Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Poté, co v Česku zanikl Febiofest (na Slovensku se udržuje dál), zpřístupňují filmové dění aspoň v evropském prostoru jednak výběr festivalových děl Be2Can a 3Kino zaměřené na střední Evropu, případně přehlídky francouzsky, italsky či španělsky mluvených titulů, jednak DNY EVROPSKÉHO FILMU. Ty se letos pořádají již po jedenatřicáté, a to ve dnech 4. až 14. dubna.

Na těchto stránkách jsme jejich konání sledovali opakovaně (např. Dny evropského filmu se konají již po třicáté a Dny evropského filmu začínají). Stejně jako v předešlých letech se Dny evropského filmu i letos uskuteční nejen v Praze, kde si je zájemci mohou vyhledat mezi 4. a 9. dubnem, ale navštíví i další města: Boskovice, Brno, Červený Kostelec, Havířov, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Ostravu, Šumperk, Vrchlabí, Vyškov a Znojmo. Jiné lokality – třeba největší sídla v severních, západních a jižních Čechách (jako České Budějovice, Liberec, Plzeň, Ústí nad Labem…) - dosud stojí stranou.

Má smysl soutěžit?

Stejně jako ostatní filmové akce se také tato chce pochlubit soutěžními sekcemi, které jí mají dodat na vážnosti i přitažlivosti. Letos hned dvojnásobně: v první řadě budou soutěžit snímky zařazené do kategorie Poprvé (jsou to tedy debuty), stejné opatření potká i tituly shrnuté do kolonky Film a hudba. Nejsem si však jist, zda právě tyhle položky přitáhnou těší pozornost.

Diváci se seznámí i se sekcemi nesoutěžními. Jedna přináší retrospektivu ceněné, ba snad až přeceňované režisérky Jessiky Hausnerové, jejíž předešlé filmy, zpravidla poznamenané ženským (neřkuli feministickým) pohledem na události, jsme občas mohli zahlédnout i ve zdejších kinech. Zaujala třeba průhledem na údajné zázraky (Lurdy). Ve svém nejnovějším snímku Club Zero zkoumá citlivou otázku, jak lze manipulovat mladičkým studentským kolektivem, který snadno propadne právě módnímu pokrokářskému trendu, v daném případě ve stravování.

Velice různorodá je sestava opatřená názvem Živá planeta, kde nalezneme animované dílko i experimentálně zaměřené výpovědi. Největší pozornost však dozajista bude poutat Panorama, zpřístupňující výběr pozoruhodných filmů posledních let, které tuzemskou distribuci doposud většinou minuly.

Co by mohlo zaujmout

Co napsat k jednotlivým sekcím? Důležité je připomenout, že některé filmy budou uvedeny jakoby v předpremiéře, protože už jsou zakoupeny do tuzemské distribuce. Ale většinou je prozatím nikde jinde nespatříme. Soutěž prvotin je samozřejmě nevyzpytatelná, protože divák nemá jinou možnost než si vybírat podle stručných popisků, které sotva prozradí, čemu by se měl vyhnout. Všechny nabídnuté tituly by mohli být zajímavé: třeba finská údajně černá vánoční komedie Šťastně a vesele prý nabídne netradiční pohled do rodinného soužití během těchto svátků.

Panorama poskytuje širší výběr. Z Nizozemí třeba pochází festivalově ceněné ohlédnutí do koloniální minulosti Sladké snění. Nejsem si však jist, zda domorodá pokojská, byť dosavadnímu vlastníku porodila děcko, mohla doopravdy mluvit do toho, kdo povede cukrovarnickou plantáž. Bulharské drama Blažiny lekce, které uspělo na loňském karlovarském festivalu, se věnuje stále aktuálnějšímu problému – jak (nejen) starší lidé snadno uvěří internetovým podvodníkům, kteří je okradou o mnohdy celoživotní úspory.

Životopisy stále oslovují

V Polsku vznikl historický velkofilm Kos, věnovaný generálu Kościuszkovi, národnímu hrdinovi, jenž se na sklonku 18. století snažil zabránit roztrhání vlasti a jejímu rozdělení mezi tehdejší mocnosti, zvlášť velké sousto si chtělo ukousnout carské Rusko. Imperiální ruské choutky jsou stejné kdysi jako dnes, takové je poselství příběhu, který názorně objasňuje kořeny polské nechuti k východnímu sousedu.

Z dokumentů by mohl zaujmout snímek nazvaný Anselm – pojednává o slavném výtvarníku Anselmu Kieferovi a jeho tvorbě. Jako režisér je pod ním podepsaný světoznámý Wim Wenders. Další životopisný projekt, zařazený ovšem do sekce Film a hudba, vypráví v nejspíš notně nadsazené, groteskní nadsázce o výstředním, samorostlém malíři Salvadoru Dalím, jehož chce vyzpovídat jedna podnikavá novinářka, aniž tuší, co vše na sebe přivolá. Snímek má výmluvné pojmenování - Daaaaaalí!

Výběr filmu je sázkou do loterie

Náhodná doporučení, která jste si výše mohli přečíst, rozhodně považujte za náhodná. Žádné z nich neskýtá záruku toho, že se jmenovaným dílem budete plně spokojeni. Nezbývá než uznat, že návštěva jakéhokoli filmu je vlastně sázka do loterie, která může vyjít – nebo také ne, což je bohužel pravděpodobnější.

Ani festivalové vavříny nic nezaručují. Jako na kterékoli jiné přehlídce se i Dnech evropského filmu může vyskytnout několik položek, které lze označit za cenné a přínosné. Jenže jejich nalezení je skutečně dílem náhody. Takže přeji šťastnou volbu!

Dny evropského filmu (od čtvrtka 4. dubna do neděle 14. dubna 2024)
31. Dny evropského filmu (eurofilmfest.cz)
Foto: Dny evropského filmu