Pavel Bobek: Snů by bylo moc, ale času zbývá málo

Pavel Bobek: Snů by bylo moc, ale času zbývá málo

Tisk

pavel bobekZpěvák Pavel Bobek (*1937) se na české scéně populární hudby objevuje už padesát let, v září letošního roku přitom oslavil pětasedmdesátiny. Když jsem přemýšlela o tom, jak ho nejlépe charakterizovat, uvědomila jsem si, že je naprosto profesionální a má vytříbený čich na výběr hudby i textů. Zřejmě proto ho neodvála žádná módní vlna, a že jich za to půlstoletí opravdu bylo…


Nedávno jste oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Co a kdo vám při oslavách udělalo největší radost?

Největší radost z oslav pětasedmdesátin mi udělalo to, že jsem je mohl strávit v kruhu svých přátel a rodiny. A navíc písničkami ze svého repertoáru a písničkami v podání mých kolegyň a kolegů, jichž si tolik vážím.

Jaký jste dostal v životě nejhezčí dárek? A nemyslím samozřejmě jenom k narozeninám...

Svou rodinu, ženu, děti a můj rodný dům, který je celý život mým domovem.

Na jaké období ve svém životě nejraději vzpomínáte? Řeknete si: Tak tohle bych si přál zažít znovu?

Na své dětství.

Dlouho byl vaším dvorním textařem Vladimír Poštulka, ze kterého se ale v posledních letech stal hlavně gourmet-kritik. Myslím, že jste si spolu jako textař a interpret dokonale sedli. Nechystáte ještě nějakou spolupráci?

Vladimír Poštulka píše pro mě texty i v současné době. Na mém posledním albu z jara tohoto roku „ Kruhy“ jsou čtyři jeho texty.

pavel bobek

Podobně úžasná byla i vaše symbióza zpěváka s textařem s Michaelem Žantovským, než se dal na politiku. Existuje možnost, že se ještě někdy pracovně potkáte a napíše pro vás podobně nádherný text jako třeba Zkus se životu dál smát?

Bohužel, Michaelova angažovanost v diplomatických službách je tak velká, že o případné spolupráci by musel rozhodovat podle svých možností.

Neměla bych zapomenout ani na Jiřího Grosmanna, který vás přesvědčil, abyste zpíval česky. Hodně českých hvězd přebíralo písně zahraničních interpretů a šilo na ně české kabátky. Díky tomu vznikla spousta nádherných českých textů. Myslíte si, že kdyby u nás byla v těch 50 a 60. letech zahraniční hudba dostupnější, nedocházelo by tolik k tomuhle jevu?

I kdyby v 50. a 60. letech byla americká hudba k dostání v originálních verzích, české verze – samozřejmě ty kvalitní – by se uplatnily. Současná situace tomu plně nasvědčuje.

Kdybyste měl ze svého repertoáru vybrat tři své nejoblíbenější písničky, které by to byly a proč zrovna ony?

Na to není lehká odpověď. Všechny písničky jsem si vybíral sám a zcela dobrovolně a mám je pořád rád.

pavel bobek

Stalo se vám, že vám některý z textařů napsal na písničku a vás až zamrazilo a řekl jste si: Jé, to znám, to jsem sám zažil?

Ano, Kristoffersonova píseň „ Silver tongued devil!“ (Výmluvný ďábel) s krásným českým textem Víta Hrubína, vlastně spíš převodem z mého posledního alba „Kruhy“ je takovou písničkou, při které mě zamrazilo. Ten příběh jsem mnohokrát prožil.

Který text z vašich písniček vás nejvíc a nejlépe charakterizuje?

Nezlobte se, ale to ponechám posoudit svým posluchačům.

Koho ze současné české country hudební scény nebo populární hudby vůbec máte nejraději? Měl byste chuť zazpívat si třeba s někým ze současných zpěváků mladší generace duet? S kým?

Moji doprovodní muzikanti jsou mnohem mladší než já a spolupráce s nimi je pro mne velkým zážitkem. Totéž platí i o duetech, které už jsou součástí mého repertoáru. Vzpomenu jen tři jména, i když je jich víc: Katka Garcia, Svaťka Štěpánková, Pavlína Jíšová.

Máte za zády Malinaband, zkušené muzikanty z kapely Roberta Křesťana. Jsou o něco mladší. Jak se vám s nimi spolupracuje? Mají podobné muzikantské vzory jako vy?

Ta spolupráce je ohromná. Vzájemně si respektujeme svůj vkus. Vzory jsou velmi podobné.

S Malinabandem jste byli společně i v Americe a natočili tam CD. Jaké máte vzpomínky na Ameriku? Překvapilo vás za oceánem něco?

