Z města Ústí nad Labem je známější sice křesťanský kostel se šikmou věží, ale ten „červený“ je jen o pár ulic dál a skrývá technický unikát evropského významu. Kostel je zasvěcen apoštolu Pavlovi a patřil německým evangelistům. Červený se mu říká proto, že tato stavba, jako ostatní evangelické kostely jsou charakteristické cihlovou fasádou.

 

 

Ten v Ústí nad Labem je ale postavený z betonu a cihly jen imituje, i když pár těch opravdových cihel tam pozorný návštěvník také uvidí (u oken). Stavbu financovali bohatí ústečtí podnikatelé a v roce 1902 byla vypsána soutěž pro architekty. Byl vybrán lipský architekt Julius Zeissig a ústecký stavitel Alwin Koohler. Již 28. září 1904 byl položen základní kámen a celá stavba byla dokončena v roce 1906 a v tehdejších korunách stála 150 tisíc.

Je to jednoduchá novorománská stavba s polokruhovou apsidou v závěru a 40 metrovou věží. Okna půlkruhově zaklenutá. Nad portálem je trojúhelný fronton s obloučkovým vlysem a latinským křížkem. Nad ním pak ztrojené novorománské okno. O tom, že klenba se svým rozpětím 12 metrů je postavená z betonových prefabrikátů se sice z drobných zmínek z dobového tisku vědělo, ale větší pozornost se tomu nevěnovala. Železobeton se v té době už používal, i když hlavně při stavbách železničních mostů a použití při stavbě kostela bylo dost v té době neobvyklé. Dokumentace se žádná nedochovala, původní obyvatelstvo bylo odsunuto a naši historici neměli z čeho čerpat. A tak, že se jedná o technický unikát, se dozvěděli od badatelů z drážďanské univerzity až v roce 2008. A od drážďanských kolegů pak muzeum dostalo článek z berlínského časopisu z roku 1905 věnovaný právěstavbě kostela, včetně fotografii a nákresů.

Unikátní bylo technologického řešení podle nového patentu vídeňského inženýra Franze Visintiniho na předpojaté příhradové nosníky. O jeho prvním použití pro klenbu kostela psal a vyzdvihoval tehdejší odborný tisk po celém světě. Na jednom ze snímků je vidět rozestavěnou klenbu s tenkými stěnami železobetonových nosníků tak tenkých, že připomínají „pavoučí síť“. Potvrzena byla i informace, že veškeré části klenby byly na stavbu již dovezené zhotovené a klenba se „skládala“ až na místě. Uznání proto dostala i ústecká stavební firma, která tuto technickou novinku realizovala a právě pro její preciznost je kostel od roku 1998 památkově chráněnou stavbou. Nelze se divit, že po znovu uvedení ve známost o unikátní klenbě, se častějšími návštěvníky stávají nyní i budoucí architekti z celého světa, ten poslední obdivovatel byl s Kanady.

Původní interiér se zachoval pouze částečně. Evangelické kostely jsou strohé proti bohatým křesťanským a po válce byl vnitřek upraven. Původní okna, zdobená apoštolem Pavlem a Petrem, výjevy ze života Krista a s ornamenty byly zničeny při náletu v dubnu 1945. Okna v apsidě byla zazděna a vnitřní německé nápisy zabíleny. Nad vchodem a na bocích stěn je umístěna kruchta ze dřeva. Původně na ni byly citáty z bible psané v němčině, které byly po válce nahrazeny zlacenými kříži, které se v evangelických kostelích nevyskytují.

Na kruchtě jsou původní varhany kuželové tvaru s dvěma manuály z dílny Herrmanna Euleho, které nedávno poškodili zloději, kteří se do kostela vloupali. Z kararského mramoru byla zhotovena socha žehnajícího Krista v nadživotní velikosti a také z bílého mramoru byl zhotoven oltář, který byl krásně zdobený. Jeho otesaná strana, není pro veřejnost viditelná, směřuje k soše. Přestože mezi hlavními mecenáši této stavby nebyl žádný ústecký uhlobaron, kostel byl plně elektrifikován a dokonce vytápěn až po kruchtu parním topením. Na původních radiátorech jsou patrné původní zdobné vlysy a odvod páry byl zamaskován na střeše.

Ve věži, ze které byl krásný rozhled na město, byly původně tři zvony. Dochoval se pouze ten největší s vyobrazením Martina Luthera. Věž není přístupná, při vichřici byla poškozena střecha, která teprve nedávno byla opravena. Nyní se hledají finance k jejímu vyčištění, protože zatím slouží jako nerušené hnízdiště holubům.

Poslední zajímavostí je to, že kostel nyní slouží k bohoslužbám Církvi československé husitské a Českobratrské církvi evangelické, které jsou zároveň správci této ojedinělé stavby, která je od roku1998 památkově chráněná.

Prameny: http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/57-chram-apostola-pavla

Foto: autorka

< Předchozí		Další >