Kultura21.cz

Počasí se po ránu trošku umoudřilo a v šedivé dece nad areálem se zase začaly ukazovat modré dírky. Byla to sice jen finta na vylákání rockerů a metalistů ze stanů a stánků, protože aprílové počasí letošního července nás pak po celý den splachovalo občasnými deštíky a přeháňkami - ale nepřijela jsem sem remcat na počasí, ale za muzikou.

1. Lady Kate

Jihlavská gothic-metalová kapela obsadila v loňském roce 2. místo v soutěži Rock Max 2012 a měla vystoupit na zimních Masters Of Rock 2011, což ale nějak nedopadlo, vystoupili proto až na letním festivalu. Stihla jsem jen úplný závěr, ale výrazný, až operní projev zpěvačky byl slyšet do širé dáli. V hlubších polohách zněla mnohem příjemněji. Můj šálek čaje to taky není, vůbec mi letos přijde těch žen za mikrofonem nějak příliš… ovšem až na Angelu Gossow, té není nikdy dost.

2. Odium (Německo)

Jméno skupiny pochází z latiny a znamená Nenávist. Němečtí thrasheři nerozjeli zdaleka takový masakr, jako včera Exodus - ale pro mě je méně někdy více, o co míň brutality, o to víc se tam objevilo melodií a jak pravil slovenský moderátor - bol to celkom dobrý rokenrol.

3. Sebastien + Roland Grapow + Apollo Papathanasio + Katie Joanne

Na MOR se občas konají zajímavé akce, které nejsou jen tak obyčejným koncertem. Například vloni zde křtila své nové album skupina Seven s hosty Blaze Baileym a Victorem Smolskim, a byla to paráda. Letos zde svůj dvojjazyčný debut z roku 2009 - Pláč bílých růží (Tears Of White Roses) představila pardubická power-metalová skupina Sebastien a pozvala si velmi zajímavé hosty - producenta alba Rolanda Grapowa a zpěváka skupiny Firewind Apolla Papathanasia, kteří na jejich albu také účinkují, a rakouskou zpěvačku Katie Joanne ze skupiny Sirens Cry. Jejich vystoupení mě hodně zaujalo, zpěvák Jirka Rain má vážně skvělý hlas a asi je zařadím do sortimentu, tím spíš, že připravují vydání druhého alba. Až na jeden refrén odehráli celý svůj set v angličtině.

4. Milking The Goatmachine (Německo)

Tahle německá banda v kozlích maskách dokáže rozjet parádní masakr. Svou image vypilovali k dokonalosti nepatrnou úpravou svých jmen, z Gottfrieda se stal Goatfreed a podobně. Viděla jsem jejich vystoupení už vloni na plzeňském Metalfestu a věděla, co od nich můžu čekat - rytmický grindcore, řežbu v kotli a místo zpěvu nepříliš artikulovaný řev s naprosto nesrozumitelnými texty. Tudíž jsem je tentokrát s klidným srdcem vynechala, blbnutí v moshi přenechám mladším a silnějším.

5. Citron

Další z českých stálic, které nesmějí chybět. Se zaskakujícím zpěvákem Fany Michalíkem, který v kapele působil v letech 1990-92, odehráli komplet celé svoje zlaté album Radegast z roku 1987, které jim mj. dopomohlo ke Zlatému slavíkovi. Tak narvaný kotel neměly mnohé zahraniční kapely. Zakončili ještě povinným Ocelovým městem.

6. Kissin' Dynamite (Německo)

Parta, která se dala dohromady už ve škole a od té doby hraje deset let v nezměněné sestavě parádní a energický hevík se vším, co k němu patří. Vydali už tři alba, na posledním s názvem Money, Sex & Power je hodně znát, že kapela vyzrála, vyspěla a po pěvecké i tématické stránce dost přiostřila. Překvapila mě ale jejich image - namísto důstojných gentlemanů z promofotek k jejich poslednímu albu se na stage vyřítilo s mikrofonem cosi bezpohlavního s neuvěřitelnou blonďatou hřívou, co se ani na chvíli nezastavilo a vypadalo, že funguje na atomový pohon. A čest jménu kapely dělali i ostatní její členové. Bylo sice opět deštivo, ale z pódia doslova sálal žár.

