K velkým i malým rolím všech žánrů přistupuji se stejným nadšením i respektem, říká Lenka Kočišová

K velkým i malým rolím všech žánrů přistupuji se stejným nadšením i respektem, říká Lenka Kočišová

Tisk

lenka kocisova 200Zpočátku to byly naivky, ty pak vystřídaly na jevišti komediální a dramatické role. A protože je Lenka Kočišová muzikální, objevuje se i v muzikálu. Už jako začínající herečka si vyzkoušela Lízu Doolittlovou, což je náročná herecko-pěvecké role, ale hodně se zpívá i v letošní divadelní novince Liška B., kde má postavu Anduly. A protože mě její představitelka zaujala přesvědčivým herectvím i suverénním zpěvem, patřily otázky v následujícím rozhovoru právě jí.

 

Přibližně patnáct let působíte v Moravském divadle Olomouc, zajímalo by mě, na které postavy či představení nejradši vzpomínáte? Které role vám daly nejvíc zabrat, které byly nejnáročnější?

V Moravském divadle Olomouc jsem oficiálně patnáct let, přičemž čtyři roky jsem strávila na mateřské dovolené. Bylo to také období Covidu, takže i když jsem ze začátku smutnila, že nemůžu hrát, nakonec si udělali dovolenou všichni. Můj stesk po divadle tedy nebyl tolik intenzivní. Také proto ty čtyři roky od té „patnáctky“ odečítám. Říkám, že hraji pouze jedenáctou sezonu.
Nasbírala jsem slušnou sbírku různorodých rolí a některé z nich mi k srdci opravdu přirostly. Kdybych měla jmenovat plejádu naivek v mým začátcích, vybrala bych si Slepou holku z Hostince u Zeleného stromu. Autor knižní předlohy, Peter Kováčik, byl na premiéře. Po skončení představení za mnou přišel a řekl mi: „Ďakujem, presne takto som si tu dievčinu predstavoval.“ Byl to pro mě do začátku obrovský dárek a povzbuzení.

Ráda vzpomínám i na roli Lucrezie v Mandragoře, protože tu začalo moje zpívání na profesionálním jevišti. Vystřídala jsem tam několik žánrů, a protože ty písně měly vtip, často mě jejich verše napadají a zpívám si je dodnes.

Kolem třicítky se moje nejmilovanější role vždycky spojili s prací s náročným režisérem. Mezi nejnáročnější patřil Michal Lang, ale pod jeho vedením vznikla snad moje nejmilovanější dramatická role, a to Nevěsta z Krvavé svatby.

Ráda vzpomínám také na představení Láska a peníze v režii Mikoláše Tyce. Velmi jsem souzněla i s režisérem Michalem Spišákem, který u nás režíroval více inscenací. Amazonii a Léto na kole jsem hrála moc ráda. Ale nejdůležitější byla ta vzájemná propojenost. Byla to nejlepší partneřina ve smyslu režisér – herečka.

Z komediálních rolí bych vybrala Babu ze Jména, nebo aktuálně Marciu v Natěračovi. Marcia mě taky hodně potrápila. Tahle role vyžaduje jet na plný plyn ve všech zatáčkách. Diváci nám vydanou energii ale perfektně vrací. Takže ve výsledku se na tu vyčerpanost těším.

Miroslav Krobot nám zas podaroval Lišku B., kde hraju Andulu – a tu mám také hodně ráda. Můžu plně využít i svůj slovenský temperament a zahrát v ní dohromady všechny tetky z vesnice, které jsem kdy znala.

lenka kocisova foto 1

Moc se mi líbilo muzikálově laděné představení Liška B., ale vy jste hrála a zpívala i Lízu Doolittlovou v My Fair Lady…

Andulu, i každé představení, ve kterém můžu zpívat, si cením. Zpěv mě provází od dětství a jsem ráda, že se na jeviště MDO dostává tak často. V době, kdy vznikala My fair lady, jsem Lízu vnímala jako pěvecky příliš velké sousto. Byla to ale neuvěřitelná škola. Zpívání s orchestrem, partneřina se sólisty operety a opery, práce se sborovým ansámblem, mě naplňovala pokorou a radostí. Upřímně si myslím, že i když se to hrálo šest let, naplno jsem si to užívala až poslední tři roky. Ale pamatuji si, že ve výsledku jsem se těšila na každé mávnutí dirigentskou hůlkou a na každou zpívanou notu. Rostla jsem s tím představením a jsem za něj vděčná.

