Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Na scéně Severočeského divadla v Ústí nad Labem je Radek Krejčí řadu let. Vedle oper a operet se objevuje i v muzikálech jako jsou Cikáni jdou do nebe, Noc na Karlštejně nebo Limonádový Joe. Přitom se nebrání ani dalším pěveckým příležitostem, ať už jde o koncerty, open air festivaly či nahrávky. Ale každopádně se už těší na léto a prázdniny, které pro něj díky profesi začnou až v srpnu.

V červenci vám končí sezóna, ale než se dostaneme k prázdninám, tak jaká to byla sezóna? Na co rád vzpomínáte?
Jémine. Sezóna byla strašně dlouhá. V divadle jsem nastudoval dvě nové inscenace. Lehárovu operetu Giuditta, což je jakoby podobný příběh obsahem a dějem s Carmen. V ní hraji žárlivého a nešťastného manžela hlavní hrdinky, Manuella, což se mi hrálo velmi dobře. Hudba je to ale velmi náročná a i námět je trochu ponurý, takže to zas taková klasická oddechová opereta nebyla. Zatím máme plno. Titul to není zrovna komerční, takže snad si i do další sezóny najde své diváky. No a na konci sezóny jsme uvedli známý a  publikem milovaný muzikál Limonádový Joe, kde hraji lišáckého tatíčka Ezra Goodmena, který svou hrou na housle a ještě více prostřednictvím své líbezné dcery Winnifred chce lidi odnaučit pít alkohol... Ve filmu to byl nezapomenutelný pan Bohumil Záhorský, kterého jsem se na míle, ani ve snu, nepokoušel napodobovat, protože bych pohořel. Zdá se, že mne publikum i kolegové přijali a celkově mám pocit, že se nám dvouměsíční "teror" režiséra Martina Novotného vyplatil. Ohlasy a odezva hlediště je báječná. Hrajeme mimořádně i nyní 17. července. Ale už je, myslím, vyprodáno, takže další nedočkavce pozvu na reprízy 20. a 21. září. Jinak běžely samozřejmě i staré tituly,takže dohromady to bylo něco přes padesát představení...

Mimo mou domovskou scénu, tedy Severočeského  divadla s. r. o., jsem byl v uplynulé sezoně pozván k natáčení několika zajímavých projektů. Šlo o CD, přenosy pro televizi a následně nahrávky na DVD. Nesmím zapomenout také na krásný koncert v chorvatském Zagrebu právě s  kolegou Martinem Matouškem. Spolu s námi byly i báječné dámy Lucka Mlynářová a klavíristka Šárka Knížetová. Byl to koncert, na který se nezapomíná. Letos na jaře jsem poprvé vystoupil jako host s Hudbou Hradní stráže a Policie ČR a provedli jsme pod taktovkou dirigenta Jana Zástěry velký koncert, zakončený jeho oratoriem Svatá Anežka.

V kolika inscenacích v Ústí vlastně účinkujete?
Tak to vezmeme popořádku. Z oper to jsou Traviata, Rigoletto, Tosca a Nabucco, v operetách Krásná Helena a Giuditta a v muzikálech Noc na Karlštejně, Cikáni jdou do nebe a již zmiňovaný Limonádový Joe. Takže devět inscenací.

Pokud vím, natočil jste i nějakou vánoční desku...
Ano, loni jsem natočil dvě CD,  jednak krásné oratorium Mysterium porcellani od Jana Zástěry, jednak s Terezou Mátlovou vánoční CD koled (vydalo nakladatelství AUDIOS, pozn. aut.). Televize NOE pak v přímém přenosu odvysílala a následně natočila na DVD koncert s Bach Collegiem Praha (F. X. Brixi, W. A. Mozart). S tímto souborem dlouhodobě spolupracuji a je to učiněná radost!

Co tak natočit sólové album? To vás neláká mít takovou hudební vizitku...?
Ne, takové ambice opravdu nemám. A hlavně když už, tak mám docela dost svých nahrávek v archivu Českého rozhlasu, písně Huga Wolfa, Zdeňka Lukáše, Zbyňka Vostřáka, kantáty J. S. Bacha, Dvořákovu Stabat Mater atd. Což už by snad nějaká vizitka byla (smích).

Pokud jsem něčeho součástí a mohu svou troškou přispět, tak mi to udělá radost, ale sólové projekty na CD asi ne. Raději to přenechám mladším, talentovanějším, ambicióznějším... Svoje ego jsem si už zchladil a zatím devět natočených  CD mi dělá radost. I když nejsou vyloženě jen moje, sólové party v nich mám hezké.

V létě budete jen odpočívat, anebo vás čeká i nějaká práce?
Prázdniny nám v divadle začínají oficiálně až začátkem srpna, hrajeme ještě i v červenci a já symbolicky ukončím letošní náročnou sezonu 30. července na zámku Sychrov spolu s mým kolegou z nejmilejších, Martinem Matouškem. Dalším partnerem mi bude můj dvorní varhaník Martin Moudrý. Bude to jakási benefice nebo chcete-li komponovaný pořad o naší cestě k divadlu nazvaný Co život dal a vzal aneb Život u divadla.

