Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Tak jednoduše se dá nazvat velká letecká akce v Rakousku-Uhersku, od které uplynulo právě sto let. Letecký svět už byl mnohem dál, Amerika už od roku 1903. Slavný let Jana Kašpara z Pardubic do Chuchle a zpět, se uskutečnil v roce 1910 a stal se impulzem pro další desítky nadšenců. Neměli to však vůbec jednoduché, prototypy strojů byly drahé, velmi poruchové, a snaha pilotů o vzlétnutí končila často už na zemi. Přesto, nebo právě proto, letecké akce lákaly tisíce lidí, kteří za tu podívanou byli ochotni i platit vstupné. Ti co na něj neměli, si našli místo někde mimo placenou zónu, která byla odstupňována, aby alespoň viděli letadlo ve vzduchu, někdy spíše jen pohybující se tečku.

Leteckého nadšence mělo i město Ústí nad Labem, který se pokusil vzlétnout v roce 1908 na svém výrobku na Mariánské skále. Pokus Konráda Puschnera byl neúspěšný a možná proto se dostal do dobového tisku, kdy Ústecký nedělní list 21.11.1908 o tom psal. Byl by úplně zapomenut, kdyby v osmdesátých letech tento článek nenašel ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser a neuvedl to v Dějinách města Ústí nad Labem v roce 1995. Také o dalším ústeckém vyhlídkovém letu jsou zmínky v tisku. Ten se uskutečnil v roce 1912 a přes veškerá bezpečnostní opatření byl příčinou smrti dvou osob. Majetnický vztah starosty obce Stříbrníky, kdy byl přesvědčen, že na svém pozemku si může dělat, co chce a odmítl ho opustit, byla příčinou, proč to i s manželkou zaplatil svým životem. Zkušený pilot Karl Illner, který byl nucen pro poruchu stroje v jejich blízkosti nouzově přistát, nemohl už neštěstí zabránit, další let odmítl a odcestoval domů.

Lohner Parasol rok 1916

Na jaře roku 1914 se uskutečnil na podporu letectví v Rakousku-Uhersku největší závod na trase Vídeň-Praha-Terezín-Brno-Budapešť-Vídeň. Pro propagaci výrobků značky Schicht to znamenalo velký reklamní tah a firma věnovala vítězi 100 tisíc rakouských korun, závod se tak konal pod jejich firemním názvem. Částka to byla značná, v té době stačila na zakoupení dvou letadel, a proto zájem ze strany pilotů byl. Byla ale určena jen pro piloty rakouskouherské, se zákazem účasti vojenských pilotů. Několik z nich se ale přihlásilo pod pseudonymem. Celkem bylo přihlášeno dvanáct pilotů se svými stroji různých značek, ale do I. etapy jich nastoupilo jen sedm a dva pro technické problémy vůbec neodstartovali.

Lohner Pfeilflieger 156

Úplně největším smolařem byl pilot Raterer, který do Vídně s jedním nouzovým mezipřistáním na šluknovsku přiletěl až z Berlína, ale v závodě brzy havaroval. Do Prahy se dostala čtyři letadla, prvním sice byl Stiploschek, ale netrefil se do vyznačeného koridoru, havaroval a letadlo rozbil. V té době byla navigace ještě v plenkách, a létalo se podle map, kterou měl druhý člen posádky. Jenže stačily zmrzlé ruce, což v otevřených dvojplošníkách bylo běžné a najednou pilot nevěděl, kde vůbec jsou. To se stalo Wittmannovi, který musel nouzově přistát, aby se dozvěděl, kde vlastně je. Přes tuto ztrátu, kdy jeho čas byl přes čtyři hodiny, Stiploschek to zvládl za dvě, nakonec celý závod vyhrál. Pomohlo mu také to, že jakmile dosedl v Praze, odešel spát, ostatní směřovali do Terezína, kam přilétl až po odpočinku druhý den a zase šel spát.

Etrich-II Taube

Pro piloty byla připravena „malá smyčka“ z Terezína do Teplic a přes Ústí nad Labem zpět do Terezína. Města na této smyčce daly dohromady částku pět tisíc korun pro vítěze a obyvatelstvo tím žilo několik dní. Spojení mezi městy bylo pomocí telefonu či telegrafu, ale pro piloty byli jen určené body k otočce označené bílou vlajkou, což nebylo pro ně snadné vůbec najít. Po jejich protestech nakonec částka byla mezi ně rozdělena. Ten co se otáčel, až nad Trmicemi dostal alespoň tisícovku, další dva pak tisícovky dvě. Na zpáteční cestě havaroval Stiploschek u Krabčic, kde skončil se zlomenou čelistí a kotníkem, obyvatelé si chtěli odnést kousek jeho letadla na památku. Další dva co spěchali do Brna, byli nuceni nocovat po nouzových přistáních jeden v Kolíně a další v Novém městě na Moravě. Do další etapy se mohli přihlásit i ti, co v první neuspěli, bylo stanoveno pět dní odpočinku a k opravě letadel. Reiterer měl opět smůlu, vichřice vyřadila další a Wittmann získal 36 tisíc, jeho soupeř Baar pak o něco méně. Jeden z pilotů Pitschmann to zaplatil svým životem. Záměr celé akce k propagaci letectví a slávu si piloti užívali jen čtyři měsíce, začala I. světová válka.

Pramen: přednáška Mgr. Martina Krstka z ústeckého muzea

Foto: Wikipedie a Ústecký deník

www.muzeumusti.cz