Petr Sobotka: Na vědě je hezké, že neustále přichází s něčím novým a je hrozně rozmanitá

Od roku 2014 je autorem rozhlasového populárně naučenému pořadu Meteor, v němž poprvé jako host promluvil v roce 2003. Jak sám Petr Sobotka přiznává, chtěl být astronomem a tím se stal a za svůj přínos astronomii obdržel od České astronomické společnosti (ČAS) Cenu Zdeňka Kvíze.

„Pořad Meteor mě provází celým životem. Poslouchal jsem ho už jako dítě při rodinné snídani a Meteor byl jedním z hlavních faktorů, které mě nasměrovaly k zájmu o vědu. Už na ZŠ jsem se proto věnoval astronomii a inspirací mi byly právě astronomické příspěvky Meteoru.“ A tento rozhlasový populárně-vědecký pořad se vám stal osudem. A co vás ještě v dětství bavilo? Čím jste chtěl být?

Dlouho jsem žádný vyhraněný zájem neměl. Stavebnice, sledování dětských pořadů v televizi, blbnutí s dalšími sídlištními dětmi venku… Situace se změnila, když jsem začal víc číst. Nejprve to byly romány Karly Maye, Old Shatterhand a Vinnetou mi ukázali, že pomocí knih lze prožívat velká dobrodružství. A pak jsem sáhl po své první Verneovce a začal jsem obdivovat všechno, co se týkalo vědy a techniky.

Ve třinácti letech jste se začal věnovat astronomii, nauce o hvězdách. Přivedl vás k ní již zmíněný Meteor, televizní pořad s Dr. Jiřím Grygarem Okna vesmíru dokořán a dobrodružné knihy Julese Verna. A to vás přivedlo ke studiu na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor užitá fyzika – astrofyzika. Proč právě tento obor?

Chtěl jsem být astronomem a tečka. V oborech a možnostech vysokých škol jsem se moc nevyznal. Volba padla na Brno i z praktického hlediska, protože bych v Praze nedostal kvůli blízkosti Kolína ubytovací místo na VŠ kolejích. V Brně jsem navíc znal řadu lidí z oboru, protože tam bylo na hvězdárně celostátní centrum, které organizovalo pozorování proměnných hvězd. Já byl už roku 1995 (půl roku před maturitou) dle statistik nejaktivnějším pozorovatelem proměnných hvězd v ČR, takže mě to táhlo do Brna, kde tehdy vznikl tento nový obor pod vedením prof. Zdeňka Mikuláška, který byl zároveň ředitelem brněnské hvězdárny a planetária i odborníkem na proměnné hvězdy.

Nějakou dobu jste působil jako učitel matematiky, fyziky a informatiky na ZŠ. Co vám praxe pedagoga dala? Čím vás obohatila?

Byla to opravdu moc zajímavá zkušenost. Přitom jsem měl před tím zkušenosti jen z astronomických táborů na hvězdárně ve Vyškově, kde jsem několik let pomáhal. Být učitelem je velmi složité, myslím, že si to většina lidí neuvědomuje. Vyžaduje to přípravu na každou hodinu, zvládání psychologie kolektivu i individualit a nutnost neustále vymýšlet něco nového. Vysvětlování dětem mě vždycky hodně bavilo a je to radost, když máte žáky, kteří jsou zvídaví a opravdu se chtějí něco dozvědět. Bohužel, na základní škole je jich men-šina.

V roce 2003 jste začal spolupracovat s pořadem Meteor, když vás tehdejší redaktor tohoto pořadu Ivo Budil pozval k mikrofonu, abyste promluvil o polární záři viděné v ČR. Od té doby jste ještě několikrát hostoval a v roce 2014 jste se stal jeho autorem. Jaké to bylo být poprvé v Meteoru, v pořadu, který jste jako malý kluk tak rád poslouchal?

Pozvání do Meteoru coby hosta pro mě bylo velkým překvapením. Upozornil jsem Ivo Budila mailem na polární záři, že by o ní mohl vysílat a poděkoval mu za pořad, který mě přivedl k vědě. A on druhý den odpověděl „to je pěkný námět, přijďte mi to říct na mikrofon Vy“. Já tehdy napsal o té polární záři do MF DNES a jemu se článek líbil. Při natáčení jsem byl velmi nervózní, ale on mě zval na další rozhovory a pořád mi podsouval, abych pro rozhlas dělal i něco víc. A tak jsem od roku 2005 psal články popularizující vědu a od roku 2006 jsem dostal možnost natáčet rozhovory a po půl roce mít i svůj autorský pořad Nebeský ces-topis. Měl jsem tedy sedmiletou praxi, když přišla nabídka dělat celý pořad Meteor. Neváhal jsem ani vteřinu.