S Martinem Matouškem sedíme každý den v autě cestou z Prahy do Ústí, sedíme vedle sebe i v šatně a měli jsme i společného kantora zpěvu Alfréda Hampela.... Na jevišti se potkáváme téměř pokaždé. I když jsme oba hlubší hlasy, obsazují nás do odlišných rolí, skoro nikdy se nealternujeme, tudíž jsme taková siamská dvojčata, sourozenci na život a na smrt (smích). Bude to symbolická tečka za sezónou a pak nechci o zpěvu měsíc ani slyšet..

Ale vy na Sychrově nezpíváte prvně...?
Díky osvícenému kastelánovi, panu Dr. Miloši Kadlecovi, který neúnavně a nezištně vymýšlí nové a nové projekty, jsem měl během let tu čest na zámku vystoupit několikrát. S varhanicí Jiřinou Pokornou a trumpetistou Miroslavem Laštovkou, Terezkou Mátlovou a Šárkou Knížetovou na vánočním recitálu, který jsme museli dokonce opakovat. Anebo v komponovaném pořadu  o Antonínu Dvořákovi, který na Sychrově pobýval. Provedli jsme zajímavý večer s četbou jeho korespondence dochované právě ze Sychrova a nesměl u toho chybět pochopitelně ani kolega Martin Matoušek.

Máte rád hrady a zámky?
Ano,  mám. Historie a vůbec minulost a architektura jsou obory, které jsem na škole opomíjel, a tak čím jsem starší, tím více mi tyto znalosti chybí a chci si je doplnit, takže za mne říkám,velmi rád. Pokud je jen trochu čas, jsem jednoznačně pro výlety za poznáním.

Zpíváte rád na akcícch typu open air?
Tento fenomén léta je mezi publikem milován a lidé, kteří by  třeba ani do divadla nepřišli, tak na takovou akci rádi zavítají. Takže já open air koncerty i představení mám velmi rád. Naposledy jsme s divadlem jezdili minulá léta po hradech a zámcích s Traviatou - já jako Doktor Grenville, zatímco v hlavní roli s námi zpíval pan Miroslav Dvorský jako Alfréd. Bylo to moc krásné, i když náročné léto. Zpíval jsem často i v zahraničí na takových akcích. Moc rád třeba vzpomínám na Masetta v opeře Don Giovanni v Magdeburgu, kde je obrovský amfiteátr na vodní ploše.

Zpěvák se asi  nevyhne nejrůznějšímu prostředí, když je pozván...?
Kdysi jsem zpíval také v solných jeskyních Wieliczka v Polsku, zpíval jsem na ulici v Paříži, zpíval jsem v Boby centru v Brně na finále  Gay Man, zpíval jsem v Pchjongjangu pro deset tisíc zfanatizovaných Korejců... Jednou mi jeden opilý zbohatlík po rautu na jeho oslavě, kam jsem byl pozván jen jako host, řekl: "Najedl ses, tak zpívej". On to tedy řekl jinými slovy, ale byl to pro mne takový šok, že jsem se sebral a odešel. Něco jiného je, když si mne pozvou a baví se, třeba u toho i jedí  a já k tomu zpívám, to jsem zažil jak na Pražském hradě, tak na soukromých oslavách, s tím problém nemám, ale musí to mít svoji úroveň. A u táboráku jsem nebyl strašně dlouho, ale když se to podaří, tak potom druhý den nemluvím...

Co pracovní plány po prázdninách, co vás čeká a nemine?
Zatím máme hrací plán jen na září, protože do včerejšího dne nás náš zřizovatel a město nechávaly v nejistotě, jestli budou finance. Od toho je odvozen i hrací a dramaturgický plán sezony... Takže  byla nervozita, ale vše se v dobré obrátilo a hrát budeme, jen se vše dává do pohybu až nyní... Zatím budu hrát ve stávajících titulech, o nových jsem zatím slyšel jako že "jedna paní povídala".

Na které představení a na které kolegy se po prázdninách těšíte nejvíc?
Já mám teď samé hezké role, je to třeba Kalchás v Krásné Heleně nebo purkrabí Ješek z Vartenberka v Noci na Karlštejně, ale i v dalších titulech. Měl jsem období, že těch příležitostí tolik nebylo, ale nyní si opravdu nemohu stěžovat. Chci si užívat tohle povolání, které je mi zároveň i koníčkem. Pochopitelně jsem se na té třicetileté cestě u divadla (debutoval v roce 1986 právě na scéně Severočeského divadla, pozn. aut.) setkal i se závistí a podrazy, ale o tom nechci slyšet. Bere to člověku pozitivní energii a já už si tu jízdu chci jen užívat. Proto se obklopuji fajn lidmi, a právě takové, jaké jsem si pozval do pořadu na Sychrově. V kultuře a potažmo i v našem divadle chybí finance, takže  nás v souboru zůstalo  v angažmá šest sólistů, ostatní se berou jako hosté. Ale taková už je dnes doba. Jen se divím, že se stále hlásí tolik nových adeptů na umělecké školy, když pak nedostanou šanci a uplatnění a skončí v lepším případě jako kantoři na ZUŠ. Smutná realita dneška.

Foto: J. H. Fuchs, J. Kvadra a archiv Radek Krejčí
www.radekkrejci.cz