Tato památka, která je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO se nachází v Brně. Jejím autorem je významný architekt Ludwig Mies van der Rohe. Stavbu realizovala za autorova dozoru a za přispění řady domácích i zahraničních firem brněnská stavitelská firma bratří Mořice a Artura Eislerových. Dokončena byla v prosinci 1930, kdy se nastěhovali majitelé - manželé Tugendhatovi. Vila Tugendhat je nyní ve správě Muzea města Brna a po proběhnutí památkové obnovy je od 6. března 2012 opět zpřístupněna veřejnosti. Volně stojící třípodlažní vila, ze které je krásný výhled na hrad Špilberk, je zasazena ve svažitém terénu. V prvním podlaží budovy je technické zázemí. Druhé podlaží tvoří především hlavní obytný a společenský prostor se zimní zahradou a terasou a dále kuchyně s příslušenstvím a místnostmi pro personál. Ve třetím podlaží je hlavní vstup z ulice s průchodem na terasu, vstupní hala, pokoje rodičů, dětí a vychovatelky s příslušenstvím. Samostatně přístupný je byt šoféra s garáží a terasa. Proces právě dokončené rekonstrukce zahrnoval nejen opravu budovy, ale i veškerých interiérů a zahrady. Náročná akce byla bezesporu nejvýznamnějším zásahem v samotné stavební historii domu. Díky ní se však vila Tugendhat může znovu prezentovat jako významná architektonická památka funkcionalismu. Pro návštěvníky je připravena nejen prodejna odborné literatury, badatelna studijního a dokumentačního centra vily, ale i nové návštěvnické trasy např. v technickém podlaží.
Vedle mimořádného významu stavby z hlediska funkcionalistické architektury, má vila Tugendhat samozřejmě i svůj osobní příběh. Její stavebníci: Fritz Tugendhat (1895-1958) a jeho žena Greta, rozená Löw-Beerová (1903-1970), pocházeli z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci. Zejména Greta Tugendhatová si prý velice přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Vedle samotné osobnosti architekta Miese van der Rohe a jeho originálního pojetí prostoru zaujal manžele Tugendhatovy také jeho cit pro materiál. Ve interiérech vily byl použit například italský, téměř bílý travertin nebo exkluzivní exotické dřeviny pocházející z jihovýchodní Asie. Zcela výjimečným kamenným dekorativním a zároveň funkčním prvkem v interiéru vily je tzv. onyxová příčka. V zimních slunných dnech totiž vyniká onyx zvláštní schopností propouštět světlo a kámen tak doslova září. Lokalita v brněnské rezidenční čtvrti Černá Pole byla předem daná, neboť pozemek byl součástí Gretiny rodičovské vily, kterou si nechal postavit Gretin otec Alfred Löw-Beer. Otec pozemek dceři daroval v březnu 1929 a stavbu jejího nového domu také financoval.
Manželé Tugendhatovi se do vily nastěhovali v roce 1930, dva roky po zahájení stavby. Žili v domě se třemi dětmi, Hanou (Gretina dcera z prvního manželství), Ernstem a Herbertem do května 1938. S blížící se hrozbou války, odjeli před nacisty nejprve do Švýcarska a v roce 1941 pak do Venezuely, kde se jim v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Počátkem října 1939 byl dům konfiskován Gestapem a od ledna 1942 se stal majetkem Německé říše. V následujících letech bohužel došlo v interiérech budovy k radikálním stavebním úpravám. Při osvobozování Brna sovětskou armádou v dubnu 1945 se na další devastaci domu podepsal jezdecký oddíl maršála Malinovského. Zdroje se sousedství uvádějí, že: „Z nádherné společenské místnosti si udělali stáj pro koně!“ V letech 1945 až 1950 ve vile působila soukromá taneční škola profesorky brněnské konzervatoře Karly Hladké. Poté byl objekt převeden do vlastnictví československého státu. Bylo zde zřízeno rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře, které zde působilo jako součást nedaleké dětské nemocnice až do konce sedmdesátých let.