V čem vás může publikum vidět v divadle? A co nového se v této sezóně ještě rýsuje?

Kromě Natěrače a Lišky B. je to například Přelet nad kukaččím hnízdem, nebo Manon Lescaut, kde hraju výhradně mužské role. Momentálně se zkouší muzikál „Ela!“, o Elišce Junkové, takže se jeviště MDO znovu rozezpívá a roztančí.

Někde jsem četl, že byste si ráda zahrála titulní postavu v dramatu Heda Gablerová, ale vy jste si v tomto kusu už zahrála dříve, a to Teu. Znamená a asi se nepletu, že vás kromě komedie, muzikálu přitahují i velké dramatické role?

Hedu Gablerovou jsme nastudovali v režii Aničky Petrželkové v rámci mé stáže na VŠMU v Bratislavě. Role Tei Elvstedové byla krásná. Ale říkala jsem si, že v Hedě je něco tak záhadného a bolestného, že bych se toho jednou chtěla herecky dotknout. Mám ráda složité osobnosti, vrstvené charaktery, které můžu v rámci zkoušení zkoumat. Ale není to jenom Heda, mohla bych jmenovat další krásné dramatické role. Já třeba miluji Tennessee Williamse, ale ten se za celou dobu, co jsem v angažmá, u nás nehrál. Jinak se ale nezaměřuji na jeden žánr. Snažím se být všepoužitelná a obecně k velkým i malým rolím všech žánrů přistupuji se stejným nadšením i respektem.

lenka kocisova foto 2

Když dávali před časem v Městském divadle Zlín Tramvaj do stanice Touha, tak jsem ji viděl minimálně 10x. Je fakt, že hry Tennessee Williamse miluji a na českých jevištích jsem si je jako divák mockrát užil. Proto by mě zajímalo, jakou postavu z jeho her byste si s radostí ráda zahrála? Není to náhodou postava Blanche?

Blanche, nebo Stella. Je to jedno. Předností ženských postav u tohoto autora je, že jsou stejně zajímavé, charakterově výrazné… úchvatné. Na 27 vagónů bavlny, jsem už stará, ale na Serafinu z Tetované růže, je mi akorát. Nepohrdla bych ani jeho jednoaktovkami, jako Dům na zbourání, Podivný příběh jedné lásky atd. Vím ovšem, že takhle komorní obsazení je pro velký činoherní soubor spíše nevýhodné. Ale kdo ví? Doufat můžu…

Herectví jste studovala nejdřív na košické konzervatoři a pak na brněnské JAMU, ale také jste absolvovala stáž na VŠMU v Bratislavě. Není pochyb o tom, že jste rozená herečka, ale jak vzpomínáte na studentské roky? Bylo to hodně „výživné“?

Já nejsem rozená herečka. V mé rodině se kromě ochotnických divadelních spolků nikdo herectví nevěnoval. K herectví jsem se velmi vtipně dostala tím, že jsem chtěla dělat přijímací zkoušky, které mě budou bavit. Nevěděla jsem, že když mě vezmou na konzervatoř na hudebně-dramatický obor, bude ze mě herečka. To jsem zjistila až po přijímačkách. Zní to velmi naivně, ale bylo to tak. Tou dobou jsem již studovala Střední pedagogickou školu v Prešově, protože zmiňovaný obor se v Košicích otevíral ne každý, ale každý druhý rok.