Co vás baví na přípravě Meteoru? Na pořadu, zaměřeném na vědu, která se zdá být nuda, a přitom je to velké dobrodružství a opravování omylů.

Na vědě je hezké, že neustále přichází s něčím novým a je hrozně rozmanitá. Existuje obrovské množství různých oborů a je toho moc, o čem se dá vysílat. Baví mě už výběr témat. Snažím se vžít do posluchačů a ptám se sám sebe – co by je asi tak zajímalo? Pak je hezké, že mám v Meteoru volnou ruku a mohu si vymýšlet, jakou formou vědu popularizovat. Na-příklad taková matematika je velmi složitá pro rozhlas, protože posluchač nevidí žádný obrázek, graf ani vzorec. Šel jsem na ni tedy úplně jinak. S pomocí děkana MFF UK doc. Mirko Rokyty jsem napsal 8 příběhů, kdy jsem nechal oživit matematické úlohy a výpočty. Byly to takové úlohy, jejichž správnému řešení člověk na první pohled ani nevěří, protože se příčí selskému rozumu. Nicméně matematicky je zcela správné. S mikrofonem jsem také navštívil české jeskyně nebo sopky a jednou se dokonce koupal v radioaktivní vodě…

Několik let jste pracoval v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově. Za svůj přínos astronomii jste v roce 2012 obdržel od České astronomické společnosti (ČAS) Cenu Zdeňka Kvíze. Co to pro vás znamená?

Potěšilo mě, že Česká astronomická společnost ocenila mou práci. Je to hezký pocit, získat cenu, přeju ho každému, kdo se něčemu dlouhodobě věnuje. Tehdy jsem cenu získal jak za popularizaci astronomie, tak za pozorování proměnných hvězd. Tomu už se dnes nestíhám věnovat.

Jste autorem na tisícovku populárně-naučných článků. A svůj první článek jste napsal ve svých 17 letech pro astronomický časopis Perseus, jehož jste byl v letech 1999 – 2004 byl šéfredaktorem. Řadu let přispíváte svými články na server České astronomické společnosti astro.cz Díky svých příspěvkům jste se stal velkým popularizátorem vědy. Čím je pro vás astronomie dnes? Čím vás stále okouzluje, že se stala, jak sám přiznáváte, vaším celoživotním koníčkem?

Vesmír je tajemné místo. Stačí v noci vyjít za město a zaklonit hlavu. Je to úžasný pohled. Tisíce hvězd, mlhoviny, hvězdokupy. Jsme jen malou kapkou v moři zvaném vesmírný prostor. Je to fascinující samo o sobě. Je úžasné, jaký pokrok astronomie udělala od prvních poznatků o postavení Země coby kosmického tělesa, měření vzdáleností ve Sluneční soustavě až po objevy černých děr, pulzarů a planet u cizích hvězd. Na světě dnes neexistuje astronom, který by věděl vše. Odborník na planetky si nemá o čem povídat s odborníkem na vývoj vesmíru. Objem znalostí už přesáhl možnosti jednotlivce. Jsem moc zvědav, kam dál bude pokrok směřovat.

V soukromí jste trojnásobným otcem. Tahá to vaše děti také, jako kdysi vás, tam „nahoru, ke hvězdám“ nebo mají zcela jiné zájmy?

Snažím se dětem svou oblíbenou astronomii nevnucovat. Syn byl odmalička zvídavý a od svých 5 let poslouchá Meteor. Teď je mu 10, sám si na sobotní osmou hodinu nařídí budík a sám si zapne rádio a bedlivě poslouchá. Děti mají přirozenou zvídavost a já se jim snažím odpovídat na jejich někdy složité dotazy tak, abych v nich podpořil další ptaní se.

Jak rád trávíte volný čas? A co vám říká slůvko relax?

Dobré víno, dobrý seriál a aspoň trocha pohybu. Ale moc času na Relax není.

Petr Sobotka:

Narodil se 2. 12. 1977 v Kolíně.
V letech 2003–2006 byl učitelem matematiky, fyziky a informatiky (ZŠ ve Velimi a 7. ZŠ v Kolíně).
V letech 2005–2013 pracoval v Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově.
V letech 2002–2010 byl spolupracovníkem MF DNES, přispíval do sobotní přílohy Věda.
2008–2009 spoluautor astronomických článků pro časopis 21. století, Junior a Sanquis. Od roku 2002 přispívá na server České astronomické společnosti astro.cz.

V Českém rozhlase působí v Tvůrčí skupině popularizace vědy a techniky, v rámci které připravuje pořad Meteor pro stanici ČRo Dvojka.

Zdroj foto: úvodní archiv Petra Sobotky, dále uvedeno pod fotografiemi