Mám ráda knihy, které dokážou překvapit. Ta, která mě šokovala snad nejvíce v životě, je malebná a neskutečně emotivně silná publikace Ztracená duše od držitelky Nobelovy ceny za literaturu Olgy Tokarczukové. O nádherné ilustrace se postarala Joanna Concejová. Knížku vydalo nakladatelství Host.
Jestli mi někdy něco v životě způsobilo Stendhalův syndrom, byla to právě tato kniha. Poté, co jsem ji vytáhla z krabice a rychle ji prolistovala, zrychlil se mi tep a v hlavě se objevily tyto myšlenky: “šokující, naprosto šokující”... Poté, když jsem si ji v klidu večer v posteli otevřela a začala ji “číst” (jakmile se vám kniha dostane do rukou, pochopíte proč jsem slovo “číst” dala do uvozovek), stalo se něco, co jsem už dlouho nezažila. Mé tělo se začalo zmítat v křečích a začala jsem plakat. Po prvotním záchvatu pláče a naprosto šílených pocitech se dostavil hysterický a nekontrolovatelný smích. Pak znovu pláč… Nyní mám strach knihu znovu otevřít, neboť nevím, co se stane…
Nechci v žádném případě prozrazovat, co vás po otevření knihy čeká a těžko jen soudit, jak na knihu budete reagovat, ale já toto dílo považuji za geniální nápad všech dob, naprosto originální a působivý počin. Nutno zmínit, že bez přenádnerných a kouzelných ilustrací by tato kniha neexistovala a neměla by tu “duši”, kterou má. Sešlo se to dobře, obě autorky, Olga Tokarzcuková i Joanna Concejo jsou ženy na svém místě a vytvořily něco úžasného.
Čtěte také recenzi Kultury 21 na knihu Olgy Tokarczukové: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Kdyby se na nás někdo podíval z výšky
Ano, samozřejmě, že ta kniha má duši. Má tu duši, kterou my ztrácíme, kterou jsme možná už ztratili, napořád či jen na chvíli, tu duši, která se vytrácí v přímé úměrnosti s tím, jak moc žijeme sobecky, rychle, někdy nesmyslně, odosobněně, odtrženě od veškeré přirozenosti, od přírody, od svých kořenů, od svého počátku, od obyčejné lidské práce a obyčejných lidských věcí. Tím, čím více jsme stroje, naprogramované stroje, jejichž kroky řídí někdo jiný…
U knihy rozhoduje každý detail, který navnímáte. Třeba i to, že knížka nemá očíslované stránky…
“Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, zpocených a unavených lidí a jejich zpožděných, ztracených duší, které svým majitelům nestačí. Je z toho jeden veliký zmatek, duše postrádají hlavu a chybí jim srdce. Duše si uvědomují, že ztratily své majitele, ale lidem často nedochází, že ztratili vlastní duši…”
Autorka se snaží říct, že v dnešním přetechnizovaném, chaotickém, převráceném a schizofrenním světě plném existenčních nejistot, úzkosti a mnoha psychóz, se ztrácíme sami v sobě navzájem. Pokud ve vás kniha vzbudí silné emoce, možná ještě tu svou duši máte, možná ještě máte šanci… možná jste svou duši neztratili…
Název: Ztracená duše
Autor: Olga Tokarczuková
Ilustrace: Joanna Concejo
Překlad: Barbora Doležalová
Vydání: 2021 (originál 2017)
Nakladatelství: Host
Hodnocení: 200 %
https://www.hostbrno.cz/ztracena-duse/
| < Předchozí | Další > |
|---|
V krátké době, se opět v ústeckém muzeu uskutečnila další výstava. Ústecké muzeum je známo svou precizní prací při svých výstavách, a jestliže je přitom tom i dotek ženské ruky, je to znát. Na přípravě výstavy o ústeckém malíři Zdeňku Koškovi se podíle...
Na zlínském jevišti se v sobotu 24. října 2015 představili herci z Městského divadla Mladá Boleslav v proklatém dramatu Úplné zatmění o Paulu Verlainovi a Arthuru Rimbaudovi. Představení režíroval Pavel Khek, ve Zlíně známý díky ins...
Je zajímavé, že z klasiků japonské kinematografie je u nás nejvíce a vlastně jako jediný znám právě Akira Kurosawa. Naproti tomu tvůrci jako Kaneto Šindo, Jasudžiro Ozu nebo Kendži Mizoguči, jakkoli též celosvětově uznávaní, jsou u nás pomíjeni. Na roz...