I malé obce se mohou dostat do podvědomí nejen Evropy, ale i světa. Stačí k tomu jen dnes běžná věc – knoflík. K nahlédnutí do jeho historie se musíme vrátit pár století zpět.
Jak se začaly vyrábět knoflíky
Končící třicetiletou válkou (1618 - 1648) zanikají v severních Čechách hamry (kovárny s buchary poháněnými vodou) léta spojená se Saskem na druhé straně hranic, na kterých byla většina obyvatel závislá. Kopcovitý a kamenitý terén je neuživil, a tak byla hledána jiná cesta k obživě. Zkušenosti s prací s kovem byly proto základem pro výrobu litinových lžiček, klik, přezek, podkov a ozdob na koňské postroje. Hledaly se i další možnosti, a těmi byla výroba cínových knoflíků.
První cínové knoflíky se začaly v Petrovicích (Peterswald ) na Ústecku vyrábět v roce 1770 panem Christianem Hiecklem a brzy měl následovníky. Pro řemeslnou výrobu byla tehdy vyčleněna jedna místnost v chalupě, odbyt si zajišťoval každý výrobce sám na městských trzích. O zboží byl zájem. Začíná se v Petrovicích a i v okolních vesnicích (dnes Tisá, Ostrov, Rájec, Hladov, Podmokly a další) s tovární výrobou. O odbyt se starají první prodejci a obchodníci. Tu největší továrnu na kovové výrobky založil v roce 1782 C. Kühnel, vznikají i další. Největší rozkvět této výroby začíná po Napoleonských válkách (1803 -1815), staví se nové továrny u vodních zdrojů, které s parními stroji navyšují svou výrobu. Sortiment výrobků se zvětšuje a dochází ke specializaci mezi továrnami.

Zatímco jedna továrna se specializuje na knoflíky na uniformy, druhá odlévá cvočky pro sedláře a čalouníky. Další vyrábí kovové svorníky a díly pro deštníky nebo kovové chrániče na vysoké podpatky. Nechybí výroba nápadných dekorativních knoflíků, patentek, cvoků, knoflíků na rukavice či čepic, háčky, spony, ozdoby na výložky, díly na koňské postroje a sedla. Zboží je určeno nejen v rámci Rakousko - Uherska. Vyváží se do celé Evropy, ale i do Číny, Indie, Ameriky a Austrálie. Zejména evropské armády mají na knoflících eminentní zájem, a také garda etiopského císaře Haile Selassieho se pyšnila pozlacenými knoflíky jejich výroby.
Knoflíky nahradily zipy
Po I. světové válce se průmyslová výroba rozjíždí velmi pomalu a vzhledem k nedostatku surovin se hledají jiné možnosti. Tou byla výroba zipů, která nastartovala obrat k lepšímu, jenž začal stagnovat během světové hospodářské krize (1929 -1932), kdy mnohé továrny byli nuceni majitelé zavřít. Při sčítání lidu v roce 1939 bylo v Petrovicích 65 % obyvatel zaměstnáno v průmyslu. Ještě v roce 1945 existovala dvacítka továren vyrábějící knoflíky, zdrhovadla a drobné kovové výrobky. Odsunem majitelů firmy Carl Kühnel v roce 1945 skončila éra která vznikla v roce 1800.

Po roce 1945 zůstávají v provozu jen tři továrny, které byly v roce 1948 znárodněny a začleněny pod název Koh-i-noor, brzy pro nedostatek pracovních sil byly dvě zrušeny. Poslední v Petrovicích se stává od roku 1962 provozovnou podniku a po neúspěšné privatizaci v roce 1994 končí definitivně, a tím končí i průmysl v této obci.
Prameny: Petrovice, historie obce od roku 1362, Ing. Jana Jirásková
Foto: autorka (petrovické minimuzeum)
| < Předchozí | Další > |
|---|







Františkánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie je jednou z nejvýznamnějších chebských památek. Letos mohou návštěvníci obdivovat obnovený rajský dvůr. Připravuje se také otevření takzvané zadní zahrady, která propojí klášterní exteriéry ...
Robert Jašków, Luboš Veselý, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková, Barbora Křupková a další členky a členové Švandova divadla se potkají v nové inscenaci Divoká kachna v režii Martina Františáka, uměleckého...
Pro vnímavější diváky narozené dříve než v 80. letech nebývají vrcholem filmového umu ani tak ohromující trikové efekty a formálně bezchybná klipovitá vypravěčství, nýbrž soustředěná výpověď o světě, v němž žijeme. Filmaři se odjakživa pokoušeli "něc...