Roku 1760 uspořádali konšelé královského města Písku honosné oslavy tisíciletého výročí jeho založení, aniž tušili, že podlehli šalebné mystifikaci. Vycházeli totiž z autoritativní zmínky Václava Hájka z Libočan, učiněné v jeho Kronice české (1541). Vážení údové městské samosprávy ovšem nebyli výjimkou, hodnověrnost Hájkova spisu začal vyvracet až o několik desetiletí později Gelasius Dobner.

 

 

Postřehl, že ctihodný spisovatel zřejmě trpěl mánií přiřazovat i k bájným událostem, bezčasově zachyceným kanovníkem Kosmou, konkrétní datum. Každou kapitolu uvozuje příslušným rokem uvedeným v záhlaví. Tak třeba příchod Čechů do jejich budoucí vlasti Hájek klade do roku 644 (kdy uplynulo přesně 5 843 let od stvoření světa, jak vyvozoval z biblické dějepravy). Roku 722 se podle něho Libuše provdala za Přemysla. Každou událost dokázal obalit poutavým shlukem dalších podrobností, když s nepochybným vypravěčským umem vytvářel své řekněme alternativní dějiny počátků českého státu. Nic netušil o Sámově říši a o "moravském království" měl povědomí nanejvýš mlžnaté.

Ostatně i Moravané (coby cizozemci) mu vystupují stejně jako okolní národy - s Němci v první řadě - jako nepřátelé Čechů, byť je ochoten v souladu s dobovou aktualizací sjednocovat křesťanské národy do boje proti pohanským Turkům, nasouvající se v průběhu 16. století do střední Evropy. Takže se nedivme, že mentalitu a mravy své doby přisuzuje i dějům časově vzdáleným, jak to známe z výtvarného umění, jmenovitě z přenášení stávajícího odění do třeba i biblické minulosti. Pokud se mu nedostávalo informací, tak si je prostě vymyslel. Určitá nejistota pak přetrvává u těch období, kdy podkladů už sice měl dostatek, ale přesto - nepodléhal pokušení bájit i nadále?

Kronika česká, v původním vydání svým rozsahem nepochybně impozantní (obsahuje 528 velkých listů - viz obrázek), vypovídá o Hájkově koncepci ideálního všesjednocujícího křesťanského řádu, zatímco jakékoli rozbroje podle něho tuto předpokládanou idylu rozrušují - ať již se jednalo o husitství či slabou vládu Jiřího z Poděbrad i následných Jagellonců. To vysvětluje, že Hájek vlastně nikomu nestraní, ani městům, ani šlechtě, ani panovníkům. Nastoluje jakýsi vyšší princip mravní.

Výmluvné je pojetí husitských válek, kdy Hájek odsuzuje ničivé běsnění bez ohledu, která strana konfliktu je rozpoutala, a soucit má nanejvýš s oběťmi. Není divu, že z posledního výboru z Kroniky, který vyšel před třemi desetiletími, vypadly právě kapitoly věnované husitské éře. Nynější kompletní vydání Kroniky české (samotný text pokrývá 1173 stran, nemluvě o dalších bezmála třech stovkách doprovodných stránek, které obsahují studie a rejstříky) je tedy mimořádně záslužné - už jen proto, že v takto úplné podobě vyšla Kronika naposledy před dvěma staletími.

Vliv Hájkova spisu, pozoruhodného i šíří zapracovaného materiálu, jako základního informačního zdroje přetrvával po celá staletí. Nahradil jej teprve František Palacký svými neméně monumentálními Dějinami - a od té doby se Kronika česká stává především předmětem historického zkoumání, píší se o ní diplomové práce. Důležité stati, které přibližují jak okolnosti prvního vytištění, tak Hájkovu koncepci, ostatně obsahuje i nynější vydání.

Nakladatelství Academia, které se o tento záslužný počin zasloužilo, náleží velká pochvala za pečlivost, jakou celému projektu věnovalo. Hájkův text je přepsán do současného jazykového úzu, byť s ponecháním původních archaismů - tak si třeba uvědomíme významové posuny u leckterých slov. Například výraz "poctivě" před půltisíciletím odkazoval k poctám, nikoli k poctivosti.

Rozdíl mezi nynějším přepisem a původní podobou dobře ozřejmí text Zlaté buly sicilské, přiřazený k roku 1212 - jako příloha jsou připojeny i dvě varianty výchozího tisku (s.1402-1403). Jak vyhlížel tisk v 16. století, ozřejmuje připojený obrázek, který odpovídá straně 1021 nynějšího vydání.

A zkuste uhodnout, který rok má Hájek na mysli, když poslední kapitolu svého spisování označí "léta tisícího pětistého sedmmezcítmého". Oznamuje v ní, že na den svatého Matěje byl Král Jeho Milost, král Ferdinandus, v kostele svatého Víta na hradě Pražském s velikou slavností korunován a nazejtří Královna Anna Její Milost v témž kostele také touž korunou českou korunována.

Václav Hájek z Libočan: Kronika česká (knižní vydání je transkribované do současné češtiny, přiložené CD obsahuje verzi transliterovanou, tedy přibližující původní tisk).
K vydání připravil, poznámkami opatřil, ediční poznámku napsal a rejstříky sestavil Jan Linka. Doslov napsal Petr Voit.

Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2013, 1448 stran.
Hodnocení: 100%

Foto: Academia, www.ikaros.cz, www.muzeumd.cz

< Předchozí		Další >