Tereza Hrabini a Dceremonie: Na druhém albu jsem mnohem více sama sebou

Autorka a zpěvačka Tereza Hrabini zahájila své hudební působení v Přerově, kde spolu s Jiřím Sedlákem založila indie projekt Ether Eal. Poté několik let žila v Brně, po přesunu do Prahy vystupuje sólově a od anglicky psaných textů přešla k češtině. V roce 2023 vydala u labelu Indies Scope své první album Přerod. Album bylo velmi příznivě přijato kritikou a web Musiscerver ho zařadil do první desítky nejlepších alb roku. V době rozhovoru pracovala Tereza na přípravě druhého alba, na kterém se nachází i aktuálně vydaný singl a videoklip Ještě ne.

Label Indies Scope ohlásil vydání tvého alba Dceremonie v září. Čím se bude lišit od Přerodu?

Album je znovu o změnách. Je věnované tátovi, proto první singl vyšel symbolicky na jeho narozeniny. Není to ale ani tak album o smrti a loučení, jako spíš o určité fázi truchlení. Jsou to ceremonie dcery. O znovuobjevování domova, zvykání si na dospělost… Období po vydání alba Přerod bylo pro mě celkem chaotické. Pochopila jsem, že se budu muset smířit s tím, kdo jsem (smích). Do alba se tak určitě prolíná i téma (ne)sebejistoty. Zároveň jsem si na Dceremoniiích dovolila být mnohem víc sama sebou než u Přerodu. Všechny texty jsem psala já a cítím, že je v tom albu otisknutá moje duše.

Jaký bude hudební rozdíl mezi Dceremoniemi a Přerodem?

Stejně jako Přerod je album postavené na elektronice i živých nástrojích. Na Dceremoniích se podílelo víc muzikantů. Základ opět tvoří vícehlasy, protože právě na nich a na textech většinou stavím všechny své demonahrávky. U některých skladeb na Dceremoniích zůstaly původní vokály i ve finální verzi. Mám pocit, že je album živější, barevnější. Sama jsem zvědavá, jak ho budou vnímat posluchači. Jedna kamarádka můj žánr pojmenovala jako hororový naivismus.

První singl se jmenuje Královna impéria. Co znamená ten název?

Impérium znázorňuje vztah sama k sobě, vnitřní svět. Je o nalezení síly sama v sobě, ve své duši, srdci, těle. O hledání domova v sobě místo ve vnějším světě.

Jak jsi s prací na celém albu daleko?

Deska už je v lisovně. Sedmého srpna vyšel třetí singl s názvem Ještě ne. Jinak mě teď čeká příprava na koncerty. Mám domluvené ještě také natáčení tří klipů.

O čem je singl Ještě ne?

O vnitřním konfliktu mezi touhou být sama sebou a potřebou být přijatá a milovaná.

Na konci se ozve věta: „Bůh tě miluje“. Co to pro tebe znamená?

Že to je na konci dne jediná jistota, o kterou se dá opřít. Ať už Bůh pro každého znamená cokoli.

Už víš, kde budeš křtít?

Ano, 15. října v Kampusu Hybernská v Praze a 21. října v brněnské Alterně.

Jsou tvé texty něčím, o čem chceš komunikovat s publikem a prostřednictvím nich je to jednodušší než mluvit slovy? Nebo spíše vytváříš příběhy, kterými chceš publikum zaujmout či pobavit?

Je to asi půl na půl. Je pro mě ale důležité, aby zůstaly otevřené natolik, aby si v nich každý posluchač mohl najít to svoje. Rozhodně je ale zároveň pro mě tvorba cestou, jak dát formu jinak neuchopitelným pocitům nebo prožitkům a v některých případech i způsob, jak je odložit, oprostit se od nich. Ne se vším se ztotožňuju navždy.

Je taková písnička na albu Dceremonie?

Třeba song Kde se vzalo tolik smutku. Má možná trochu banální text a v refrénu zpívám: „Hledám někoho, kdo by mě zachránil.“ Je to ztělesnění pocitu, kdy člověk nemá sílu ani motivaci a nejradši by předal zodpovědnost za svůj život někomu jinému. Zároveň to ale není něco, co bych chtěla dál prožívat. Myslím, že to je na tvorbě krásné, člověk může dát emocím tvar, aniž by v nich musel zůstat.

Kdo převažuje mezi tvými posluchači? Jsou to většinou tvoji vrstevníci, anebo, protože tvá hudba je spíše dospělejší, převažují starší lidé?

Podle statistik na Spotify mě nejvíc poslouchají lidé ve věku 25 až 35 let a potom 45 až 54 let. U nových singlů mám zatím pocit, že o něco víc oslovují ženy než album Přerod. Ale těžko říct, na nějaké závěry je ještě brzy.

Zdroj foto: Danka Slavíková