To je poněkud nepřesné. V Nashvillu jsem byl s Lubošem Malinou a Robertem Křesťanem. Doprovod obstarávali američtí muzikanti, někteří z nich byli součástí Cashovy kapely. Vokály se většinou natáčely v Praze a závěreční míchání opět v Nashvillu. Američané byli báječnými spolupracovníky. Nikdy jsem nepocítil jakoukoli nadřazenost či pocity „Little Brothera“ mezi „Big Brothers“. Pobyt v USA byl velkým zážitkem, ať jsme byli v Chicagu, v Nashvillu či v New Yorku.

pavel bobek

Máte ještě nějaký dosud nesplněný muzikantský sen? Tajné přání, které se dosud nesplnilo?

Ach, těch snů by bylo moc. Ale času zbývá málo.

Moderní technika na nás dnes útočí ze všech stran. Kdysi to bylo jenom rádio, pak přišla televize, později počítače. Kamarádíte se s computery? Využíváte jejich možností? Brouzdáte po internetu nebo je vaším nepřítelem?

Jsem počítačový primitiv až ignorant. Doufám, že se polepším.

Jste vystudovaný architekt. Jaký názor máte na současnou architekturu? Líbí se vám?

Myslím, že české architektuře chybí odvaha a nekonvenčnost. Přicházíme o mnoho, zadupaný projekt Národní knihovny Jana Kaplického je ukázkou toho, jak mnohým architektům či veřejným činitelům zatemňuje oči závist. A to je velká škoda.

Děkujeme za rozhovor a za Kulturu21 přejeme hlavně zdraví, protože to ostatní už přijde samo.

Zdroj foto: Oficiální web Pavla Bobka


 

Přihlášení



Banner

Roky od nobelistky Annie Ernaux jsou výjimečnou mnohogenerační zpovědí

Spisovatelka Annie Ernaux získala v roce 2022 Nobelovu cenu za literaturu za to – podle vyjádření švédské akademie – „s jakou odvahou a klinickou ostrostí odhaluje ve svých literárních textech odcizení a kolektivní omezení osobní paměti“. Právě tento motiv figuruje i v jejím starším díle zvaném Roky, které teď konečně po 15 letech vyšlo i v českém překladu.

Host

Já, smrt = zdařilá česká young adult

V nakladatelství Cosmopolis vyšla další kniha mladého autora Aleše Novotného, young adult thriller Já, smrt.

Cosmopolis

Banner

Hledat

Rozhovor

Na našich představeních bývá veselo, říká Jiří Zbořil

zbor perexModerátor a organizátor kulturních vystoupení Jiří Zbořil jezdí po republice s Divadlem Evy Hruškové, s Janem Přeučilem nebo se zpěvačkou Marcelou Březinovou. „Je vidět, že lidé byli dlouho doma a strašně jim chybí sociální kontakt - pobavit se, dá...

Videorecenze knih

Anketa

Červen, Mezinárodní den dětí, Světový den hudby. Co pro vás hudba znamená, vnímáte ji od dětství?
 
Banner

Fifty aneb Když je trojka životním snem

Představení Fifty Dejvického divadla bylo vrcholem čtvrtého dne zlínského divadelního festivalu Setkání Stretnutie, jehož cílem je upozornit na aktivní vztahy českých a slovenských divadel a divadelníků a ukázat výsledky jejich spolupráce.

Městské divadlo Zlín

Čtěte také...

Dětem může pomoci i čtení o smutku

ivana janisovaRozhovor se spisovatelkou a dětskou psycholožkou Ivanou Janišovou.

...

Literatura

Interaktivní román o stalkingu má své pokračování na webu, který se věnuje pomoci obětem pronásledování

kdokoliv pachman200Dne 18.4.2013 pokřtili MUDr. Jan Cimický, Martina Kociánová, Karel Voříšek spolu s Kamilou Moučkovou pátou knihu Richarda Pachmana KDOKOLIV. Ne náhodou byl jedním z kmotrů MUDr. Ja...

Divadlo

Mnoho nápadů láme Pitínskému dudákovi vaz

dudak perexNic nesluší historické budově Národního divadla tolik, jako inscenování českých klasických dramat a oper. Z tohoto důvodu připravila činohra Národního divadla ve své 131. divadelní sezoně pro svou první scénu návrat Tylova Strakonického dudáka a ...

Film

Iránské filmy se vracejí

iransky film white baloon 200Spočítali bychom na prstech jedné ruky, kolik děl z Iránu země uvedla Česká televize (jinde bychom je očekávali marně), kolik se jich dostalo do tuzemských kin - nejnověji