Rozličné knihy o psychologii (včetně učebnic) dosud zohledňovaly především západní - evropský či americký – pohled, zdůrazňovaly kritéria, která by nám coby obyvatelům tohoto civilizačního okruhu měla být vlastní. Proto shledávám velice potřebnou publikaci nazvanou výstižně MEZIKULTURNÍ PSYCHOLOGIE, srovnávající nejen různá etnika v jedné zemi (např. bělošské, černošské a hispánské obyvatelstvo v USA), ale především se zaměřuje na protikladné pojetí v celosvětovém měřítku, na odlišnosti „východu“ a „západu“.
Knihu, kterou veřejnosti nabídla Academia, sepsali profesoři psychologie Eric B. Shiraev a David A. Levy – první pochází z Ruska, kde získal i univerzitní vzdělání, druhý má kořeny nejspíš židovské. Oba tudíž na vlastní kůži okusili prolínání různých okruhů, byť spíše s rozdíly kulturními nežli civilizačními. Vycházejí přitom z průzkumů (převážně dotazníkových), které se konaly doslova po celém světě – od Číny a Japonska přes Jižní Koreu, arabské země, Rusko a evropské státy až k Americe, které zahrnovaly nejrůznější imigrantské komunity i náboženská uskupení. A probírají široký vějíř aktuálních jevů, které náležitě objasňují: tradiční i netradiční kultury, pohlaví, gender, inteligenci, rasu, náboženské přesvědčení, sexuální orientaci i identifikaci, různá psychická onemocnění a ochotu je léčit. Pro každou z dvanácti kapitol si autoři vybrali i vhodné citáty, které sepsali či pronesli nejrůznější mudrci, vědci, umělci v rozpětí od starověku po dnešek (Konfucius, Caesar, Gándhí, Shakespeare, Cervantes, Baudelaire, Einstein, Brecht, Jevtušenko, Nabokov, ale zdrojem je také Bible či lidová rčení).
Máme se přizpůsobovat?
Mezikulturní psychologie nezastírá, že chce posloužit hlavně jako učebnice. Odpovídá tomu i členění každé kapitoly, které pravidelně obsahuje jak stručné shrnutí probírané láky a stručné vysvětlení užívaných pojmů, tak náměty pro samostatná písemná cvičení, která by měla prokázat porozumění výkladu i schopnost jeho konkrétní aplikace. Mezinárodní ohlas naznačuje už to, že kniha již vyšla v různých jazycích: mimo jiné v Rusku, Indonésii, Číně, Turecku. Nyní tedy - po třech letech od vydání originálu - dostáváme i český překlad, o který se zasloužil Jiří Čeněk.
Úvodní kapitola seznamuje se základními pojmy, za cíl si stanovila porozumění předmětu nazvanému mezikulturní psychologie. Zdůrazňuje, že sotva porozumíme psychologii určitého společenství, aniž bychom nabyly hlubokou znalost sociálních, historických, ekonomických, politických, ideologických a náboženských východisek, které formovaly jeho modely chování a prožívání. Ale současně nalezneme i pochybné iluze, třeba víru v koncept multikulturalismu, neboť odlišné kultury zakotvené v evropské i americké společnosti se spíše izolují a nadřazují, přesvědčeny o správnosti svého počínání.
Další kapitoly probírají, jak je důležité kritické myšlení, které by mělo zabraňovat unáhleným soudům (snažte se hned nevěřit jakékoli jinak nepodložené informaci, i kdyby případná „osobní svědectví“ byla přesvědčivá) – potvrzením určitého zobecnění by mělo výzkum na podkladu reprezentativního vzorku relevantních případů, aniž by se přitom podceňoval dopad vnějších vlivů. Položme si třeba otázku, zda a nakolik projevy násilí šířené filmy i televizními programy skutečně souvisí s násilnickým chováním. Také se seznámíme s metodologií mezikulturního výzkumu – jak se sbírají data a jak se vyhodnocují.
