaný, abych za ní nepajdal :). No a pokud s námi zůstane, pak bychom rádi natočili nějaké EP a k němu video. Ale hlavně chceme hrát koncerty, to je prostě nejvíc.

Kytaru trápím od těch osmi, ale vzhledem k tomu, že jsem jako malý hrál ještě hokej, dali tehdy rodiče do hudebky ségru a já jsem tak zůstal hudebně nevzdělán. Už od dětství mám zálibu v herpetologii, choval jsem hlavně hady. Dneska už mi doma zůstaly jen tři korálovky. Postupem času mě začalo víc bavit focení zvířat ve volné přírodě, než je držet doma v „kleci“. V zimě rád vyrazím na hory. Snowboarding ve volným terénu je nejlepší výplach mozku. Taky jsem rád informován o tom, co se děje u nás, i ve světě, proto několikrát denně sjíždím zpravodajské servery tam a zpátky. Pracuju v redakci denního tisku a jsem tam zcela ve svém živlu.

Saša Nikitin – klávesy, synth

Jmenuji se Alexandr Nikitin (Čech jak poleno), který je tak trochu bohém, gurmán života. Mám rád hudbu, svobodu na motorce, lidi, cestování, historii a sport. Abych se držel ve formě a kompenzoval občasný mejdan, chodím 3x týdně boxovat. Do kapely jsem dostal pozvání od svého dlouholetého kamaráda, kytaristy Noisetrap Davida s tím, že máme podobný hudební vkus a hledá někoho k syntezátoru. Já jsem se samozřejmě jako nemuzikant, ale člověk, který hudbu miluje, nemusel dlouho rozhodovat. Párkrát jsem si dal s partou zkoušku a řekli jsme si, že to společně zkusíme. Dnes je tomu asi čtyři a půl roku, co jsem součástí naší sklepní mašinérie, kterou se snažíme postupnými kroky dostat na stále lepší úroveň. Chceme, aby naše hudba lidi hlavně bavila, stejně jako nás!

Foto: Petr Makovička