Studentská léta na konzervatoři byla směsicí radosti, objevů, dřiny, ale také první setkání s odvrácenou stranou tohoto povolání, o které se začíná mluvit až v poslední době. Vždycky záleželo na konkrétním pedagogovi a jeho přístupu. Mnoho talentů v tomto prostředí rozkvetlo, ale mnoho bylo také zničeno absurdním diktátem ideálu krásy. A já jsem do tabulek moc nezapadala. Atmosféra na JAMU byla velmi podobná, ale nakonec na studium vysoké školy vzpomínám s láskou. Myslím, že mě pro práci v divadle skvěle připravila. Navíc jsme byli generace, která si to uměla pořádně užít. Setkávání v klubu na Astorce, návštěvy divadel, klubů, kaváren, nekonečné debaty a různorodost náhledů na to, jakým způsobem a proč divadlo dělat… Možná si to idealizuji, ale na ten mladý entuziazmus vzpomínám ráda.

lenka kocisova foto 3

Jak často jezdíte do Prešova?

Snažím se na týden 2x nebo 3x do roka do Prešova vyjet. Jde o to jak mi to divadlo a rodina dovolí.

Jste vytížená herečka, ale máte taky rodinu a děti. Při vaší „východňárské“ nátuře a temperamentu nepochybuji o tom, že to všechno zvládáte. Ale máte čas na koníčky, záliby?

Mám dva kluky ve věku 6 a 5 let, takže můj volný čas vyplňují hlavně oni. Když potřebuji dělat něco jenom sama pro sebe, zaběhám si, čtu, zpívám, podívám se na film, vyrážím na „čumendu“ do jiných divadel, nebo si zajdu na nějaký koncert. Na sólo koníčky ale moc času nezbývá. Výlety, nebo dovolené kombinuji výhradně s rodinou.

Když máte premiéru, kdo vám nejvíc fandí?

Když je premiéra, manžel je doma s dětmi. Fandí mi tedy všichni tři zatím z dálky. Ale fandí mi také rodiče a moje tři sestry. A je jedno, jestli sedí v hledišti, nebo ne. Konkrétně na premiéry moc své známé nezvu. Myslím, že představení po několika reprízách, bývá mnohem lepší. Navíc po premiéře slavím víceméně s kolegy a nemůžu se hostům věnovat tak, jak bych chtěla. I když na premiéře směřuje energie výhradně k divákům a do hlediště, beru premiéry jako slavnostní zakončení zkoušení, které patří ještě nám, tvůrcům.

lenka kocisova foto 4

Nejbližší představení v MDO, kde Lenka Kočišová hraje:

24. 4. Přelet nad kukaččím hnízdem
3. 5. Ela!
4. 5. Ela!
11. 5. Ela!
14. 5. Manon Lescaut
21. 5. Natěrač
30. 5. Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen

Zdroj foto: archiv Lenky Kočišové a Robert Rohál


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Uherské Hradiště

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

V civilu nemám na obličeji ráda jakékoliv nánosy make-upu, říká herečka Bohdana Pavlíková

bohdana200Udělat rozhovor s Bohdanou Pavlíkovou je vždycky radost. Fascinuje mě totiž nejen jako tvárná herečka, ale líbí se mi, jak je přímá, na nic si nehraje a má smysl pro humor. A i když jsem měl původně záměr si popovídat o její poslední divadelní premié...


Literatura

Moje máma Jana Brejchová - báječná kniha, jejíž autorkou je Tereza Brodská

brejchova 200Množství předtím nepublikovaných a unikátních fotografií, ale hlavně zajímavé povídání české herečky Jany Brejchové, které v průběhu let zaznamenala její dcera Tereza Brodská, přináší tato báječná kniha. Je v ní i celá kariéra slavné herečky, a...

Divadlo

Zdenek Merta a Kamil Střihavka se potkají u klavíru v Městském divadle Brno

Merta200Zdenek Merta není jen známý a úspěšný skladatel a klavírista, ale také zpěvák, showman, vtipný společník a zábavný vypravěč. Diváci Městského divadla Brno jej velmi dobře znají i jako zdatného moderátora neobvyklé divadelně-hudební talk show Zdenek ...

Film

Hastrman není horor, ale dojemný příběh o nesmrtelné touze

hastrman-finalni-trailerKonečně se mi podařilo zhlédnout Hastrmana Ondřeje Havelky, který byl natočen podle předlohy knihy Miloše Urbana. Snímek je to vskutku povedený. I když často naráží na nepochopení a těší se ob...