Co je opravdové?
V kapitole o čití, vnímání a stavech vědomí si uvědomíme, jak kultura ovlivňuje to, co a jak vnímáme. Určitě přínosné jsou úvahy o rozdílném pojetí inteligence na Východě a na Západě - dokonce sestavené do přehledné tabulky. Zatímco západní myšlení upřednostňuje např. rychlost a hledání jediné pravdy, východní prosazuje rozmýšlení a přijetí mnoha pravd. Dále autoři probírají emoce, motive a chování, věnují se lidskému vývoji, který se odehrává ve znamení socializace, zkoumají psychické poruchy, které často svědčí o jejím selhání. Lidský život je totiž založen na sociální interakci s dalšími lidmi. Důležité jsou pasáže o konstrukci osobnosti, o pohlavním lišení, o genderu coby sociální konstrukci, o vnímání sexuální orientace i vlastního těla, o náboženské identitě. A také si můžeme položit otázku, zda vůbec existují nějaká univerzální lidská práva (a těmi se často myslí hlavně ty, která vyznáváme právě „my“, ať již patříme kamkoli).
Oceníme, že autoři si často vypomáhají názornými příklady, aby přiblížili právě probíraný jev. Když pojednávají o masové hysterii a případech posedlosti, zmíní třeba proslulý horor Vymítač ďábla – a vztáhnou jej ke skutečné události, která se před patnácti lety přihodila v Rumunsku. Na následky „vyhánění ďábla“ tam zemřela jeptiška. Dokládají, že třeba Arabové (v knize Američané arabského původu) se zdráhají vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc, neboť mluvit o osobních či rodinných problémech chápou jako ohrožení osobní nebo rodinné cti. Ostatně právě o tom vtipně pojednává tunisko-francouzská komedie Všude dobře, doma nevím, kterou známe i z českých kin.
Co si myslíme,to je jediné správné?
Jindy upozorňují, že imigranti často uvíznou v tzv. zamrzlé kultuře, kdy si i v nové domovině houževnatě udržují své někdejší zvyky a náboženské přesvědčení, systém pravidel, i kdyby ten byl příčinou, proč museli emigrovat. Chybí ovšem bližší průzkum muslimské mentality, skálopevného přesvědčení, že islám je coby mravní hodnota nadřazen sekulárnímu právu bezbožného, zhýralého západu. Představy, že každá „názorová menšina“ má právo na svobodný rozvoj, sotva pomáhají tento konflikt řešit. Střetávají se tu nesouměřitelné hodnoty?
Mezikulturní psychologii musíme považovat především za učebnici. Vyzývá své čtenáře, potažmo studenty, aby si ji vlastnoručně ohmatali, aby sami ozkoušeli, co nabízí. Nabití vlastní zkušenosti, to je dozajista největší přínos této publikace, která podrobně rekapituluje i výsledky velké množství průzkumů a šetření, které v posledních desetiletích vědci podnikli doslova ve všech koutech světa. Téměř všechny studie či knihy, na které autoři odkazují, jsou psány v angličtině (a kromě ojedinělé ruštiny jako by jiný jazyk snad ani neexistoval), v českém překladu jsou dostupné jen nepatrné zlomky. Lze tedy předpokládat, že autoři sice postihují rozdíly mezi východním a západním světem, avšak činí téměř výhradně na základě angloamerických pramenů.
Eric B. Shiraev, David A. Levy: Mezikulturní psychologie. Kriticky a aplikovaně
Přeložil Jiří Čeněk
Vydala Academia, Praha 2020. 612 stran
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, Diaphana Distribution, Magic Box, https://www.firstpost.com/india/gujarat-elections-triple-talaq-ruling-apart-muslim-women-dont-seem-to-buy-the-bjps-saviour-narrative-4238317.html
| < Předchozí | Další > |
|---|