Vojtěch Bažant: „Dobrý barman musí být vskutku renesanční člověk.“
Banner

Vojtěch Bažant: „Dobrý barman musí být vskutku renesanční člověk.“

Tisk

vojtech bazant200Vojtěch Bažant je mixolog se sedmnáctiletou praxí z Prahy a Singapuru. Během své kariéry působil v nejlepších barech a restauracích, včetně dvouletého působení u Gordona Ramsaye. Vedle tvorby koktejlů se zaměřuje na školení barmanů a tvorbu nápojových konceptů. Postupem času vyvinul vlastní vědecky podloženou metodu, která zjednodušuje porozumění chutím a aromatu a umožňuje lidem míchat skvělé drinky i bez složitých receptur. V roce 2024 založil značku The Cocktail Hacker, pod níž nabízí vzdělávací kurzy, konzultace a přednášky. V současnosti připravuje populárně-naučnou knihu o mixologii, která představí právě tento originální přístup a spojí teorii s praktickým průvodcem pro domácí i profesionální barmany.

Vojtěchu, kam vás nyní zavál osud? Jste v České republice nebo někde ve světě? A jak se máte?

Jsem doma v Čechách a mám se skvěle!

V loňském roce jste založil značku The Cocktail Hacker. Jak se jí daří a co vše je s ní spojeno?

Značce se daří myslím skvěle – o masterclassy, přednášky a poptávky na konzultace není nouze, ale samozřejmě ji do naplnění vize a potenciálu ještě pěkných pár pomyslných mil zbývá. Jsme na začátku.

Rozhovor se týká vaší knihy Český barman v Singapuru. Jaký z ní máte pocit? A jste rád, že vznikla?

Jsem velmi rád, že vznikla a doufám, že někoho inspiruje buď k návštěvě úžasné jihovýchodní Asie nebo třeba jen k tomu, aby trochu víc přemýšlel nad tím, co a jak pije. Hlavně jsem ale vděčný Pavlu Buštovi, že ho napsat se mnou knihu vůbec napadlo. Celý projekt na mě stále působí trochu surrealisticky tím, že se vůbec uskutečnil.

Jak se vám vlastně líbí označení Český barman v Singapuru? Je to něco, co vás vystihuje a dokonale k vám sedí?

V kontextu obsahu knihy to samozřejmě sedí ale je to jen střípek z mého života a zkušeností.

vojtech bazant Cesky-barman

Kniha je rozhovorem, který s vámi vedl Pavel Bušta. V jaké atmosféře to probíhalo a jak jste ji vlastně dávali dohromady?

Kniha vznikala tak, že jsme si s Pavlem šli během půl roku každé dva až tři týdny sednout na pár hodin do kavárny si prostě povídat a Pavel si rozhovor nahrával. Víceméně jsme se snažili držet časové osy ale pravidelně jsme odbíhali do různých polemik, diskuzí a vzpomínek. Bylo to naprosto pohodové.

Titul můžete vyhrát v naší soutěži: Soutěž o knihu o českém barmanovi v Singapuru

Nechával jste se jen vést otázkami, nebo i přidával něco, co v knize chcete? A mělo by tam podle vás být?

Určitě jsem toho dost přidal a Pavel mě vždy nechal – takže je v knize spousta témat, která jsou pro mě nějakým způsobem důležitá, byť přímo s Asií nebo barmanstvím nutně nesouvisí. Spíše se nám dařilo vyprávění použít jako takový můstek k povídání si o společnosti, lidství a kulturách.

Našla se i nějaká otázka, která vás překvapila, která byla nečekaná a odpověď na ni vám dala zabrat?

Nějaké odpovědi mi určitě zabrat daly, ono je jedna věc o tématu jen tak přemýšlet a úplně jiná myšlenku formulovat tak, aby nejen na papíře vyzněla ale měla vůbec nějakou hlavu a patu.

Jaké pro vás bylo takto vzpomínat na všechny vaše zážitky? Bavilo vás se vracet zpět?

Nejsem někdo, kdo by na minulosti nějak zvlášť lpěl, ale zábava to určitě byla.

Můžete pro naše čtenáře vypíchnout nějaký zážitek nebo zkušenost? Prozraďte jej.

Začínat nový život na druhé straně světa. Zdá se to banální, ale když celý život žijete jen v pomalu měnící se bublině lidí, i vy se můžete měnit jen pomalu. Když ale začínáte život jinde, nikdo pro vás nemá žádnou škatulku, nikdo vám nepřipomíná 'jaký/á jste, co si oblékáte, jak mluvíte'. Můžete všechno ze dne na den změnit, experimentovat a hlavně zjistit, co z toho jste doopravdy vy a co bylo jen naplňování představ vašeho okolí. Je to k nezaplacení a každému člověku mezi 20 a 30 lety života bych to přál a doporučil.

