Výstava konaná v pražském Klementinu je výstupem ze stejnojmenného projektu, jehož společnými řešiteli jsou Ústav pro soudobé dějiny AV ČR spolu s Ústavem slovansko - germánských studií při Filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem.
Hlavním cílem výstavního projektu je snaha o zmapování míst zatížených událostmi mezi lety 1948 - 1989. Výstava pomocí výstavních panelů a katalogu prezentuje vybrané výsledky projektu. Podstatným smyslem instalace výstavy je badatelský prostor, kde lze pracovat s elektronickou databází, která je hlavním výstupem celého projektu Národní kulturní identity (NAKI) financovaného Ministerstvem kultury ČR.
Tématem výstavy je podle autorů výstavy prezentace studia vytváření a uchování veřejně sdílené kultura vzpomínání. Tu reprezentují pamětní místa ve veřejném prostoru, především památníky, pomníky, nebo pamětní desky. Výstava si klade za cíl prezentovat široké veřejnosti dosud realizovaný výzkum a následnou dokumentaci pamětních míst na komunistický režim v České republice a postihnout historické a kulturní aspekty vytváření soudobé paměti národa z hlediska společenské reflexe národa v období komunismu. Z více než pěti stovek pamětních míst v České republice v období let 1948 až 1989 tvůrci výstavy vybrali pouze některé příklady, které mají reprezentovat nejen všechny významné regiony České republiky, ale také základní typologické okruhy projevů současné kolektivní paměti ve veřejném prostoru.
Termín a místo konání: 18. 1. - 19. 3. 2016 Klementinu, Výstavní chodba v přízemí, otevřeno pondělí – sobota do 9 do 19 hodin. Vstup zdarma.
Hodnocení 80 %, www.nkp.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Ve filmech hrál detektivy i delikventy, což ale jeho obdivovatelkám pranic nevadilo. Herec Jan Kanyza byl prostě typ muže, který se ženám hodně líbil. A platí to i dodnes, i když už nehraje tolik, jak by si jeho ženské publiku...
Fascinuje vás svět zločinu? Máte rádi detektivky a životopisy? Pak si přečtěte knížku Ženy gangsterů, kterou vydalo nakladatelství Albatros Media. Je o krásných, silných a hlavně odvážných ženách, které milovaly zločince ve 30. letech 20. století.
Před několika dny skončil 18. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Je tedy čas probrat se dojmy a pokusit se o shrnutí. Můj nejsilnější pocit je podobný hořké pachuti na jazyku – nějak mi to prostě nesedlo. Jsou takové divadelní festiva...
Občas se i mezi režiséry vyskytne takový, který zatouží svým divákům sdělit, co všechno prožil a jak se kdy zachoval, zpravidla s výraznou tendencí hájit svá někdejší rozhodnutí a počiny. Tak si počínali pánové Jiří Weiss, Otakar Vá...