Vánoční příběh pod drobnohledem autorů

Vánoční příběh pod drobnohledem autorů

vanocni pribeh 200Na trhu se objevila nová knížka pro celou rodinu s názvem Vánoční příběh. Jde o dobrodružný fantasy příběh pro děti i dospělé, který si pohrává s vizí tradičních vánočních atributů. Více nám o ní pověděli autoři Lucie Lukačovičová a Marek Dobeš.



Popište nám v úvodu ve zkratce knihu Vánoční příběh. Čím je jedinečná?
LL: Jde o příběh, který má staré kořeny (dávné mýty a legendy) a mladé výhonky (je psaný pro současné čtenáře).  Vypraví o hrdinech, kteří cestují do jiného světa – tam a zase zpátky.
MD: Je to příběh, který když mi můj společník Richard Harušťák vyprávěl, tak jsem se naprosto nadchl, protože do určité míry odpovídá na otázku, kterou si klade každé dítě: „Jak to vlastně je s tím Ježíškem? Jak je to s dárky? Jak to funguje ve Vánoční říši? Co se vlastně o těch Vánocích stává?“ Na druhou stranu jsem si okamžitě uvědomil, že bude nesmírně těžké nepřekročit tu tenkou dělící linii mezi pocitem tajemna, záhady, která Ježíška obestírá, a zároveň potřeby ho nějakým způsobem popsat. Při práci se spisovatelkou Lucií Lukačovičovou jsme dlouho hledali způsob, jak toho docílit a zároveň vytvořit příběh, který by byl prodchnut kouzlem Vánoc, ale pro moderní děti by v sobě nesl pocit dobrodružství, fantasy. Pevně doufám, že se nám to povedlo.

Opravdu je to s českými dětmi tak špatné, že se jim spíše než jezulátko vybaví buclatý Santa Claus? Co se vám vybaví, když se řekne Ježíšek? A jak tedy vypadá Ježíšek ve vaší knize?
LL: Já osobně učím tvůrčí psaní, takže se setkávám s dětmi a mládeží se značným kulturním přehledem. Ježíška jsem si jako malá představovala kupodivu abstraktně, jako živoucí kouzlo bez těla. Jak vypadá v knize... to si přečtěte sami.

Co vás při psaní knihy inspirovalo? Čerpali jste například z vašich zážitků nebo nějakých legend, které vám vyprávěli?
LL: Vystudovala jsem kulturní antropologii a knihovnictví, takže jsem měla spoustu zdrojů, k nimž se obracet. V podstatě všechny kultury na světě oslavují přelom roku, konec starého a začátek nového času – a velmi často je toto období spojeno s chaosem, s dočasným zmizením hranic mezi světy, než je znovu obnoven běžný řád. V takové době se může stát ledacos.

Jak jste pracovali s fantazií? Podle čeho jste vytvářeli snové světy?
LL: Práce se snem a sněním byla moje parketa. Opírala jsem se o tradiční pohádky a symboly. Například Tři králové mají rozdělená území – nejstarší je nejmoudřejší a sídlí na obloze; prostřední je nejsilnější a přebývá na zemi; nejmladší je nejbohatší a obývá podzemí.

Hlavními hrdiny jsou dvojčata Petr a Magda, kteří se věčně hašteří. Máte vy sourozence? Jaký máte vztah? Inspirovali vás?
LL: Mám mladší sestru Petru. Jako mladší jsme se samozřejmě škorpily, takže vím, jak to mezi sourozenci chodí. Nicméně peklu bych ji nikdy nevydala, protože by nejspíš byla za chvilku zpátky jako královna démonů. V současnosti spolu často spolupracujeme na literárních projektech, například na povídkách v edici Hry s příběhem (sborníky „Zločin a trest“ a „Ocel a krev“).

S jakými nadpřirozenými a kouzelnými postavami se v knize můžeme setkat, a která se stala při psaní knihy vaší oblíbenou?
LL: Zvláštních bytostí je v knize bezpočet, některé vycházejí z tradičních mýtů, jiné jsou odkazem na moderní literární fantastiku. Mezi moje oblíbené patří lord Maléfi – protože se nevzdá svého přesvědčení a zásad, i když je se svým názorem zcela sám, proti všem, proti samotnému peklu.

Vánoční příběh vznikl na námět manželů Alexandry a Richarda Harušťákových. Jak s nimi probíhala spolupráce?
LL: Paní Alexandra mi připomněla v našich krajích již téměř zaniklou tradici – talíř navíc u štědrovečerního stolu.
MD: Vzhledem k tomu, že jak Alexandra, tak Richard jsou mými společníky ve firmě Alfedus, tak spolupráce probíhala naprosto plynule. Oni přišli s námětem, dokonce i s úvodními stránkami, jak si myslí, že by to mělo začínat. A protože spolupracujeme už poměrně dlouho a známe se, já s nimi konzultuji svoje scénáře, a protože s Lucií Lukačovičovou jsme spolupracovali už dříve na hudebních textech a vždycky jsem si jí jako spisovatelky vážil, tak jsme s Lucií ctili to, že Alexandra a Richard jsou autory námětu, a snažili jsme se jim maximálně naslouchat. Musím říct, že jak to měli mezi sebou prodiskutované a dlouho nad tím tématem přemýšleli, tak prakticky cokoli, co vnesli do průběhu psaní, bylo přínosem. Alexandra se také významně podílela na námětech ilustrací. Já si myslím, že každá knížka by měla mít obálku s originální ilustrací a že by uvnitř měla mít obrázky. S Alexandrou Harušťákovou jsme věnovali hodně času přemýšlení nad obrázky, které nakreslil Jan Dřevíkovský. Nejen, že Alexandra přišla s nápady, jak by obrázky mohly být koncipovány, dokonce je i připomínkovala a myslím si, že naprosto k dobru věci.