Když jste působil v Asii, měl jste nějaký čas i na kulturu? Možnost někam si zajít a něco poznat?

Kultura ve smyslu umění má v Asii překvapivě malé místo oproti tomu, na co jsme jako Středoevropané zvyklí. Zato ale kultura ve smyslu zvyků, barevnosti života, jídel, řečí a třeba náboženství je v Asii naprosto neuvěřitelná a objevovat ji mě velmi bavilo při pravidelném cestování.

V čem je podle vás kouzlo nejlepšího barmana? Co jej dělá? Jaké musí mít vlastnosti?

Kombinace přirozené empatie a naučené schopnosti tvarovat zážitek hosta podle jeho osobnosti, nálady a situace. Nejde jen o to poznat, kdo si chce povídat, kdo vyžaduje servis a drinky s přesností švýcarského jízdního řádu a kdo chce nechat na pokoji. Je potřeba v rámci možností umět každému vyhovět natolik, aby byl spokojený a vrátil se. Dobrý barman musí být vskutku renesanční člověk. A také si nesmí nechat zkazit žádným nesmyslem náladu, jinak mu bude v práci zle a dříve či později vyhoří.

vojtech bazant

Součástí knihy jsou také různé zajímavosti o alkoholu. Podle čeho jste je volil?

Podle toho, co mé hosty za ty roky bavilo poslouchat, ale i třeba podle toho co je užitečné nebo se dobře pamatuje a dá čtenářům nějakou munici do konverzací u drinku.

A je nějaká věc na alkoholu nebo koktejlech, která vás osobně fascinuje? Něco, co se moc neví a je podle vás opravdu zajímavé?

Že udělat dobrý koktejl je strašně jednoduché a zároveň existuje v podstatě nekonečné množství kombinací a příchutí, které lahodí našim smyslům. Ta biochemie aromat – a tedy příchutí – je totiž tak komplikovaná, že nám to bude trvat ještě stovky ne-li tisíce let než dokážeme vytvářet tak zajímavé kompozice jako příroda. Pokud vůbec někdy.

Když jsme u koktejlů, jaký je váš nejoblíbenější? A kdybyste měl zmínit jeden koktejl, který by měl člověk ochutnat, jaký by to byl?

Nejoblíbenější mám dva, každý do jiné situace. Klasické Daiquiri jakožto perfektní koktejl na 'pití' a koktejl jménem Sazerac (z koňaku) na 'popíjení'. A právě klasické, čisté Daiquiri by měl ochutnat každý, aby věděl, že skvělé koktejly vůbec nemusí být složité.

Povězte nám na závěr, jak to vypadá s vaší knihou o mixologii? Můžete o ní něco prozradit?

Prozradím, že psát odbornou knihu není nic jednoduchého ani když víte, o čem mluvíte. Ale těším se, až bude projekt hotový – možná to bude znít ambiciózně ale jejím cílem je revolucionizovat způsob, jakým se mladí profesionálové ale i domácí nadšenci učí o tvorbě koktejlů přemýšlet.

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: Albatros Media


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jan Rosák: „Práce mě pořád baví a v tenise mám stále slušnou úroveň.“

jan rosakNemůže snad být Čecha, který by někdy nesledoval Riskuj! nebo Videostop. Nejen tyto pořady spojuje jméno sympatického Jana Rosáka. Ten brzy oslaví 65. narozeniny, ale elán ani nadhled mu rozhodně nech...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Markéta Stivínová: Nátisk na příčnou flétnu je věda

archiv Markéta SP„Hudba provází celý můj život. Miluju jí a je mojí součástí,“ přiznává flétnistka Markéta Stivínová, která se věnuje také pedagogické činnosti a jak sama říká: „Pracovat s dětmi je fascinující.“

...

Výtvarné umění

Výstava 11 světů - Současná česká ilustrace pro děti aneb děti mají obrázky rády

11 svetuMuzeum hlavního města Prahy – Florenc v tomto předvánočním čase připravilo, zejména pro děti, formou 11 „hnízd“ výstavu 11 současných českých autorů, ilustrátorů pro děti, a dalo si tak za cíl předvést potenciál ...

Divadlo

Zlínské divadlo čekají dvě kulturní neděle

 

divadlo zlin 200Městské divadlo Zlín má stále zavřeno, ale čekají je dvě neděle s divadlem, alespoň ve formě audio a online.

...

Film

Kouzelný svět pod mořskou hladinou

alt„I ve věku počítačových kouzel vytváří ty nejlepší zvláštní efekty stále ještě matička příroda.“ Adam Markowitz, ENTERTAINMENT  WEEKLY. Matička příroda se na fauně a flóře pod mořskou hladinou skutečně vyřádila, řádně popustil...