Setlist:

1. Sleaze Deluxe
2. Sex Is War
3. Addicted To Metal
4. Love Me, Hate Me
5. Supersonic Killer
6. I Will Be King
7. Operation Supernova
8. Hysteria
9. Money, Sex And Power

7. Arakain

Na nich je mi sympatické, že neobrážejí celou sezónu festivaly s identickým setlistem. Na Metalfestu vystoupili se svým setem, poskládaným jen z prvních dvou výrazně thrashových alb, a do Vizovic si tentokrát přivezli hosta - Lucii Bílou, která s nimi jela celé jejich jarní výroční turné. Ať si na „popovou slavici“ nadává kdo chce, tady s Arakainem předvedla, že nezapomněla, jaké je to být rockerkou. Parádní koncert.

Setlist:

1.    Nesmíš to vzdát
2.    Gilotina
3.    Kolonie termitů
4.    Kyborg
5.    Ďábelská hra
6.    Paganini
7.    Marat
8.    Cornoutto
9.    Ztráty a nálezy
10.    Dotyky
11.    Zimní královna
12.    Tygřice
13.    Apage Satanas

8. Firewind (Řecko)

První z mých dnešních mnoha headlinerů. Skvělá kapela s fantastickým kytaristou Gusem G (hraje mj. s Ozzym) předvedla perfektní výkon. Gus dokáže hrát na kytaru i na klávesy najednou, já myslím, že je mimozemšťan. Nezazněla sice žádná z jejich krásných předlouhých instrumentálek, ale i tak jsem se při jeho sólech tetelila blahem.

Setlist:

1.    Wall Of Sound
2.    Head Up High
3.    Till The End Of Time
4.    Into The Fire
5.    Mercenary Man
6.    Losing My Mind
7.    I Am The Anger
8.    Tyranny
9.    Falling To Pieces

9. Korpiklaani (Finsko)

Parádní folkmetalový nářez, na jaký jsme od téhle smečky z Lesního klanu zvyklí. Kapela má nového houslistu namísto zakládajícího člena Jaakko "Hittavainena" Lemmetty - stal se jím Tuomas Rounakari, který nám také předvedl unikátní sólo na housle - Shaman violin. Jejich písně nejsem schopná identifikovat, ale určitě tam bylo něco o pivu, vodce a lesích. Při jejich koncertu se vedle stage rozklenula krásná dvojitá duha.

10. Stratovarius (Finsko)

Stratovarius je má srdcová kapela, která mě před pár lety přivedla k metalu, takže nejsem kritik, ale velmi zaujatý fanoušek. Byla jsem zvědavá, jak jim to bude šlapat s novým bubeníkem - po odchodu Jörga Michaela vybrala kapela z více než stovky uchazečů jeho nástupce, Rolfa Pilveho, mladého bubeníka s bohatou praxí, i když spíš v tvrdších kapelách; hrával víc deathmetal než power. Ale ještě víc mě trápily obavy, jak je na tom s hlasem zpěvák Timo Kotipelto, kterého vloni v zimě při turné s Helloween postihla vinou infekce ta nejhorší věc, která se zpěvákovi může stát - ztráta hlasu. A protože Stratovarius nechtěli odříct ani jediný koncert, trápil se Timo (a posluchači s ním) několik týdnů a když jsem sledovala živá videa z té doby, bolelo mě v krku i za něj.

Mezitím ale uplynul rok a půl a i když Timo už asi nikdy neuječí ty závratné výšky, jako na svých prvních dvou albech se Stratovarius, hlasově se už srovnal natolik, že si ho několik kapel pozvalo k hostování na svých nových albech (mj. Sonata Arctica).