vanocni pribeh

A jak se vlastně na knize pracovalo ve dvou? Dokázali jste se vždy dohodnout?
LL: Marek přicházel s podněty a náhledy zvenčí, zatímco já jsem pracovala na samotném textu.
MD: Já myslím, že na tuto otázku už jsem částečně odpověděl. Původně jsme napsali filmový scénář. Já jsem naprosto respektoval názory autorů námětu, což byli Alexandra a Richard Harušťákovi, a Lucie respektovala můj názor, coby scenáristy, protože mám za sebou scénářů už povícero. Já jsem se snažil dát Lucii co největší prostor už při psaní toho scénáře. Knížka potom byla jeho přepisem a domnívám se, že Lucie investovala do jejího napsání obrovské úsilí, takže jsem přepis ze scénáře do knížky prakticky už nemusel nijak korigovat. Tím jazykem jsem naprosto nadšený.


Ještě by mě zajímalo, co ke knize přitáhne dospělé čtenáře? Co je podle vás nejvíce nadchne?
LL: Každý, kdo má sourozence, pozná důvěrně známé problémy. Stejně tak uhlazený padouch Lucien, byrokratizované peklo a elegantní démonky listující módními časopisy pobaví hlavně dospělé.

A když je řeč o těch Vánocích, máte nějakou historku z dětství, která se stala během Vánoc a vy si ji dodnes pamatujete? A bez kterého zvyku si nedovedete představit Vánoce?
LL: Pamatuji si především, jak vděčným dárkem pro mne i sestru byly vždycky knihy. Zalezly jsme s nimi do dětského pokoje a po zbytek večera od nás byl klid. Naší vánoční tradicí vždycky bylo zazvonit na zvonek, jakmile byly pod stromečkem připravené dárky.
MD: Já si určitě pojím s Vánoci nahrávání na kotoučový magnetofon, protože můj táta trval na tom, že každé Vánoce musíme natočit nějakou zdravici na ten „kotoučák“. A proto, že jsem byl tenkrát velký čtenář a měl jsem tehdy ještě dobrou paměť, tak jsem s oblibou nahrával krátké příběhy, které jsem si někde přečetl. Většinou to byly pohádkové příběhy. Teď doufám, že touto knížkou se dostávám do fáze, kdy třeba jednoho dne budu jako otec poslouchat, jak moje dítě nahrává kapitolu z této knížky. Přeju to i jiným rodičům.

Na závěr vás poprosím o větu, která by měla všechny přilákat ke koupi knihy!
LL: Žádná taková není. Pokud se vám Vánoční příběh bude líbit, milí čtenáři, řekněte to dál.


Děkuji za rozhovor!


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Herec Jan Kanyza uspěl i jako malíř a fotograf, který se našel ve Francii
jan kanyza perexVe filmech hrál detektivy i delikventy, což ale jeho obdivovatelkám pranic nevadilo.  Herec Jan Kanyza byl prostě  typ muže, který se ženám hodně líbil. A platí to i dodnes, i když už nehraje tolik, jak by si jeho ženské publiku...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Rozhovor se zpěvákem kapely The Rasmus - Lauri Ylönen.

lauriNaše redaktorka Pavlína Kohoutová, která žije ve Finsku, vyzpovídala zpěváka Lauriho z kapely The Rasmus. Hovořili o jeho sólovém albu s názvem ,,New World´´, o tom, proč se rozhodl vydat sólové album, první singl a o jeho ritu...


Literatura

Furyborn – dvě královny povstanou. Jedna aby nás zničila, druhá aby nás zachránila.

 

furybornRielle Dardennová a Eliana Ferracotová jsou dvě mladé a silné ženy, které od sebe dělí několik tisíc let a jejich příběhy nemají na první pohled nic společného. Až do chvíle, kdy se protnou a spojitost mezi nimi rozhodne o osudu světa.

 <...

Divadlo

Kdo miluje, nespí

bratr spanku perexMožná byl talentovanější než Mozart. Narodil se ale na špatném míste. Johanes Elias Alder (Jacob Erftemeijer) je obdařený fenomenálním hudebním sluchem. Naneštěstí pro něj ale žije v zapadlé alpské vesnici mezi...

Film

Iránské filmy se vracejí

iransky film white baloon 200Spočítali bychom na prstech jedné ruky, kolik děl z Iránu země uvedla Česká televize (jinde bychom je očekávali marně), kolik se jich dostalo do tuzemských kin - nejnověji