Nový Murakami – Podivuhodné Město a jeho nejisté zdi

Některé knihy jsou dobrodružné, jiné odvážné, ale pak jsou i takové, které sahají svými slovy a myšlenkami tak hluboko, že tam navždy zanechají otisk. Město a jeho nejisté zdi ze světové knihovny Odeon není odpočinkové čtivo, co vás strhne prvními řádky, ale kniha, co ve vás trvale něco zanechá.

Musím říct, že mi trvalo se začíst. Ano, v této době soutěžíme o to, co bude víc dramatické, strhující či odlišné. Tento román se rozbíhá pomalu. Bloudí ve svých vlastních úvahách ztracených v časoprostoru. Ptáte se: Proč to všechno vůbec autor píše, co tím sleduje? Pak se ptaní změní na posedlost. Nutně je třeba vědět, kam to bude pokračovat.

Několikrát se změní prostředí i směr, ale hloubka myšlenek je stále stejná. Dotýká se toho, co považujeme za realitu, čemu říkáme láska, kde se bere štěstí, kam směřujeme a zda je to naší vůlí, nebo se vše řídí nějakými silami, o nichž netušíme, ani na ně nemáme pražádný vliv. Zkoumá hranici života a smrti, vědomí i podvědomí a smyslu života.

Děj je vyprávěn v první osobě jako vzpomínky, úvahy a pozorování hlavního hrdiny, který se v mladém věku bezhlavě zamiluje do křehké dívky a má s ní roční vztah. Společně rozvinou fantastické představy o městě, v němž neexistuje čas, izolovalo se od okolního světa a chybí v něm mnoho moderních vymožeností, ale i nemoci nebo trápení. Dívka je přesvědčena, že v tomto světě je pouhým stínem a její skutečné já se nachází v onom městě.

Po roce nečekaně zmizí a chlapec zůstává sám se svými otázkami a zármutkem. Nějakou dobu se snaží žít normální život, až se mu po čase záhadně podaří se do města dostat, začne se věnovat čtení snů v místní knihovně, v níž lidské sny nahrazují knihy, a ona dívka, ačkoliv si ho již nepamatuje, mu pomáhá. Nechci toho prozrazovat více a kniha pak vede ještě dál a dál, rozvíjí se a spojuje osudy několika lidí. Zakončení je velmi uspokojivé.

Užijete si krásu japonské krajiny i jejich neuvěřitelně jemnou etiketu. Filozofické a existenční úvahy, sympatickou nejistotu obyčejného člověka a odzbrojující upřímnost k sobě samému. Naději i neúprosnost. Laskavost a nadhled.

Ocitl jsem se v úžině sevřené mezi dvěma myšlenkami.
To štěstí den co den se s tebou vídat v knihovně tohoto města a ve světle vrhaném lampou na řepkový olej, společně pročítat staré sny. Ta radost povídat si s tebou u prostého stolu a pít bylinkový čaj, cos mi připravila. Ty chvíle vždycky večer po práci, kdy tě doprovázím domů. Nakolik je tohle všechno skutečné a nakolik fikce a výmysl? Nemám ponětí. A přesto mi město poskytuje tuhle radost a vnitřní rozechvění.
A pak jsou tu naše setkání a schůzky ve světě venku za zdí a nepochybné vzpomínky, které mi na ně zůstaly v nitru. Malý parčík ve vaší čtvrti, ve kterém jsme se spolu scházeli, rytmické vrzání houpaček, na nichž se houpou malé holky. Hukot mořských vln, který jsme spolu poslouchali. Tlustý štos dopisů a tenounký gázový kapesník. Krásné polibky. Věci, které se mimo veškerou pochybnost staly, reálně a s plnou svěžestí. O tyhle vzpomínky mě nikdo nepřipraví. Do kterého z těchhle dvou světů bych měl patřit?

S námětem autor pracoval během let již několikrát. Vydal ho poprvé ještě jako mladík jako povídku v časopise a celé roky mu nedalo spát, že s ním nenaložil dostatečně. Proto se k němu vrátil ještě dvakrát a naposledy právě v tomto díle, kdy využil kovidové karantény a pohroužen v této tísnivé izolaci a nenormální době, obdařen mnoha zkušenostmi a plodnými roky života, tentokrát podnikl nejhlubší výpravu do města za vysokou zdí a stvořil tento příběh o třech částech, který je hrou, výpovědí a bádáním.

Je to lehké čtivo? Není, to říkám na rovinu. Čas nad ním strávený je ale víc než jen kulturní investicí. Murakamiho slova jsou zároveň i pocity, písněmi a obrazy. Jsou vrstvenou krajinou klasického díla. Nejde pouze o zápletku, nýbrž o jednotlivé vlaštovky, stvoly a pramínky. Je zde znát ruka mistra.

Doporučuji zvídavým čtenářům s delší než jepičí pozorností, co jim je vlastní hlad po moudrosti a kráse a jsou ochotní pohlédnout do vlastního nitra způsoby, které možná nejsou úplně pohodlné, avšak veskrze obohacující.

Anotace:

Ty jsi to byla, kdo mi vyprávěl o tom městě.
Město a jeho nejisté zdi – dlouho očekávaný román Harukiho Murakamiho volně navazuje na autorovu starší novelu z roku 1980 a tematicky se prolíná s jeho kultovním dílem Konec světa & Hard-boiled Wonderland.
Bezejmenný vypravěč se v sedmnácti letech zamiluje do dívky, která tvrdí, že její skutečné já existuje v tajemném městě za zdí. Když dívka náhle zmizí, hrdina hledá cestu za ní. Aby mohl do tohoto paralelního světa vůbec vstoupit, musí se oddělit od svého stínu. Ve městě se stává čtenářem starých snů v tajemné knihovně, kde dívku znovu potká – ta ho však už nepoznává. Nakonec se mu v dospělosti podaří vrátit se do reálného světa, aby našel smysl života.
Haruki Murakami přináší melancholický a filozofický román o ztracené lásce, hledání sebe sama a možnosti překonat zdi, snové i reálné.

Název knihy: Město a jeho nejisté zdi
Autor: Haruki Murakami
Překladatel: Tomáš Jurkovič
Nakladatel: Odeon
Počet stran: 592
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 90 %

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih, maminka a pedagožka.