Světlejší období pro jednu z nejslavnějších světových vilových staveb začíná roku 1963 zápisem vily Tugendhat do seznamu nemovitých kulturních památek. Do vlasti se pravidelně vrací i Greta Tugendhat, která společně s brněnským architektem Františkem Kalivodou a původním autorem projektu vily Ludwigem Miesem van der Rohe bojují za obnovu celosvětově známé vily. Po okupaci Československa v roce 1968 jsou však jejich veškeré snahy utlumeny. V průběhu tří let také všichni hlavní protagonisté veškerého dění umírají a pro vilu Tugendhot začíná další etapa její historie. V roce 1980 přešla vila Tugendhat z majetku státu do majetku města Brna a v letech 1981 až 1985 se dočkala komplexní rekonstrukce. Projekční tým pod vedením ing. arch. Kamila Fuchse, CSc. (1930–1995) měl za úkol zachránit budovu do dalších let a uvést ji do takového stavu, aby mohla reprezentovat město. S prohlídkami pro veřejnost se nepočítalo. Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna a veřejnosti slouží jako zpřístupněná památka moderní architektury. V objektu současně sídlí Studijní a dokumentační centrum (SDC-VT) shromažďující především fakta a dokumenty o stavbě, architektovi a stavebnících, ale také o osudech domu po odchodu jeho majitelů a o lidech a událostech souvisejících s vilou po celou dobu její existence. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.
Slavnostního znovuotevření tohoto architektonického skvostu se ve středu 29. února 2012 zúčastnily i dcery původních majitelů, paní Ruth Guggenheim-Tugendhat a Daniela Hammer-Tugendhat. V rámci vysílání reportu z této akce na programu ČT24, obě sestry vyjádřily přání vrátit do vily čtyři kusy původního nábytku, které sice vlastní, ale nesmí s ním disponovat. Je tedy nasnadě, že příběh vily Tugendhat nekončí a budou následovat další jednání s brněnskými představiteli města a místního muzea. Pro veřejnost je jedinečná vila Tugendhat otevřena od úterý 6. března 2012. Vstupné si lze objednat elektronicky na adrese: www.tugendhat.eu.
Zdroj info a fotografií: tugendhat.eu
Autor fotografií: David Židlický, Marie Schmerková
Vedle mimořádného významu stavby z hlediska funkcionalistické architektury, má vila Tugendhat samozřejmě i svůj osobní příběh. Její stavebníci: Fritz Tugendhat (1895-1958) a jeho žena Greta, rozená Löw-Beerová (1903-1970), pocházeli z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci. Zejména Greta Tugendhatová si prý velice přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Vedle samotné osobnosti architekta Miese van der Rohe a jeho originálního pojetí prostoru zaujal manžele Tugendhatovy také jeho cit pro materiál. Ve interiérech vily byl použit například italský, téměř bílý travertin nebo exkluzivní exotické dřeviny pocházející z jihovýchodní Asie. Zcela výjimečným kamenným dekorativním a zároveň funkčním prvkem v interiéru vily je tzv. onyxová příčka. V zimních slunných dnech totiž vyniká onyx zvláštní schopností propouštět světlo a kámen tak doslova září. Lokalita v brněnské rezidenční čtvrti Černá Pole byla předem daná, neboť pozemek byl součástí Gretiny rodičovské vily, kterou si nechal postavit Gretin otec Alfred Löw-Beer. Otec pozemek dceři daroval v březnu 1929 a stavbu jejího nového domu také financoval.
