Herectví, zpěv, moderování, besedy, pedagogická činnost… I když Jiří Bartoň vystudoval filmovou a divadelní historii,věnuje se už mnoho let herectví a to nejen v divadlech. Už před časem nastudoval šansonový recitál, objevil se v několika seriálech domácí provenience a také v zahraničních filmech. Jako model nafotil dva kalendáře - a aby toho nebylo málo, je spoluautorem a supervizorem Velké knihy herců První republiky a protektorátu, která vyšla před dvěma lety v nakladatelství Petrklíč. Už loni se pustil do další knihy, což prozradí i následující rozhovor.

 

Filmy a herci první republiky a protektorátu se zabýváte řadu let. Napsal jste knihu, máte za sebou řadu besed v knihovnách a dějiny filmu také vyučujete na Mezinárodní konzervatoři Praha. Je pravda, že chystáte další publikaci?

Ano. Prací na nové knize se intenzivně, byť s menšími ozdravnými přestávkami, zaměstnávám už přes rok. Je to skutečně práce na delší dobu, vyžaduje velké vnitřní soustředění a trpělivost se sebou samotným. Jejím nedostatkem ovšem netrpím. Do tématu, které jsem si sám zvolil, ponořil jsem se se vší nadšenou odhodlaností. Ovšem i s vědomím velké odpovědnosti.

Publikace Velká kniha herců První republiky a protektorátu, na které se částí svých příspěvků podílí ještě druhý autor, nabízí portréty hereckých osobností. V čem se bude lišit příští kniha, jejímž autorem budete pouze vy sám?

Obsahem knihy minulé byly skutečně meditativní medailony jednotlivých herců. Kniha následující se k jejich dramatickým osudům vrátí, ale z jiného optického úhlu. Měla by se vztahovat k roku 1945, který drasticky uzavřel kariéry mnohých z nich a k oněm okolnostem, které konce těchto kariér ovlivnily či dokonce zapříčinily.

Jak dlouho a kde všude sbíráte materiály?

Materiály k této konkrétní knize jsem začal vyhledávat už v únoru 2020. Spolupracoval jsem dosud se Státním oblastním archivem, Archivem bezpečnostních složek, Vojenským historickým archivem a archivem divadelního oddělení Národního muzea, jehož badatelna sídlí v Terezíně. Do budoucna plánuji oslovit ještě další instituce.

Co vás nejvíce při studiu v archivech překvapilo?

Když pominu leckdy šokující obsah některých listin, překvapilo mě, kolik neprobádaného, nezpracovaného materiálu dosud v archivech leží. Přitom je ovšem nutno mít neustále na paměti, že pracujete s velmi citlivým, obsahově choulostivým materiálem, jehož hodnověrnost musíte neustále poměřovat na miskách vah.

Vedle toho, že jste filmový historik a vyučujete na konzervatoři, působíte jako herec a šansoniér. Loni jste hrál v jednom televizním seriálu a na slovenské televizi měl premiéru německý film, v němž také vystupujete. V posledním roce herecké práce výrazně ubylo, jak vnímáte rok letošní? Rýsují se nějaké příležitosti?

Ano, rýsují a já z nich mám velkou radost. Budu hrát v nové televizní detektivce Jiřího Stracha, jejíž pracovní název je "Docent" a točit bych měl také v celovečerním filmu "Reklama na Vánoce" mladého režiséra Aleše Kaiznera. Tento film byl roztočen už v roce minulém, ovšem kvůli karanténě jeho výroba dočasně stagnovala. Moc Alešovi a celému týmu přeju, aby se letos tento zajímavý snímek podařilo dokončit. Domluvenu mám také už z předchozího roku řadu besed i četné reprízy starých představení. A co mě čeká dál?  Netuším, ale jak s oblibou říkávám - na vše se těším. A rád se nechám překvapovat.

 Foto: archiv JB

< Předchozí		Další >