Publicistu a investigativního novináře Josefa Klímu není nutno dlouho představovat. Jeho knížky mají svůj okruh čtenářů, v této se ale poprvé představuje jako autor detektivky. Knížka vznikala v rozmezí pěti let a zahrnuje počátek 90. let, což autor uvádí jako hru s realitou. Ukazuje dobu, kdy se teprve rodí pravidla demokracie a vzniká nové tržní hospodářství. I když nepřipouští, že se jedná o jeho autobiografii, stejně čtenář získává pocit, že je s hlavní postavou spřízněn mnohem víc, než uvádí.
Dan je novinář, kterého přítel přetáhne do nově vznikající televize.
„Poprvé a naposledy vzniká v této zemi nová televize, úplně na zelené louce. Tebe neláká bejt u toho?“
„Loď s mužskými otroky spolehlivě oddistribujeme k inzerentům během fotbalového zápasu, ženské otrokyně jsme naopak stejně spolehlivě schopni nalodit na Dallas a všechny ty jihoamerické telenovely“.
Brzy se stává známou osobností přes své reportáže v pořadu Očitý svědek. Z dob studii mu zůstávají dva přátelé, se kterými se pravidelně setkával od 21. srpna 1968 v Praze. V místě, kde tehdy zemřela mladá dívka. S nimi prožil zajímavé cesty po světě a tehdy neřešil, jak bylo možné, že je tam pustili. Zrovna tak nikdy neřešil svou promiskuitu. Žen, které prošly jeho postelí, bylo dost. Některé si ponechal, měl v tom svůj řád. Až na tu poslední náhodnou známost, která mohla být jeho dcerou.
„Kdybyste měl dceru, jaká by měla být?“
Byl stále ženatý, doma se vyskytoval málo, věčné stížnosti na jejich syna ho unavovaly, měl proto svůj podnájem. Na své kamarády už také neměl čas, dokonce už zapomínal na jejich pravidelná roční setkání, a i když od jednoho z nich dostával pravidelně dopisy, neměl čas je číst, čehož později litoval.
„Čím více bude počítačů. Tím víc jim bude patřit svět“.
Ale únava z nedořešených zločinů, zákulisní praktiky, v nichž vyhrává pouze ten, kdo má peníze, už mu nepřináší dobrý pocit z práce.
„No vidíš, házels patky a nebyls nic jiného než další bílej kůň a taky jsi tak dopad. Ale čí bílý kůň?“
Atraktivní televizní prostředí se zákulisím vysoké politiky a organizovaného zločinu s detektivní zápletkou ukazuje na hektickou českou společnost 90. let, která přivádí Dana až na pokraj smrtelného nebezpečí.
Josef Klíma mi víc sedí v roli investigativního novináře, ale je zajímavé ho zažít i v roli spisovatele detektivního žánru. Knihu rozdělil na několik částí, tu první nazval „Den lenivý jak neprožít“, druhou „Sama hůl nebije“, třetí „Hloupého nepoučíš, děravý měch nenaplníš“ a poslední „Ježek sobě kadeřav“.
Loď s otroky
Autor: Josef Klíma
Žánr: detektivní
Nakladatelství: Euromedia Grup v edici Kalibr
Rok vydání: 2020
Počet stran: 592
Hodnocení: 70%
www.knizniklub.cz/knihy/461612-lod-s-otroky
| < Předchozí | Další > |
|---|
Simona Šašková napsala předmluvu ke knize Melindy Folse: Konečně mám koně. Vzdala se úspěšné manažerské kariéry a šla za svým snem. Dnes je koučkou, lektorkou, kdy nejdůležitějším partnerem jsou koně. Klienty velmi vyhledávané koučování s kon...
Oči plné rudého prachu. Pěkně štípou, hlavně zezačátku, ale ve chvíli, kdy se rozkoukáte, objevíte svět, z něhož se nechce ven, ačkoliv byste v něm za žádnou cenu při troše zdravého rozumu nechtěli žít. Syrovost a tak rozdílné morální hodnoty, pro...
Není napětí jako napětí – a není dobrodružství jako dobrodružství. Když se povede autorovi napsat příběh, který má v sobě onu potřebnou dávku skutečného v souladu s nadpřirozeným, má jistý úsp...
Divadlo v Řeznické v pátek 9.března 2018 v 19.30 uvede premiéru „Poslední sezení u doktora Freuda“ autora Marka St. Germaina.
V ostravském televizním studiu vznikl střihový dokument k 90. výročí rozhlasového vysílání, nazvaný Století rádia. Režisér Roman Vávra jej pojal jako mozaiku jednotlivých dochovaných relací od nejstarších dob téměř po dnešek, aniž by vložil jediné slov...