Manželé Tugendhatovi se do vily nastěhovali v roce 1930, dva roky po zahájení stavby. Žili v domě se třemi dětmi, Hanou (Gretina dcera z prvního manželství), Ernstem a Herbertem do května 1938. S blížící se hrozbou války, odjeli před nacisty nejprve do Švýcarska a v roce 1941 pak do Venezuely, kde se jim v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Počátkem října 1939 byl dům konfiskován Gestapem a od ledna 1942 se stal majetkem Německé říše. V následujících letech bohužel došlo v interiérech budovy k radikálním stavebním úpravám. Při osvobozování Brna sovětskou armádou v dubnu 1945 se na další devastaci domu podepsal jezdecký oddíl maršála Malinovského. Zdroje se sousedství uvádějí, že: „Z nádherné společenské místnosti si udělali stáj pro koně!“ V letech 1945 až 1950 ve vile působila soukromá taneční škola profesorky brněnské konzervatoře Karly Hladké. Poté byl objekt převeden do vlastnictví československého státu. Bylo zde zřízeno rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře, které zde působilo jako součást nedaleké dětské nemocnice až do konce sedmdesátých let.
Světlejší období pro jednu z nejslavnějších světových vilových staveb začíná roku 1963 zápisem vily Tugendhat do seznamu nemovitých kulturních památek. Do vlasti se pravidelně vrací i Greta Tugendhat, která společně s brněnským architektem Františkem Kalivodou a původním autorem projektu vily Ludwigem Miesem van der Rohe bojují za obnovu celosvětově známé vily. Po okupaci Československa v roce 1968 jsou však jejich veškeré snahy utlumeny. V průběhu tří let také všichni hlavní protagonisté veškerého dění umírají a pro vilu Tugendhot začíná další etapa její historie. V roce 1980 přešla vila Tugendhat z majetku státu do majetku města Brna a v letech 1981 až 1985 se dočkala komplexní rekonstrukce. Projekční tým pod vedením ing. arch. Kamila Fuchse, CSc. (1930–1995) měl za úkol zachránit budovu do dalších let a uvést ji do takového stavu, aby mohla reprezentovat město. S prohlídkami pro veřejnost se nepočítalo. Od roku 1994 je vila ve správě Muzea města Brna a veřejnosti slouží jako zpřístupněná památka moderní architektury. V objektu současně sídlí Studijní a dokumentační centrum (SDC-VT) shromažďující především fakta a dokumenty o stavbě, architektovi a stavebnících, ale také o osudech domu po odchodu jeho majitelů a o lidech a událostech souvisejících s vilou po celou dobu její existence. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.
Slavnostního znovuotevření tohoto architektonického skvostu se ve středu 29. února 2012 zúčastnily i dcery původních majitelů, paní Ruth Guggenheim-Tugendhat a Daniela Hammer-Tugendhat. V rámci vysílání reportu z této akce na programu ČT24, obě sestry vyjádřily přání vrátit do vily čtyři kusy původního nábytku, které sice vlastní, ale nesmí s ním disponovat. Je tedy nasnadě, že příběh vily Tugendhat nekončí a budou následovat další jednání s brněnskými představiteli města a místního muzea. Pro veřejnost je jedinečná vila Tugendhat otevřena od úterý 6. března 2012. Vstupné si lze objednat elektronicky na adrese: www.tugendhat.eu.
Zdroj info a fotografií: tugendhat.eu
Autor fotografií: David Židlický, Marie Schmerková
| < Předchozí | Další > |
|---|
Prinášame vám rozhovor priamo z festivalu Pohoda s Laskym (Tomášem Šedivým) zo skupiny Para.
Co pojí Jakuba Špaňhela s autorem slavných Slunečnic? A co má společného venkov s více jak dvacetitisícovým městem s vlastní památkovou zónou? Paralela v názvu čistě náhodná? Ne tak úplně. O jedné věci ale není po...
Kdo z koho? Či kdo s čím? Tak by mohla znít otázka položená zúčastněným výtvarníkům v uměleckém souboji Skečbetl v Plzni. A že jich bylo. 
V úterý 18. prosince se v Divadle D21 uskutečnila velkolepá premiéra klasické severské hry Nora (taktéž známé pod názvem Domeček pro panenky). Kultura21 vám přinesla pozvánku i rozhovor s režisé...
Skandinávský dům již po šesté pořádal festival Dny Severu, který přibližuje kulturu skandinávských zemí pomocí filmových projekcí, besed a přednášek nebo setkání se spisovateli. Letošním ústředním tématem byly „hlasy menšin“ a ty zazněly ...
