Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Snad každý člověk, který má ukončené středoškolské vzdělání, aspoň tuší, že existuje nějaký středověký MANDEVILLŮV rukopis o cestě kolem světa. Ve své době to byl bestseller, takže není divu, že záhy se dočkal i (staro)českého překladu. Tohoto úkolu se ujal pozdější husitský kronikář Vavřinec z Březové.

Máme rovněž nějaké povědomí, že tento spis vyšel i ve dvacátém století. Stalo se tak hned několikrát, nejprve ještě před 1. světovou válkou, poté v roce 1963. Jenže málokdo už tuší, že vydáván byl nějaký moderní překlad, nýbrž právě onen staročeský Vavřincův, naštěstí opatřený vysvětlivkami a slovníčkem. Není bezproblémově srozumitelný, vždyť odráží stav českého jazyka z doby před šesti sty lety.

Teprve nyní zásluhou nakladatelství Argo vychází Mandevillova Cesta kolem světa v přetlumočení do současné češtiny. Jako předlohu si vybralo pečlivou edici z pera francouzské badatelky Christiane Deluzové, která výchozí anglo-románský originál převedla do francouzštiny. Dovíme, že po celé Evropě se dochovalo přes dvě stě padesát rukopisů, už tehdy přeložených do řady jazyků včetně češtiny.

Záhadný Mandeville

O Mandevillovi nevědí historici téměř nic: měl to být snad anglický světoběžný rytíř, který zemřel v únoru 1372. Dlouho se předpokládalo, že provozoval lékařské řemeslo: tato domněnka vznikla vinou špatně pochopeného nápisu na náhrobku. Jemu připsaná kniha však prozrazuje, že si osvojil rozsáhlé vzdělání (editorka identifikuje nejrůznější naučné i náboženské spisy, z nichž čerpal). Rozsah jeho putování je dones předmětem sporů, zdá se, že přinejmenším údaje z dnešního Blízkého východu (včetně někdejší Byzance) vykazují věrohodnost – skutečně je musel sepsat někdo, kdo tato místa spatřil na vlastní oči. Ale další cesty za běžný obzor už přejímá z cizích zdrojů, aniž by to přiznal. A právě častá fantastičnost těchto líčení přispěla k mimořádné přitažlivosti a oblibě.

Dobová ilustrace

Mandeville samozřejmě byl křesťan, ale zdá se, že velice tolerantní. Samozřejmě svou víru považuje za jedinou správnou, ale je ochoten přiznat, že i lidé, věřící jiným náboženstvím, je mohou prožívat se stejnou vroucností jako křesťané. A jak Deluzová ve své předmluvě neopomene zdůraznit, Mandeville se zdráhal kohokoli odsuzovat, protože – jak psal – nevíme, koho Bůh miluje a koho nenávidí.

Oceňuji, že nakladatelství připojilo i zamyšlení Jaroslava Svátka, jenž zevrubně zkoumá osudy Mandevillova spisu na českém území. Zjišťuje, že Vavřinec z Březové překládal nikoli z původního znění, nýbrž z německého překladu, že si text upravil podle svého, jinak rozčlenil a hlavně zkrátil. Postihuje, jak se Mandevillův text postupně proměnil v knížku lidového čtení, i v Čechách patřil mezi první tisky, vycházel během 16. století i později.

Jan z Mandevillu, jak asi nevypadal

Mandevillův cestopis jako středověké akční sci-fi

Na Mandevillově líčení cizokrajných končin je dodnes zajímavá jeho barvitost, schopnost zaujmout nenadálým detailem či postřehem, ať již vychází z vlastního poznání nebo je dílem obrazotvornosti, podnícené legendami a pověstmi, jak je zaznamenali nejen současníci, ale i mudrci dřívějších věků. Čtenáři přibližuje pozoruhodnosti tehdejších měst (Konstantinopol, Jeruzalém), zemí (Kypr, Sicilie, Egypt) i národů (Saracéni, Chaldejci, Tataři), než dospěje k podivuhodným zvěstem o zpola pohádkových lokalitách, jakkoli je nazývá Indií nebo Čínou, jejichž líčení má mnohé společné rysy třeba s dnešní sci-fi – žijí tam nezvyklé bytosti a dějí se tam, zvláště na uzavřených ostrovech, nebývalé skutky.

Knihu provází pečlivě sestavený rejstřík poznámek a vysvětlivek, které objasňují, z čeho Mandeville čerpal a co měl na mysli, k čemu jím popisované jevy vlastně odkazují. Přidány jsou ukázky původních ilustrací i Mandevillova přepisu cizokrajných písem do latinky, v barevných náhledech spatříme listy ze středověkých rukopisů. Vzniklo tak dílo trvalé hodnoty, umocněné pečlivým, a přitom čtivým překladem Danuše Navrátilové i celkovou redakční prací.

Jan z Mandevillu: Cesta kolem světa
Z edice přichystané Christiane Deluzovou přeložila Danuše Navrátilová
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2024, 317 stran + 16 stran barevných příloh

Hodnocení: 100 %

Zdroj obrázků: https://argo.cz/