Potěšil mě hodně vypulírovaný setlist, na němž se objevily věci již dávno nehrané, například Eternity, velkou radost mi udělala balada Forever a k dokonalému štěstí chyběla jen Jensova klávesová exhibice Winter Skies. Zaujaly nové aranže u notoricky známých písní jako Black Diamond nebo Kiss Of Judas a samozřejmě skvělé sólo Lauriho Porry na baskytaru. Nepředvedli bezchybný výkon, Timo se občas ne tak zcela strefoval do správných tónů a slov, změna na postu bicích znát je a chvílemi mi přišly vytažené příliš nahlas - ale ani pár chybiček na kráse nedokázalo pokazit mou radost z jejich vystoupení, užila jsem si ho spolu s ostatními fans na maximum.

Setlist:

1.    Destiny (intro)
2.    Under Flaming Skies
3.    Phoenix
4.    Deep Unknown
5.    Eternity
6.    Against The Wind
7.    Darkest Hours
8.    Eagleheart
9.    Infernal Maze
10.    Forever
11.    Sólo baskytara - Lauri Porra
12.    The Kiss Of Judas
13.    Black Diamond + sólo bicí
14.    Hunting High And Low

11. Nightwish (Finsko)

Zatímco pátek ovládly německé kapely, tento večer patřil jednoznačně Skandinávcům. Jak jsem už uvedla u WT, tenhle styl hudby je mi bohužel zcela cizí. Nedočkáte se proto žádného zasvěceného komentáře, žádného srovnávání Tarji a Anette, už proto, že jsem se nikdy nedokázala přinutit naposlouchat si od nich byť i jen základní minimum. Fanouškům téhle kapely - a bylo jich tam opravdu hodně - přeju, pokud si jejich vystoupení užili. Já si poslechla asi tři písničky, podívala se na pár prskavek, zpěvačku v podivném a neatraktivním oblečku, která sice nezpívala falešně, jak jí mnozí vytýkají - ale jediné, co mě chytlo za uši, byly pasáže, odzpívané Marcem Hietalou. Anette zpívala bez jakéhokoliv náboje a drajvu a taková Lucka Bílá by ji podle mého názoru naprosto převálcovala. Moji top headlineři na své vystoupení teprve čekali.

Setlist: (zdroj - setlist.fm)

1.    Storytime
2.    Wish I Had An Angel
3.    Amaranth
4.    Scaretale
5.    Dead To The World
6.    I Want My Tears Back
7.    Come Cover Me
8.    Last Of The Wilds
9.    Planet Hell
10.    Ghost River
11.    Nemo
12.    Over The Hills And Far Away (Gary Moore cover)
13.    Song Of Myself
14.    Last Ride Of The Day

12. Deathstars (Švédsko)

Tahle kapela do pozdních nočních hodin celkem sedne. S poslední vydanou kompilací, nazvanou skromně The Greatest Hits on Earth a doplněnou o dvě nové písně - Metal a Death Is Wasted On The Dead, výrazně změnili image - místo bílého líčení s rudými rty nastoupily lebčičky. Nu což, každá kapela si jde svou cestou, aby se co nejvíc zviditelnila a zaujala fanoušky. A má to svoje výhody - v civilu je pak nikdo nepozná a neloudí autogramy a trsátka. Jejich hudba ale zůstává stejná, výrazně odlišná od všeho jiného, co tu letos hrálo, trochu industrial a trochu gothic, s trochu perverzními texty, ale pro mě velmi dobře poslouchatelná. Už jsem jedno jejich vystoupení viděla - na prvním ročníku Metalfestu, tenkrát měli světélkující kytary. Jejich druhý koncert mě ale trošku zklamal. Možná proto, že nenabídli nic nového. Hráli bezchybně, znělo to přesně jako z CD, líčení bylo tentokrát spíš symbolické, ale celé mi to přišlo takové trošku studené (možná taky proto, že byla fakt děsná zima).

Papírek se setlistem jsem bohužel někde ztratila, ale tuším, že zahráli Metal, Tongues, Blitzkrieg, Motherzone, Cyanide, Mark Of The Gun, Death Is Wasted On The Dead, Blond Stains Blondes… prostě většinu z jejich posledního alba.

Masters of Rock 2012
Datum a místo konání: 12.-15.7., Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek
Pořadatel: Pragokoncert
Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: www.musicfoto.net - autor: Petr Tvrdík
Zdroj videa: YouTube.com