Krajina středověké Prahy

KrajinaStredovekePrahy perex Více než půldruhého století – od Tomkova Dějepisu města Prahy - se rozvíjí průzkum pražské lokality coby centra české kotliny, v posledních desetiletích obohacený o archeologické poznatky. Ty jsou často jediným zdrojem informací o časech, z nichž se žádné písemné doklady nedochovaly. Nyní na knižní trh vchází objemná publikace KRAJINA STŘEDOVĚKÉ PRAHY.

Editoři Jan Klápště, Tomáš Klír a Ivo Štefan, kteří se na knize podíleli také autorsky, ji sestavili z dvou desítek příspěvků, které pokryly nejen jednotlivé fáze středověku od raného až do pozdního někdy v 15. století (postihují tudíž bezmála celé tisíciletí!). Jednotlivé studie, vždy uzavřené anglickým shrnutím, si všímají hlavně venkovského zázemí někdejších pražských měst, jejichž fungování bylo na něm závislé – především se jednalo o zajištění potravin živočišného i rostlinného původu. Takže obhlédneme lokality např. v Královicích, Vinoři, Liboci apod.

Když chybí písemné doklady

Pisatelé názorně ukazují, co všechno vypovídá o dávných dějinách. Zdaleka nejde jen o průřez půdními usazeninami, o vykopávání základů staveb či prohlížení pohřebišť. Také zasypané studny nebo příkopy poskytují množství předmětů či spíše úlomků. Odborníci dokáží i ze zbytků často zuhelnatělých určit, jakými plodinami se naši dávní předkové živili, která zvířata pěstovali a jaká lovili. V některých případech skrze takové údaje určí nečekaně obšírné zakotvení případové události – například z raně středověkého hradiště v Praze-Královicích. Lze takto určit obvyklý jídelníček i životní podmínky: výskyt krys vypovídá o panujících hygienických podmínkách. V blízkosti hradiště se vyskytoval les (či aspoň stromový porost), jak dokládají zvířata na něj vázaná, například veverka, i otevřená odlesněná krajina, jak naznačuje přítomnost koroptve.

KrajinaStredovekePrahy 2

Vinořské hradiště (Zdroj foto: kniha)

Texty, povětšinou uživatelsky nepříliš vstřícné, jsou postaveny hlavně na sumarizaci výsledků dosavadního bádání, tomu odpovídá i množství odkazů k dříve zveřejněným poznatkům. Třeba vyhodnocování radiokarbonových dat je psáno jazykem, který pro běžného čtenáře pohybuje za hranicí srozumitelnosti. Časté jsou přehledné mapy, nákresy, tabulky, soupisy a grafy, připojeny jsou rovněž barevné fotografie příslušných zkoumaných předmětů (kosti, ozdoby) i pozemních vykopávek. Například obhlídka vinořské lokality provází množství týchž map, které přibližují jak použitá měření, tak jednotlivé druhy nálezů.

Oživení minulosti je obtížné

Nejrozsáhlejší úvodní studie, více než stostránková, se snaží načrtnout, jakými proměnami procházelo již někdy od 6. století místo, na němž později rozkvétala Praha. Dočteme se v ní zásadní údaj, že téměř vše, co víme o dění v české kotlině do 9. století, pochází z archeologických svědectví. A případné písemné informace o tehdejších poměrech pocházejí hlavně ze zahraničních kronik. Domýšlet můžeme třeba, jak v Praze vyhlíželo blíže neurčené tržiště a obchodování, o němž se zmiňuje ve své pověstné zprávě Ibrahím íbn Jákub, když popisuje vzhled města i způsoby placení – vedle mincí se tu jako směnný prostředek uplatňovaly i šátečky, které se jinak k ničemu jinému nehodily. Tyto nejspíš z plátna vyrobené šátečky zjevně souvisejí s původem slova platit. Bohužel je mizivá šance na jejich nalezení, protože na rozdíl od mincí snadno podléhaly zkáze. Teprve v 11. až 12. století vznikají první písemné záznamy o vlastnících majetku a jeho přesunech.

KrajinaStredovekePrahy 3

Královické hradiště - průzkum vnějšího opevnění (Zdroj foto: kniha)

Další kratší texty se vyznačují tím, že se soustředí na jedno konkrétní, místně i časově omezené téma, sem patří i nálezy mincí, zbraní, ozdob, ale také na zjištění, jaké venkovské majetky měli pražští měšťané ve vrcholném a pozdním středověku, jak tehdy vyhlíželo obchodování s dřevem nebo jaké nerostné suroviny se těžily. Jako svérázný doplněk lze chápat vložení pěti přírodovědných kapitol, které názorně přibližují vyhodnocování nalezených předmětů, ať již je pozůstatek pece, rostlin, zvířecích kostí nebo kovářské nádoby.

Krajina středověké Prahy je dílo, které lze sotva považovat za popularizační, a tudíž za čtenářsky vstřícné. Avšak jako doklad o nynějších postupech a možnostech historického bádání je jistě zajímavé. Určitou výhradu bych vznesl jedině ke grafice: jsou zvolena zbytečně veliká písmena, která by mohla být o třetinu menší. Spotřebovalo by se méně papíru, kniha by pak byla lehčí a tenčí.

KrajinaStredovekePrahy